1. Já jsem Prótennoia, první Mysl/Myšlenka,
jsoucí v Otci/ve Světle. Já jsem Pohyb,
jsoucí ve všem, ta, do níž
všechno povstává, prvorozená ve všem, co povstalo,
jež vzniká přede vším bytím
nazývaná třemi jmény, dokonalá.
2. Nejsem
viditelná ani myslí, jež
sama není vidět, zjevuji se v nezměrném
a nevýslovném. Jsem
nedosažitelná a spočívám v nedosažitelném;
(jsem tím), co hýbe vším stvořením.
3. Já jsem životem
této své Epinoie, jež jest v
každé síle a v každém vnějším pohybu
i v neviditelných světlech,
v archontech a andělech,
daimónech i v každé duši, co je
v Tartaru, v každé hylické duši;
4. a také jsem v tom, co povstalo a pohybuji se ve
všem a jsem skryta v kořenech (toho) všeho;
kráčím v spravedlnosti a budím spící. Já jsem
vyhlídkou těch, kdo se nalézají ve spánku,
5. já jsem to neviditelné ve všem.
Já jsem tím, jenž zkoumá skryté věci a pozná-
vám vše, co je v něm
6. Jsem bezpočetná ve všem. Jsem
nezměrná a nevýslovná.
Zjevuji se, jestliže chci sama.
7. Jsem úhrnem všeho, jsoucí
přede vším; jsem i vším
jsoucím ve všem.
8. Já jsem HLAS,
jenž slabě zní, jenž jest
od počátku v tichosti
Já jsem místem veškerého hlasu,
skrytým hlasem, jenž jest
ve mně, v nedosažitelné a
nezměrné mysli, v nezměrném mlčení.
9. ðJá jsem sestoupila do středu podsvětí
a osvítila jsem temnoty. Já jsem ta,
jež dštila vody, já jsem ta, jež je skryta
v ðzářivých vodách. Já jsem ta, co
vše vyzařuje podle řádu v mé vznešené mysli
10.Já jsem ðplna hlasu.ð Ode
mne vychází poznání, neboť
jsem vnevýslovnosti a nepoznatelnosti.
Jsem smyslovým vědomím i poznáním, neboť vydávám hlas skrze
myšlení. Já jsem hlas, jenž
volá ve všem a veškerenstvomne ðpoznává, neboťmá v sobě mé símě.
11.Já jsem ðmyslí Otcovou a skrze mne
počal vycházet hlas, jenž
je poznáním věků, jež nemají konce, neboť já
jsem ðmysl veškerenstva spojená vnitřní øharmonií s nepoznatelnou a nepochopitelnou ðmyslí.
12.ðZjevila jsem se {a jsem} ve
všech , kdo měð poznali, neboť já jsem
totiž, to co je spojeno v harmonii se vším vysoko ve
skryté mysli a ve vznešeném hlase a hlas skrze
neviditelnou (a) nezměrnou mysl.
13.- To je ono nezměrné mysté-
rium, mystérium [nespoutatel]né, pocházející z onoho [nepoc]hopitelného. Je [veškerenstvu] neviditelné, [ðtřebaže se zje]vuje
ve všem.
14. [Je Svět]lem, [jež] dlí ve
Světle. My sami jsme ti, [ðjež jsi vysvobodila ze světa je]vů,
jso[uce jako člověk ve]
skrytu srdce zachráněni nevýslouvnou nezměrnou [ðmyslí] a to, co je v nás
skryto dává tvar našim plodům,
vodě života.
15. Tehdy tedy
ðSyn vynikající ve všech věcech, totiž
LOGOS, jenž vznikl skrze onen HLAS, jenž před ðním (a) vyšel z výsosti
(a) jenž má své jméno v sobě, jenž jest
světly; {on} zjevil nekonečné <...> a
vše neproniknutelné/neodhalitelné bylo odhaleno
a i co bylo těžko vysvětlitelné a skryté
odhalil. To, co bylo v mlčení spolu s {prapočáteční myslí} hlasitě zvěstoval a to,
co bylo v temnotách, zjevil; {a}
sdělil jim, co bylo v propastné tůni; v nevyslovitelných mystériích sdělil, co bylo ðv skrytých komnatách
a vyučil je v nesdělitelném učení -
ty všechny, kdo se stali dětmi
světla.
