Druhý vatikánský koncil nás učí v 11.kapitole církevní konstituce takto: "V účasti na eucharistické oběti, zdroji a vrcholu veškerého křesťanského života, obětují Bohu božího beránka a spolu s ním i sebe." Otázka: Je slavení eucharistie středem našeho křesťanského života? Mnoho lidí dneška, především mladých lidí, má potíže s nedělní eucharistickou slavností. Modlitba je pro ně příliš rituální a formální. Vynášení nedocenitelnosti slavení eucharistie proto samo zřejmě nepomáhá. A staví se proti tomu často i zkušenost: nedělní eucharistická slavnost nemá s konkrétním životem nic společného. Co se ale může podniknout, aby se poněkud dostala do souvislosti s konkrétním životem a každodenností?
Každý člověk vstupuje před Boha se svou konkrétní minulostí, současností i budoucností. Každý přichází jako nehotový, obtížený i vděčný a radostný člověk. Na své cestě se ocitáme jako lidé , kteří jsou sice omezeni, ale přesto co nejhlouběji milováni. A v každé takové konkrétní situaci slavíme eucharistii. Slavíme ji proto, abychom ve zkušenosti nového společného a vzájemného bytí zachytili blízkost boží. Slavíme eucharistii, abychom se vycvičili ve vlastním lidství. Co je však lidství?
Lidství
Lidství se vždy uskutešňuje v napětí: v napětí kladů a záporů, důvěry a nedůvěry, nenávisti a lásky, v napětí Ducha emoce a těla. Různé póly, které se často staví proti sobě. Lidství znamená spolu tyto póly dohromady integrovat, vzájemně je sjednotit. Lidství je proces bytí v celosti (např.: nenechávám se vést pouze hlavou) Neseme v sobě božské i lidské. Podstatným pro lidství je přivést k sjednocení lidské s božským.
Úhelné kameny lidství: "Musíš se změnit!", dávný výrok církve.
Ale co má člověk změnit? VM rocesu proměny se vždy oslovují stinné stránky člověka. Stinné stránky náležitě patří k lidskému zdebytí. V stinných stránkách také spočívá životní dynamika. Podstatou by neměla být sama změna, ale božské světlo proudící do stinných koutů mé bytosti. Praktická průpověď pro křesťany: Ze strachu před malými hříchy děláme velké a nestáváme se lidmi, neuskutečňujeme své lidství.
Lidství se projevuje v setkání. Setkání jsou okamžiky naší existence. Při setkání se nám pohne srdce. Setkání nebo zasažení je hluboké. Při slavení eucharistie jsou místy hlubokého setkání slovo boží a přijímání. Lidská cesta je cestou proměny. Změna nastane vždy tehdy, když se spojí opačné póly. Proměna nastává, proměnu dává Bůh. Proměna nastane v tom měřítku, v jakém se dám k dispozici a uvolním se od věcí, jež mám. Proměna se děje rozpomínáním a vyhlížením. Jestliže se rozpomínám na svou vlastní minulost, mobilizuji svou důvěru a otevírám se budoucnosti. Při mši oslavujeme boží jednání s lidmi/se mnou. Jestliže tedy už v minulosti tak činil, doufáme, že i v budoucnosti bude tak s námi / se mnou jednat.
Čtyři kroky k lidství tak, jak jsou zakotveny ve slavnosti mše svaté
a) Přijetí - bohoslužba slova: V kajícím aktu jde o to, abych sám sebe před Bohem vnímal. Tedy vnímání, čili přijímání podnětů jako důležitý krok k lidství. Vnímat své Já a své Ty je první stupeň mše - úkon kajícnosti - předstupování boha v nějaké naší určité životní situaci. Čtení a evangelium: Slovo boží, jež slyšíme k nám promlouvat, nechť do nás vstoupí, abychom byli tak sami určeni Bohem. Slovo boží poukazuje na boží přítomnost ve světě. Naše existence zde není náhodou, protože je Jeden, jenž je základem a ukotvením pro tento svět. Ve slově božím zjišťuji, jaký obraz si o nás, o mě a o světě dělá Bůh.
b) Vydání - příprava darů a proměňování: Život je stálý proces vydávání. Vydat mohu jen to, co jsem předtím přijal. Mohu odevzdat své zkušenosti, vztahy, neúspěchy apod. Přibíjíme na kříž a lámeme náš sebeobraz. Naše představy o Bohu jsou zpochybněny. Veškerá pevnost je od nás odňata. Při přípravě darů přejímáme boží odevzdanost. Vydáváme se a pozdvihujeme se ke království božímu.
Vydání se spojuje s proměnou našich darů skrze božího Ducha v tělo a krev Kristovu. Co Bohu předložím, to on promění. Při tomto přístupu ustupuje ono neustálé muset-se-změnit do pozadí. Bůh sám se mnou jedná skrze proměnu.
c) Sjednocení - přijímání: V přijímání se ponořujeme do božího života. Tělo Kristovo proniká mým lidstvím, ale nezůstává už nic, co by bylo vyloučeno z jednoty v Bohu. Je-li člověk s Bohem ve všem sjednocen, nemusí už sám sebe odmítat, ale vše může přijmout, neboť i Bůh to přijímá a svým božským životem proměňuje. Člověk se může spustit, propadnout do BOha. Vše dostává nový půvab. Sjednocení znamená znovu přijmout již udělené.
d) Obnovení - poslání: Jestliže jsme byli s Kristem sjednoceni,stali jsme se novými. Ve starých ranách člověka spočívá nyní Tělo Kristovo. Člověk vydávající se je také člověkem proměněným. Vysvobozuje nás z našeho vlastního hrobu rezignace, beznaděje a dává nám tak povstat z mrtvých. Jako noví lidé a tělesní křesťané jsme posíláni do světa jako znamení nového božího stvoření.
Pokusme se nyní v postním čase slavit eucharistii vědomě. Tak, aby měla co nejvíc co do činění s konkrétním životem. Lidství je ve své hloubce setrváváním v rozhovoru mezi Já a Ty. Slavnost eucharistie je událost rozhovoru mezi Já a Ty, jenž se týká základu našeho bytí, jímž je Bůh.
kázání z 24. února 1994