Reakce článek Marty Semelové v Listech Prahy

V Listech hl. města Prahy, což jsou noviny, které každý občan volky nevolky dostává do své schránky (pokud ovšem nějakou má – v dalším to bude důležité) jsem zachytil článek Marty Semelová nazvaný Který režim je ve skutečnosti totalitou. Název samozřejmě okamžitě prozradí šídlo v pytli: Jde samozřejmě o komunistickou paní zastupitelku. Článek je tak zajímavý, že by si zasloužil ocitovat takřka celý. To se ale nedělá tak se musím spokojit se shrnutím jeho obsahu.

Marta Semelová upozorňuje na to, že s příchodem zimy se velice ztíží postavení bezdomovců a ovšemže také hned dodává, že je tím vinen náš stávající demokratický režim, neboť něco podobného dříve, za starého režimu, vídati nebylo. V dalším navrhuje několik opatření, jak by se bezdomovcům mohlo pomoci a na závěr se znovu vrací k tomu, že skutečným viníkem situace bezdomovců je sám režim a že řešením je zavést opět, po starém způsobu právo na práci a zároveň povinnost pracovat.

Velmi jsem to zkrátil, ale mně v prvé řadě nejde o argumentaci pro nebo proti tomuto článku, i když leccos by si rozebrat žádalo a třeba na to také dojde. To, co mne na článku zaujalo, bylo za prvé, že se vůbec někdo bezdomovců zastal (článek obsahuje leckteré invektivy vůči "spořádaným občanům", kteří nad bezdomovci ohrnují nos), a za druhé to, že tak učinila komunistická poslankyně. Soudím totiž, že obojí je na místě a hned vysvětlím, proč.

Jakkoli žijeme v období přerodu a vůbec nevíme, jakým směrem se bude ubírat vývoj politického cítění občanů demokratických zemí a jakkoli je možná již v nedaleké budoucnosti možno očekávat velmi výraznou změnu toho, co nazýváme demokratický systém, tedy přesněji řečeno systém stranické demokracie (eufemisticky nazývaný zastupitelskou demokracií), zkusme se ještě pro tuto chvíli podívat na politický systém tímto starým paradigmatem. Pomineme-li různé lokální a partikulární zájmy, které vedou k vytváření pouze malých stran, jakož i pomalu vymírající strany postavené na náboženském základě (mluvíme o Evropě) a stále se kupodivu držící strany nacionalistické, dominují politickému systému prakticky ve všech zemích EU dvě velké strany, tradičně nazývané pravice a levice. Tyto strany jsou prakticky stranami vyjadřujícími stavovské (marxisté by řekli: třídní) rozdělení společnosti. Pravice jako strana zaměstnavatelů a živnostníků, levice pak jako strana námezdních dělníků, pracovníků, často velikých továren. Totální industrializace západní společnosti  vedla během 20.století právě k takovémuto zjednodušení politického rozložení sil, protože ostatní dříve významné složky společnosti (církev, venkovské obyvatelstvo, šlechta) ztratily v ní zcela na vlivu a i početně se velmi zredukovaly.