16.Hlas pak, jenž vznikl
v mé mysli, vznikl ve třech příbytcích <...jako> Otec, Matka, Syn. Volání,
jež je vnímáno, má
v sobě LOGOS; to je ten, který má
všechnu slávu a má
trojí ðmužnost, (a) trojí sí-
lu a tři jména {jež existují tímto
trojím způsobem ‰‰‰ð- jako čtyřhranná}
v skrytosti a mlčení
nevyslovitelného.
17.Právě tohoto, jenž povstalð, a kterýž jest LOGOSð, jsem pomazala
slávou neviditelného Ducha, aby byl ðKristem. Tohoto třetího jsem jediného ustanovila na věky v moci
nad oněmi živoucími aióny světla; on
je Bohem, jenž je nade všíðm.
On je to, jenž jako první počal vyzařovat světlo vznešených/m aiónů/m/ a stále
trvá ve světle slávy a
stanul ve svém vlastním svě-
tle, jež ho obklopuje. On je okem svě-
tlað, jež mneð ve slávě ozařuje.
18.On ze sebe vydal Otce všech aiónů, neboť
on jest já, mysl Otcova, PRÓTENNOIA,
(což jest) slavná, dokonalá,
neviditelná, skrytá, nezměrná BARBELÓ.
Já pak jsem obrazem neviditelného ducha,
(a) mnou vše nabylo podoby,
19.a matkou tohoto světla, jež mu udělila/dala
růst, touto pannou, již nazývají Meirotheou. Tehdy nevýstižný hlas, nepochopitelný a nezměrný,
20.tehdy mi dokonalý Syn ðzjevil své
aióny, jež povstaly skrze něj.
On je ðzjevil a dal jim slávu a
trůny. A oslavil se
sám touto slávou, již jim dal
21.ðI velebili dokonalého Syna - Krista. On je Bůh, ðjenž povstal sám. A oslavovali <ho>
pravíce: Je, vpravdě je Synem
Božím, pravý, jsoucí Syn Boží je to,
aión všech aiónů, jenž pohlíží na věčné aióny
jež zplodil. Ty jsi podle své vůle ðzplodil sám sebe, proto tě chválíme: ðMA MÓ ÓÓÓ EIA EI ON EI Aión aiónů, aión, jenž sám sebe ðctí.
22.On, Bůh, který ðbyl zplozen, jim dal
moc, již nikdo nepřekoná, a
ustanovil je na jejich místa, neboť je prvním aiónem. Ustanovil nejprve: Armédóna, Núsania, Harmozéla; potom jako druhé ustanovil nad druhým aiónem: Phaonia, Ainia, Oroiaéla; za třetí
nad třetím aiónem: Mellephanea, Lóia, Davithaia; za čtvrté
nad čtvrtým: Músania, Ametha, Éleletha.
23.A aióny, jež byly zplozeny
z Boha, zplodil
ðKristus, a byla jim dána sláva, {byla jim dána}
samá sláva. A počaly se zjevovat,
vyvýšené ve svých myslích, a
každý z aiónů se desetitisíckrát oslavil
ve velikém nepřístupném světle a
společně se svými druhy vzdávaly chválu dokonalému Synu.
24.A tu zrozený Bůh,
totiž LOGOS, vyšel z velikého
světla ELELETH a prohlásil: ð"Já
jsem král. - Kdo je tento Chaos a čím je podsvětí?” ðA v té hodině se
zjevilo zářivé světlo, jež mělo
v sobě Epinoii - vzcházející poznání. A(le) mocnosti nad mocnostmi
ho nevzývaly a právě v té hodině
se zjevil velký daimón.
On je ten jenž vládne nad stranou tohoto podsvětního času
a nad chaosem a nemá tvaru
a není dokonalý, ale má
podobu slávy těch, co
byli zplozeni v temnotě.
To je ten, který byl nazván ðSAKLA, což jest SAMAEL IALTABAOTH.
To je ten, který se chopil moci, o kterou oloupil
tu, jež není schopna zlého, zvítěziv
před tím nad ní, totiž Epinoii - vzcházející poznání světla,
jež sestoupila dolů a na niž od počátku žaloval. Když si tedy
světelná Epinoia uvědomila, že vzývala
jiné stvoření, poníženější než ona, pravila:
"Pomoz, a buď mi
posilou, neboť jsem se octla v těžkém neřádu”,
a ðshromáždění celého domu
slávy souhlasilo s její
řečí. I přinesli do ní požehnání
a vznešený řád jí ðodpustil
25.A veliký daimón počal zřizovat
aióny, aby napodobil krásu a podobu už jsoucích aiónů a okrášlil/zřídil je svou vlastní mocí.
