Rozhodnutí
Po přezkoumání výše uvedeného materiálu a po jeho srovnání se stejně vyznívajícími doklady ze spisů jeho ( JWG – pozn. překl.) blízkých přátel Thomase Carlyla a Schillera je možné dospět bez jakýchkoli pochyb a nejasností k jasnému závěru:
Vše, co je obsahem jeho přírodovědných spisů, především spisu "Zur Morphologie" vede k závěru, že po celý život zastával a šířil názor o vesmíru jakožto výtvoru božské bytosti a o jeho tvůrci jakožto bytosti, jež nemá žádný rys, který by měla se stvořením společný.
Jakkoli prožil celý svůj život v zemi nevěřících, pojal do svého srdce a též z celého srdce zvěstoval povinnost dvojité šahady a vyznával, že není Boha mimo Alláha, jediného a že jeho poslem a pečetí byl Muhammad – nechť mu Alláh žehná a udělí mu mír!
Aniž by byl obeznámen se salatem (modlitbou), zajátem (povinností almužny), sawmem (postem) a hadašem (poutí do Mekky), přesto využil neobvyklé možnosti účastnit se modlitby Džunky. Z toho je vidět , že považoval Islám za svůj din (náboženství resp. pravidlo správného života- regula vitae –pozn. překl.)
Z nejrůznějších hadítů sbírek muslimských, bucharských i sunnanských je známo, že vyznání Alláha a jeho posla je nepochybně vstupní bránou Islámu a klíčem k Džanně (nebeské bráně).
Tak lze mít za jednoznačně prokázané, že největší evropský básník a chlouba německého jazyka byl současně ve svém duchovním životě i prvním muslimem novověké Evropy; opětovně v lidských srdcích vzbudil touhu po poznání Boha a jeho Proroka, poznání, jež spalo hlubokým spánkem od doby, kdy temnota pohltila muslimské Španělsko. Ve světle jeho úchvatného vyznání Proroka – nechť mu Alláh žehná a udělí mu mír! – nechť je Muslimům nyní znám jakožto Muhammad Johann Wolfgang von Goethe.
Šejch Abdulqadir Al-Murabit
V zastoupení Amira muslimské komunity ve Výmaru
Hajj Abu Bakr Riegera
Výmar, 19.prosince 1995