Andresius | Byli jen krůček od nebe...

Byli jen krůček od nebe...

Jejich nanebevzetí jsem sledoval na vlastní oči. Plameny šlehajícími vysoko nad magistrálu byla ozářená celá moje místnost. A už tehdy, když jsem tohle ohnivé divadlo v noci sledoval, jsem si říkal, zda má své lidské jádro.
Osm jich prý bylo. Asi nikdo je nebude hledat a nikomu nebudou scházet. Ani mně. Kdo byli? Možná někteří z těch podivným bytostí, jichž se snažím zbavit desetikorunou, možná pán, co jsem si od něj kupoval Nový prostor, možná lidé jako já – lidé na nichž se někdo provinil, jimž někdo ukřivdil a jim nezbylo než se uchýlit až na samý okraj, tam, kde doufali, že se o ně nikdo nebude již zajímat, kde jim aspoň nebude nikdo ubližovat. Možná byli bez práce rok, dva a pak už neměli ani na nájem toho nejubožejšího krcálku. Ano, opravdu nebudou nikomu scházet.
Jejich stopy na zemi byly jistě lehké. Když se pohybujete a přesouváte od jednoho místa k druhému, když často nemáte a hledáte, kde byste spočinuli, musíte našlapovat lehce. A v takovém lehkém kroku se stačí odrazit a již stoupáte k nebesům...

středa, 27. října 2010, 11:07:51 dop.
Václav Ondráček