Tu jsem zjevila já sama
ve skrytosti svůj hlas
řkouc: " Přestaňte, přestaňte, (?)ð
kdo chodíte oděni v hylé. Neboť
hle - já jsem se již chystala přijít na svět
ðsmrtelných pro svůj podíl, jenž
zde mám ode dne, kdy byla
přemožena má ðSofia neznající špatnost. Ona je ta, jež sestoupila , abych zmařila
jejich cíl. Ona je ta, jíž poroučí
ten, jenž se skrze ni zjevuje..
26.A všichni se zděsili a s nimi vše jsoucí
v domě nepoznatelného světla
i podsvětí se otřáslo.
27.A Archigenétor vší nevědomosti
jenž vládl nad chaosem a podsvětím zkrášlil/učinil člověka k mé podoběø;
nepoznal totiž, že to, co je tu, se mu stane
soudem zavržení, ani
nezná sílu, která je v něm
28.Tehdy jsem sestoupila dolů
až k samému chaosu a
octla jsem se [u] těch odsud, co jsou moji,
a skryla [jsem] se v
nich a dala jim moc. A dala jsem
jim podobuða o[d počátk]u až
do posledního dn[e dávám těm, kdo jsou rozptýle]ni, co je [mé. A sjednotím se s ]
těmi, kteří nasloucha[jí mým slovům.]
To jsou d[ět]i [s]větla . Já
jsem jejich otcem.ð
29. A sdělím vám
ve své prozřetelnostið nevýslovné a nesdělitelné tajemství: Rozvázala jsem před vámiðpouta veškerenstva a kvůli vám
jsem roztříštila řetězy podsvětních daimónů,
ty, jež, vloženy na jejich mysl, poutají mé údy. A ony vyvýšené hradby temnoty jsem roz-
rušila a strhla a zavřené nelítostné brány
jsem vylomila a jejich závory
jsem rozlámala. A zlou působnost i
s tím, co vás deptá a co vás zdržuje
i tyrana/samovládce s protivníkem
a s tím, jenž je učiněn králem, i s tím , jenž jest mým nepřítelem,
30. jsem tedy poučila o tom, co je
mé, co jsou moji synové světla,
aby je všichni vydali.
A jsou osvobozeni od všech oněch pout a vejdou na místo, jež prve poznali..
31. Já jsem ta první, jež sestoupila dolů ð
pro svůj ðzbylý díl, což jest
ðduch, přebývající v duši, jenž povstal
z vody života a
z ðtajemného křtu.
32. Já jsem mluvila
i s átěmiñ archonty a těmi mocnostmi
a sestoupila jsem dolů do jejich
smyčky að prozradila jsem svá tajemství těm, kdo jsou moji - tajemství skryté.
33. Rozvázala
jsem pouta i věčného zapomnění
a vydala jsem plodð v tom, co
je věčná neměnná mysl a
můj dům a jejich otec
34. Já jsem také vešla
[k těm, kdo j]sou od počátku moji, a
napra[vila jejich ]první vazbu,
kterou učinili. Tehdy zazářili,
všichni, kdo jsou ve mně a
připravila jsem jejich tvářnost jako tvářnost oněch nevýslovných světel, jež jsou ve mně. Amén.
[Slo]vo Prótennoie [1]
35. Já jsem ten hlas, jenž se sám zjevil
v mé mysli. Já jsem totiž jednotou,
již nazývají jak neviditelnou myslí tak neměnným hlasem.
Nazývám se Sjednocená.
36. Já jedna samojediná jež jsem se umylaa jsemneposkvrněná. Já jsem matka
hlasu a promlouvám mnoha způsoby a činím dokonalé vše, co se ve mně stalo poznáním. A poznání je to, co nemá konce. Já jsem ta, jež
mluví v každém tvoru a jsem každým poznávána. Já jsem ta, jež povznáším
hlas a křičím ke sluchu těch, kteří
mě poznávají, těch, kdo jsou dětmi světla.
37.Přišla jsem tedy podruhé v podobě
ženy a mluvila jsemð k nim .
