Impuls jménem Camphill (Julian Sleigh)

Když byl Karl König mladík, chodíval denně do školy okolo dětské kliniky, která měla na vstupu napsáno: Co jste učinili tomu nejmenšímu z mých bratří, mně jste učinili.Vyrostl v židovském prostředí a tak si s tímto výrokem nedokázal nic spojit, ale stal se mu výzvou a otázkou, jež ho provázela, až nalezl cestu ke křesťanství.

Po studiu medicíny ho jeho cesta zavedla do Arlesheimu, kde byl  v "Sonnenhofu " pozván na "adventní zahrádku a tam viděl, jak postižené děti chodí po spirálovitých cestičkách z mechu. Každé přitom mělo v ruce svíčku, kterou si zapálilo od centrální svíce uprostřed. Tento obraz jím pohnul tak hluboce, že se rozhodl věnovat se na své lékařské dráze, ba v celém životě, ochraně a léčení postižených dětí.

Nedlouho potom se spojil s dalšími průkopníky léčebné pedagogiky a společně založili dětský domov v Pilgramshainu ve Slezsku. Byl přesvědčen o tom, že tyto děti potřebují od svých učitelů, od pečovatelů a rodičů více než pouhou profesionalitu. Jejich křehkost a odkázanost na cizí pomoc přímo křičely po tom, aby se vytvořilo uskupení, jež je bude společně chránit. Spolupracovníci na tomto díle skutečně musí vytvořit určité společenství a sdílet společně s dětmi svůj život. Na zvoleném místě však nebilo dopřáno doktoru Königovi tuto ideu terapeuticko-sociálního impulzu rozvinout. V roce 1936 musel Německo opustit kvůli svému židovskému původu.

 Přestěhoval se  s rodinou do Vídně, kde si zřídil lékařskou praxi. A tam potkal celou řadu nadaných mladých lidí, kteří utvořili zárodek společenství. Společně studovali antroposofii, slavili svátky a společně pracovali na vytváření ideálního společenství, jež by sloužilo potřebám dětí vyžadujících duševní péči.

Jejich rozhodnutí bylo vystaveno silnému útoku odpůrčích sil, nežli vůbec mohlo vejít ve skutek. Nejprve v roce 1938 skupinu přepadl Hitlerův anšlus Rakouska. Nato museli členové skupiny, mezi nimiž bylo mnoho Židů, prchnout. Nakonec se sešli v severním Skotsku ve studeném domě bez jakéhokoli vybavení. Měli však střechu nad hlavou a tak tam započala jejich společná vnitřní i vnější práce. Přijali několik dětí, avšak záhy bylo jasné, že potřebují pro svou práci jiné prostředí. Nakonec přišla i pomoc a roku 1940 získali vyhovující dům jménem Camphill.

Na onom místě byly historické vztahy k templářskému řádu a nyní tam byl založen řád nový – Camphillské společenství. odtud se camphillské hnutí rozšířilo do mnohých zemí. Dnes existuje asi stovka společenství, kde lidé sdílejí svůj život s duševní péči vyžadujícími dětmi, dospívajícími i dospělými.

Camhillská kultura je hluboce zakořeněna v antroposofii a usiluje přetvořit znalost v sílu srdce. Ti, kteří se připojují k camphillskému hnutí jsou nabádáni k úctě přede vším stvořením. to se odráží především ve způsobu, jak člověk potkává jiné lidi. Na každého bližního pohlíží jako na spirituální bytost, jež má svou vlastní vnitřní a ničím nenarušitelnou hodnotu. Tím se srdce otevírá pro mystérium empatie.

Empatie neznamená nějaký přemrštěně tolerantní postoj, který přijímá vše tak, jak to je. Je však při ní důležité uvědomit si, že člověk je vždy více, nežli to, co vyjadřuje svým chováním, že musí dojít uznání a že mu musí být poskytnut dostatečný prostor a musí být povzbuzen k sebevyjádření nějakým přijatelným způsobem. Osud postiženého člověka může být karmickým důsledkem něčeho z předchozího života. Může ale také znamenat ještě více: Mnozí z dnešních postižených jsou těmi, kdo připravují novou éru naší civilizace. Jestliže s nimi žijeme a vnímáme jejich specifickou existenci a povahu, zjišťujeme, že mají určitý úkol, a to přinést na svět porozumění a toleranci. Obětovali totiž svůj intelekt, aby v nich mohla růst síla srdce.

Díky těmto silám srdce s nimi můžeme my, pracovníci, tvořit život ve společenství. Neustále nám totiž připomínají, že obecenství docílíme pouze tam, kde překonáme egocentrismus. Oni jsou svým osudem postižených odkázáni při rozvíjení svých schopností a také pocitu vlastní hodnoty na nás; my pak je potřebujeme, abychom dokázali vybudovat společenství.

V budoucích inkarnacích se jejich trpělivost a vytrvalost přetvoří v lidské vlastnosti, které jim umožní vybudovat epochu lásky; stanou se našimi vůdci. ale již dnes můžeme něčím přispět k oné Philadelphii,  a to tím, že v nich rozeznáme a podpoříme ušlechtilé síly jejich duší.

Ta takové myšlenky vděčíme především Karlu Königovi, zakladateli Camphillu. On to byl, jenž nazval postižené "Předchůdci" a v rámci Camphillského hnutí prosazoval neotřesitelnou úctu vůči těm, jejichž přítomnost leží v našich rukou. Karl König čerpal své myšlenky především z antroposofických studií a jeho silné náboženské založení mu vtiskly hluboký respekt vůči hnutí za duchovní obnovu, vůči Obci křesťanů i jejím svátostem.

Karl König se narodil 25.září 1902. Napřesrok by se tedy dožil sto desíti let