Andresius | Modicum et non videbitis me(na 4. velikonoční ned)

Modicum et non videbitis me (Q70)
(Kázání na 4. neděli velikonoční)

Náš Pán řekl svým učedníkům: "Maličko a málo a nic, a neuvidíte mne; ale jen málo a zase mě uvidíte." [A] učedníci řekli: "Nevíme, co mluví." Toto píše svatý Jan. který byl při tom. Když náš Pán nahlédl do jejich srdce, tehdy řekl: "Jen málo, a uvidíte mne.", a "vaše srdce se bude radovat, a tu radost vám nikdo nevezme."
A teď říká náš Pán: "Jen málo a neuvidíte mne." Nejlepší učitelé říkají, že jádro blaženství spočívá v poznání. Nedávno přišel do Paříže jistý proslulý kněz, který byl proti tomu a velice křičel a namáhal se. Ale jeden jiný mistr promluvil mnohem lépe než ostatní z Paříže, kteří byli lepšího mínění.: Mistře mocně křičíte a namáháte se ; kdyby to nebylo boží slovo ve svatém evangeliu, křičel byste a namáhal se bolestně. Poznání se přímo dotýká toho, co poznává. Náš Pán praví: "To je věčný život, abychom jen poznali tebe, jediného pravého Boha." Naplnění blaženosti spočívá v obojím: v poznání a v lásce.
A on nyní praví: "Jen málo, a neuvidíte mne." V tom tkví čtverý význam, který hned blíže osvětlíme a rozlišíme.
"Jen málo a neuvidíte mne." Všechno ve vás musí být maličké, jako samotné nic. Kdysi jsem řekl, že svatý Augustin praví: "Když svatý Pavel [nic] neviděl, tehdy viděl Boha." a já teď to slovo obrátím a vylepším, a řeknu: "Když viděl nic, viděl Boha." To je první smysl toho slova.
Druhý význam je: "Pokud se ve vás neumenší všechen svět a všechen čas , neuvidíte Boha." Svatý Jan říká v Apokalypse: Anděl přísahal při věčném životě, že už nebude čas." Svatý Jan jasně říká, že "svět byl skrze něj učiněn, ale svět ho nepoznal." Ale i jeden pohanský mistr říká, že svět a čas jsou malé.Pokud nepřekonáte svět a čas, neuvidíte Boha. - Jen málo a neuvidíte mne.
Třetí význam je, že dokud na duši cokoli lpí, byťsi je to jen maličké, [malý] hřích, či [hříšná] náklonnost, nespatříte Boha. Učitelé praví, že nebesa nepřijímají žádný jim cizí vliv. [A] je mnoho nebes - každé má svého ducha a svého anděla, který jim přísluší. Kdyby se snažil zapůsobit na jiná nebesa, která mu nepřísluší, nic by si s nimi nepočal. Jeden kněz [mi] řekl: "Chtěl bych, aby byl v mém těle váš duch." A tu jsem řekl: To byste tedy měl v sobě pěkného blázna, poněvadž by si s ním nepočal, zrovna tak jako vaše duše by si nic nepočala s mým tělem." Žádná duše nemůže působit v jiném těle, nežli v tom, jemuž přísluší. Oko v sobě [také] nestrpí nic cizího.
Jeden mistr praví, že kdyby nebylo prostředí, nic bychom neviděli. Mám-li uvidět na zdi barvu, musí se ve světle a ve vzduchu zmenšit a přenést svoji podobu do mého oka. Svatý Bernard říká, že je oko podobné nebi; pojímá do sebe nebe. To ucho nedělá - neslyší je, ani jazyk je nechutná.
Za druhé: oko je kulovité jako nebesa. Za třetí - leží vysoko [podobně] jako nebesa. Proto přijímá oko vjem světla, poněvadž má vlastnost nebe. Nebe nepřijímá žádný cizí vliv. Tělo sice přijímá cizí vlivy a duše také, poněvadž působí v těle. Jestliže má duše něco poznat, co je mimo ni, třeba i anděla, jakkoli je čirý, musí tak učinit pomocí maličkého neobrazného zpodobení. Ale tak také musí postupovat anděl, pokud má poznat jiného anděla, nebo cokoli, co stojí níže než Bůh; musí tak učinit pomocí maličkého neobrazného zpodobení, tedy jiného, než jsou obrazy zde. Ale sebe sama poznává bez "zmenšení", bez obrazu a podoby.
A tak poznává i duše samu sebe bez "zmenšení", bez obrazu a podoby,zcela bezprostředně. a mám-li poznat také Boha, musí to být neobrazně a bezprostředně. Nejlepší učitelé praví, že Boha poznáváme bezprostředně. Anděl také tak poznává Boha, jako sebe - neobrazně a bez "zmenšení". A mám-li Boha poznat bezprostředně a neobrazně a bez podoby, musí se ke mně Bůh přiblížit a já k Bohu, atak sjednotit, abych jednal spolu s ním, a to ne tak, že bych já jednal a on mě postrkoval, ale spíše bych jednal tak, jak je mi vlastní. [Abych] s ním spolupůsobil v takové jednotě, jako působí duše v mém těle. To je pro nás velice útěšné, a i kdyby nebylo ničeho jiného, mělo by nás to podnítit k milování Boha.
Čtvrtý význam je tomuto skoro protichůdný: Musíme být velicí a vznešení, abychom spatřili Boha. Světlo smyslů je totiž "maličké" oproti světlu rozumu, a světlo rozumu je "maličké" oproti světlu milosti. Milost je světlo, jež překlenuje a přesahuje vše, co Bůh kdy stvořil nebo chtěl stvořit. A světlo milosti, třebas je veliké, je stále ještě "malé" oproti božskému světlu. Náš Pán napomenul své učedníky, řka: "ještě je mezi vámi málo světla" Nebyli beze světla, ale bylo maličké. Musíme se povznést a zesílit v milosti. Pokud člověk roste v milosti, je to v milosti a jen maličko, jak zdálky poznáváme Boha. Když však dosáhne milost plné míry, již to není milost - je to božské světlo, v němž vidíme Boha.
Svatý Pavel píše, že že Bůh spočívá a přebývá v nedostupném světle. Není k němu přístup, nedá se do něj vejít. A Mojžíš píše, že žádný člověk neuzřel Boha. Dokud jsme lidé a žije v nás něco lidského a snažíme se přistoupit, nespatříme Boha; musíme být povzneseni a přeneseni do čirého klidu, a tak uzříme Boha. Svatý Jan říká, že poznáme Boha, tak jak on poznává sám sebe. Bohu je vlastní poznávat sebe sama bez "zmenšení" a bez čehokoli předmětného. A anděl také poznává Boha tak jako sám sebe. Svatý Pavel říká, že poznáme Boha, jak jsme sami poznáváni. A já říkám, že poznáme Boha právě tak, jak on poznává sama sebe v obraze, jenž je sám jediný obrazem Boha a božství, a božství, nakolik je [ono] Otcem. Právě natolik, nakolik jsme podobni onomu [pra]obrazu, z něhož vyplynuly veškeré [ostatní] obrazy a jsme [mu] odevzdáni a v něm přetvořeni a spolu s ním vnořeni v obraz Otcův; nakolik se on v nás pozná, natolik se my poznáme v něm, jako on sebe sama v sobě poznává.
A on praví: "jen málo, a nevidíte mne, ale jen málo a uvidíte mne". náš Pán řekl, že to je věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha.
Abychom k tomuto poznání dospěli, nám pomoz Bůh. Amen.