38.A vyjevím jim konec věku, jenž nastane
a poučím je o počátku věku
příštího. To je ten, kde není žádné změny;
to je ten, v nemž se změní naše tvářnost
39.a budeme očištěni těmi aióny. To jsou ony, v nichž
jsem se zjevila skrze mysl
v mužské podobě. Snížila jsem se
k těm, kteří jsou hodni v mysli onoho nepomíjejícího věku
40.Prozradím vám ðtotiž
mystérium tohoto věku
a oznámím vám, co (uvnitř) v něm působí:
ðZrod vyvolává zrod, hodina volá
hodinu, den vytváří den, měsíce hovoří k měsíci, čas se vrací zpět ,
následován jiným časem. Tento věk
se takto dokonal a očistil a
je umenšenð: Píď, jež rozvázala píď, řetěz, jenž se uvolnil jedním článkem.
41.Když velké mocnosti poznaly,
že se zjevil čas dokonání,
- vstoupil do dveří jako bolest u oněch vás, co se chystáte ku porodu, a právě tak vstoupila
záhuba - otřásly se v onen čas všechna souhvězdí a základy podsvětí a klenba
chaosu se pohla. Ohromný oheň vzplál
uprostřed nich a skály a země se
pohly jako třtina ve větru
a úděl osudu s těmi, kdo hledají příbytek sužovaly východ
mohutným hromobitím.. A trůny mocností se zatřásly v obratu a jejich
král se ulekl. Ti, kdož se řídí osudem
počítali koše na cestě. A
pravili mocnostem: "Co to ruší
a co je tím pohnutím, jež se dotýká nás samých skrze skrytý hlas, jenž se povznáší a volá,
až se pohl celý náš dům a celý kruh
našeho oběhu dospěl ke
zmaru. Cesta, po níž chodíme,
ta jež nás vede k Archigenétorovi,
který nás zplodil, skončila, ač stále je pro nás správná.”
Tehdy mocnosti odpověděly a řekly:
"I my samy jsme pro to v rozpacích,
neboť nevíme, čí moc to je.
Leč vzhůru, pojďme za Archigenétorem
a zeptejme se ho.” I shromáždily se všechny mocnosti a odebraly se vzhůru k Archigenétorovi
a pravily mu: "Tvoje sláva došla poskvrny.
To je tvá sláva, do níž se halíš?
Neslyšely jsme tě, jak říkáš: ‚Já
jsem Bůh, já jsem váš Otec,
já jsem ten, jenž vás zplodil a není žádný jiný
tvůrce slepých.' Hle, teď se zjevil
skrytý hlas a, ač neviděn,volá.
My ho neznáme,
ani samy nevíme, komu patříme.
Neboť tento hlas, který jsme zaslechly,
je nám cizí a neznáme
ho a nerozumíme, odkud pochází.
Vnesl mezi nás strach a oslabil
naše údy a paže.
Plačme tedy a truchleme ve velikém smutku Nezbývá nám než utéci, učiňme tak - ještě nás mocí neuvěznili a nestrhli
nás dolů do klína podsvětí. Již totiž
nastal(o) čas rozvázání našich pout,
(a) časy se zastavily a dny prořídly
a náš čas se naplnil a pláč
pro naši záhubu k nám dospěl, abychom
byly přivedeny na místo, jež neznáme.
Náš strom totiž, z něhož jsme vyrostly -
plod neznalosti je to, co je na něm, a
to, co se skrývá v jeho listí, je smrt
a temnota je ve stínu jeho mrzkých
výhonků. My pak jsme ho obíraly v klamu
a s žádostivostí. On pochází z nevědomého chaosu a stal se nám místem k přebývání.
Vždyť hle - sám Archigenétór,
náš rodič, jehož velebíme
pro něj samého, nezná onen hlas.”
42.A nyní volám,
slyšte mě, děti ducha, (slyšte) hlas
matky slitovné: vy jste se staly
hodnými tohoto tajemství skrytého
aiónům, abyste ho přijaly a
konec tohoto aiónu a života
útrap a násilí se přiblížil. Zjevuje se
počátek aiónu světla; to je ten,
u něhož není proměny na věky.
43.Já jsem mužem
i ženou, já jsem matka i otec, jsouc
sama sebou, spojena sama se sebou
a milujíc sama sebe,
44.mnou je vše
ustaveno. Já jsem sama svým časem
v nitru veškerenstva rodíc světlo, jež
září ve slávě.
