Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Už po tisíciletí se úsilí lidstva zaměřuje na to, aby poznalo a prohlédlo přírodní zákony, podmanilo si je a uniklo tak pozemskému utrpení. Ve výjimečných případech mohou být objevy a vynálezy na tomto poli dokonce podivuhodnější, nežli to, co se nám skýtá při ponoru do plnosti lidského instinktu. Obzvláště Němci se zřejmě chtěně vyvíjejí v národ zcela bez instinktů, jak se to ukázalo už před válkou, během války a také po válce. Škoda! Kdo by dnes naslouchal hlasu instinktu namísto pouze a výlučně hlasu rozumu a nejednal hned podle toho, jak mu předepisují předchozí zkušenosti, které už namnoze ani neplatí, byl by všem jako bezbranný fantasta vydaný napospas hříčkám náhody. Člověk se stále více spoléhá na své navyklé rozumové srostlice a protože ty mu neprozradí nic z toho, co souvisí s magií a jinými skrytými duševními silami, mní, že něco takového vůbec neexistuje, anebo to za nic nestojí. Už dávno se vytvořil předsudek, že citově vroucí člověk je skoro totéž jako oduševnělý člověk - dokazuje to jen, jak se rozmělnilo povědomí o duši.Odtud tedy také pochází onen neskrývaný despekt chladného, rozumového člověka, promluvíme-li před ním o "duši". Říká si totiž: Citový člověk nedorostl a nedozrál pro nároky, které před něj klade život a proto nemá nárok existovat. Snad má takový kritik často pravdu. Odpověď "mé království není z tohoto světa" mu oplácí stejným, a bez obalu. Avšak ten, kdo takto odpovídá by možná uvnitř také rád, aby se mu na tomto světě dařilo stejně dobře, jako onomu člověku rozumovému. To se ale opíjí rohlíkem a je to to nejhorší, co může udělat. Obě strany sporu se však mýlí v tom, že vnější působení může přinést spásu. Marná je jejich doufání, jako doufání bláznovo, jenž věří, že dokáže vymazat stín na zdi, přetře-li ho vápnem. Jen štěstí a přízeň osudu přinášejí úspěch! Ten povrchnější z obou, co nahlíží jen bezprostřední příčinu a nikoli zákony niterných hlubin, se mýlí, když věří, že jen píle je klíčem k úspěchu. Ten, kdo se naučil bystře pozorovat život a nedal se oslepit marností, ví, že píli si nemůžeme libovolně přivlastňovat jako předmět, pokud ji nemáme v krvi, ani se nedá vštípit výchovou, ale ježto je sama štěstím, jež přivolává další štěstí - snad v tom či v onom smyslu zděděným, nebo zaslouženou odměnou za úsilí, které jsme vynaložili v dřívějším životě - to říkají přívrženci asijské nauky o převtělování.