Výklad k Janovi 13,27-32

21. leden 2011 | 21.37 |

blog ›

Jan 13:

27b Ježíš mu řekl" "Co chceš učinit, udělej hned”

28 Z ostatních, kteří byli u stolu, nikdo nepochopil, proč mu to řekl.

29 Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.

30 Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. byla noc.

31 Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: "Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm;

32 Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned”...

Text, který v třinácté kapitole Janova evangelia přitáhl mou pozornost jsem zvolil nezvykle, přes hranice perikop, Hned však pochopíme proč.

Když jsme takto odťali náš text od obou velkých úseků, na jejichž švu se nachází, vypadá jako docela drobná epizoda, technický detail, možná dokreslující kolorit, "scénická poznámka" v rozsáhlém dramatu. Druhý z obou oddílů, velkou Ježíšovu řeč, jsme zastavil hned po úvodních větách, ale přesto nám sem alespoň trochu prosvítá - je tušit, že následuje dlouhý monolog. Nějakého méně zkušeného čtenáře bible bychom ale přece jen snad mohli uvést v omyl nenápadným začátkem našeho úseku, který jakoby skrývá, co se stalo předtím: Inu ovšem, je to onen dramatický úsek označovaný v biblích většinou "označení zrádce", moment, který tak často zpodobují malíři a sochaři, pokud ztvárňují téma Poslední večeře: Učedníci ve zmatku, jeden mluví přes druhého: "Kdo, řekni kdo to je??!" Bach ve svých Matoušových pašijích nechává na tomto místě zaznít ve fugované sazbě jedenáctkrát "Bin ich's?" A pak má přijít taková komorní, řeklo by se "zdržovací" scéna, rozmělňující dramatický děj?

Ano takový je popis a atmosféra této situace u Matouše a u Marka. Náš text ale pochází z Janova evangelia. A je zajímavé , že tam (ale také u Lukáše!) má tato scéna úplně jiný charakter. Není to scéna z newsroomu, kde padají senzační odhalení.

Tato perikopa v Janově evangeliu začíná: "Po těch slovech se Ježíš v duchu zachvěl a prohlásil...” Tauta eipwn VIesouj etaracqh tw/ pneumati kai. emarturhsen ... Ono ETARCHTHÉ je sloveso, které používá evangelista pro nejvyšší možné Ježíšovo pohnutí - třeba v 11 kapitole při vzkříšení Lazara. U Lukáše pak dokonce jenom jaksi vznešeně naznačuje (ovšem učedníci se tohoto náznaku chytí a k debatě nakonec také dochází). U Jana má scéna jednoznačně nejkomornější, nejméně dramatické vyznění. Dokonce nakonec je zrádce odhalen jenom na speciální dotaz těm Ježíšovým učedníků, kteří jsou mu nejbližší; Ježíš jakoby jen na půl úst se "uřekl" a - vzápětí se obrací k Jidášovi s úkolem - nebo prosbou. A opět cosi soukromého, cosi jen mezi nimi dvěma . nikdo jiný tomu nerozumí: Je to záležitost týkající se zrodu světů, nebo rozvázaného řemínku?

Tak tedy, čeho se to mohlo týkat: 1. Někteří se domnívali, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky - to by bylo docela dobře možné: Jidáš byl pokladníkem onoho Ježíšovského "spolku" a o záležitosti vyžadující placení penězi se staral převážně on, Ježíš jen minimálně nebo vůbec ne (Vzpomeňme na perikopu o chrámové dani, Mt 17,24nn.) Jidáš na sebe vzal tento málo vděčný úkol starat se o hmotné potřeby Ježíšovy a jeho přátel. A tak není divu, že se k němu Ježíš obrací s rozzářenou tváří: Teď si právě vzpomněl, co ještě bude třeba, aby mohli v pokoji oslavit svátky. Sice je svátek až pozítří[1], Jidáš to ale musí zařídit hned, protože zítra by již mohlo být pozdě. Vždyť to známe ze své zkušenosti: 23.prosince bývá poslední šance něco sehnat - na Štědrý den, ač je to vlastně všední, pracovní den už těžko nějaké nákupy uděláme. A tak aby mohl být svátek oslaven, aby byly k jeho oslavě přítomny ty substance, které jsou potřeba, aby byl zachován řád, který v takové sváteční chvíle posvěcuje a zasvěcuje věci hmotného světa, aby se stávaly lidem substancemi pro přijetí boží nekonečnosti, aby tím bylo poslouženo Bohu i světu zároveň, odchází nyní Jidáš do noci...

Anebo jinak: 2. Jidáš měl dát něco chudým. To by bylo ještě lepší a náboženského reformátora hodnější: Nemusíme oslavovat imanentní božství prostřednictvím hmotných substancí, když máme Boha přece v každém bližním - tím více, čím je ubožejší. Vždyť o tom Ježíš stále kázal: "Kdo je tvůj bližní?" - v podobenství o milosrdném Samařanovi; "Jděte na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu - v podobenství o královské svatbě (Mt 22), nebo: "dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. ” (Lk 14:13) A na této hostině, kterou Ježíš svou přítomností zvěstuje, bude Bůh oslaven ve svých dětech a jeho děti se budou radovat v něm s ním. Proč by neměl za takovýmto účelem Ježíšův učedník vyjít radostně do noci a zříci se třeba i na chvíli společenství s Ježíšem a ostatními u stolu, kde už začíná náznaky na zítřejší seder vládnout povznesená nálada?

Věru, podivné jsou cesty Boží. Jidáš vyšel ven a jeho cesta jej zavedla daleko, velmi daleko do temnoty... Ale díky této cestě mohl být Syn člověka oslaven a Bůh se oslavil v něm. A to bylo nejlepší.

14. října 2008

Václav Ondráček

[1] K otázce přesného datování pašijních událostí existuje rozsáhlá literatura. Jan se v něm rozchází se synoptickými evangelisty, nicméně převažující proud v bádání (např R.E.Brown ve svém komentáři) se (z dobrých důvodů) přiklání k názoru, že správné je časové určení Janovo.

Zpět na hlavní stranu blogu