45.Já jsem tímto nadcházejícím aiónem,
já jsem naplněním všeho, tedy MEIROTHEA
Sláva matky a povznáším hlas svého
[vol]ání k sluchu těch, kdo mne znají
a povolávám vás do světla
výborného a skvělého.
46.To pak je, když do něj vejdete,
přijmete slávu od těch, kteří
slávu udílí; ti, kteří udílí trůny, vám udělí
trůny a přijmete roucho od těch,
kdo dávají roucho a budete pokřtěni
těmi, kdo křtía stanete se sami
slávou slavných Totiž vy , kteří jste byli
v ní už prve, kdo jste velicí ve světleð.
47.A jsem skryta ve všem a projevuji se
ve všem, (a) po mě touží
každá mysl hledajíc mne; neboť já
jsem to, jež dávám podobuvšemu, co nemělo žádný tvar a proměňuji jejich podobu
v dočasných tvarech, jež dávají
tvar všemu skrze mne. Když se
ozval hlas, vložila jsem dech
do toho, co je mé, a na věky jsem na ně vrhla Ducha svatého.
48.A vystoupila jsem do nebe a vstoupila jsem do svého světla. Vy[stoupi]la jsem na svou ratolest a usadila jsem se uprostřed synů svatého světla . ð[Odebrala] jsem se pak na místo jejich přebývání. To je, c[o..........................................]
[.] ne [.............................................]
stalo sl[ávou..................................Am]en.
[To , co se týká Heima]rméné. [2]
49.Já jsem ð[Log]os, přebývajíc[í ve :ðsvětle],
nevýslovný, přebývající v neporušitelném :ð[mlčení].
50.A mysl mne o[dhalila ]
ve smyslech [mocným ]
voláním matky, jež rodíï muže:"D[bej] na můj základ!" Avšak ona jeï od počátku ta první, jež to vše činí/udržuje/stanoví./zakládá.
51. Bylo pak světlo, jež se
skrylo v mlčení a počalo vycházet
od ní samé, jež se stala jeho mlčením.
52.Já jsem sám nevýslovný Logos,
neposkvrněný, nezměrný, nemyslitelný.
53.Já jsem světlo skryté a vydávám ovoce
života, jež tryská do oné smrtí života skrze
neviditelný pramen, neposkvrněný a nezměrný.
54.To je neopakovatelný hlas slávy
matky, sláva božího
zrodu, panenský skrze
skrytého Ducha Je skrytým mlčením, skrytým přede vším, jež je neopakovatelným a nezměrným světlem, pramenem veškerenstva,
kořenem veškerého věku, základempřevyšujícím veškerý pohybvěků, jenž
přísluší slávě, jež je rozptýlena. On je to bytí ustanovené jako základ veškerenstva. Je mocným vanutím. Je okem
trojího příbytku jenž povstal v Hlase
skrze Mysl a je Logem
skrze hlas, jenž byl
vyslán, aby osvítil ty, co byli v te[mn]otě.
55.Hle, Já vám [zje]vím
[mystéria]: vy jste moji spolu[bratři...] otevírá
to vše [......]
56.
[...] Sdělil jsem jim všem
mystérium, jež přebývá v onom nepoznatelném aiónu, o němž není možno mluvit. Poučil jsem je o onom tajemství skrze hlas, který se
ozval v dokonalém duchu a
odhalil jsem ji vše. A udělil
jsem jim moc podruhé jsem přišel ve zvuku
svého hlasu a vtiskl jsem podobu těm, co ji
přijali až do třetího skonání
času. Zjevil jsem se jim v
jejich příbytku, já (jenž jsem ) Logos.
57. A
zjevil jsem se v podobě podle jejich obrazu a
nosil jsem veškerý jejich šat. A
sám jsem se ukryl do nich a
ten, jenž udílí moc, mne nepoznal Mocně totiž jsem přítomen ve
všech mocnostech a principech počátků,
v andělechi v každém pohybu
(js[ou]cím) ve vší hmotě. A ukryl jsem se v
nich až do doby, kdy se zjevím svým bratří[m].
Ale nikdo z nich mne nepoznal, a[čkoli]
já jsem to, kdo je učinil, ale domnívali
se, že vše vytvořili sami. ze sebe.
Stali se nevědomými takže sami nepoznávají svůj kořen, místo, kde vyrostli.
58. Já
jsem světlo, jež osvětluje vše.
Já jsem světlo, jež se raduje v mých
bratřích. Vešel jsem do světa
smrtelných kvůli duchu, jenž v něm zbyl,
tomu jenž do něj vstoupil a vzešel [v] podobě Sofie neschopné hříchu.
59. Přišel jsem a u[stanov]il
[svůj živý...] a odh[ali]l jsem
[se......]
[......s]krz[e vzkříšení]
[mysli], jež měla od [počátku],
[jež jsem jí u]dělil ve vodě [života a
jež se odha]lila v tomto chaosu j[soucna
a v tem]notě konce, jež je nejhlubší propastí
vší temnoty. Je to myšlení pneumatické i psychické moci . Vším tím jsem
se přioděl avšak ji jsem z nívysvléklOděl jsem ji zářivým světlem, (tedy)
poznáním otcovské mysli.
60.A dal jsem je těm, kteří je odějí což jsou: Iammón, Elassó, Aménai a oni
je oděli v roucho, roucho světla.
A dal jsem je křtitelům a
pokřtili je: Micheus, Michar, Mn[é]s[i]nús
je omyli v prameni vo-
dy života. A dal jsem je těm, kteří udílejí trůny. Bariél, Núthan, Sabénai jim
udělili trůny od Trůnu
slávy a dal jsem těm, kdo udílejí slávu.
Arióm, Élien, Fariél jim dali slávu
v Otcovské slávě. A opět
ti, co uchvacují, je uchvátili - Kamallié[l]
[...]anén, Sabló, služebníci velkého
světla svatosti je uvedli dovnitř na
světlé místo, odkud pochází.
61. I
[přijalo] pět pečetí skrze světlo Matky Prótennoie - prvotní mysli a
bylo mu svěřeno a přijalo z mystéria poznání a stalo se světlem ve
světle
62.Nyní pak
byl(a) jsem v nich oděv(ši)
způsob jednoho každého.Oni Archonti pak si mysleli,
že jsem jejich Kristem. Já však jsem
ve všem vysokém, totiž v těch, do kterých jsem vložil(a)
sílu světla. a oni pokořili.
Archonty Já jsem totiž ðjejich milovaný
neboť zde jsem si oblékl(a) způsob
syna/dítěte Archigenétorova a připodobnil(a) jsem se mu zcela v jeho účinku, což je
nevědomí chaosu a
zjevil(a) jsem se v andělech, v jejich podobě,
a v silách tak, jako bych
byl(a) jeden(jedna z nich.. Mezi syny člověka jako bych byl(a) lidským synem, zatímco jsem
otcem veškerenstva. Skryl(a) jsem se v nich
všech, dokud se nezjevím ve svých údech,
63.jež jsou moje a poučil(a) jsem je o nevyjádřitelných osudech/věcech
a o bratřích. To jsou věci nevyslovitelné
pro jakoukoli Arché i archontickou mocnost
mimo samotné syny světla. To jsou věci Otcovy, jsou
slavné a vyvýšené nad veškerou slávu, je to pět
pečetí, jež jsou vyvýšeny skrze Ducha. Ten,
kdo má těch pět pečetí - totiž právě tato
jména, svlékl šat nevědomosti a oblékl se? do zářivého světla a není nikdo, komu
bude odhaleno, co je skryto před mocnostmi
Archontů. V těchto bude
rozptýlena temnota zemře nevědomost a myšlení stvořeného, jež je rozptýlené, bude zpodobovat jednotu.
A temný chaos zmizí a
64.
[...............]nese a [.........]
[.........] nedosažitelný [......]
[......] ?? [...] uvnitř v [...]
[...] až se zjevím [v moci]
[své sláv]y a až shromáždí[m]
[své druhy] - všechny bratry ve svém věčném království.
65. A dal jsem jim znát onen dar pěti
nevýslovných pečetí, aby, až se
v nich uskutečním, také oni byli ve mně.
66.Já jsem oblékl(a) Ježíše, vydal(a) jsem ho skrze proklaté dřevo
a uchvátil(a) jsem jej do příbytků jeho otce.
67.Ale ani bdělí
nepoznali své místo zrodu. Neboť
já, já jsem nepřemožitelná i se svým
semenem a mé símě, jež je vpravdě mé, uvedu do vnitřního světla svatosti v
nedosažitelném mlčení. Amen.
68.Slovo o Zjevení <, což jest část> 3. (řeči o třech podobách prvotní mysli,) Trimorfé Prótennoia <ve> 3 < částech>
Svatý spis psaný Otcem
v dokonalém poznání.