O VSCHÁZENÍ A NÁVRATU DUŠE K BOHU (Eriugena)

O VSCHÁZENÍ A NÁVRATU DUŠE K BOHU

 ---------------------------------

(fragment)

                                 

Jejich vlastností je plynout a neustávat.  Právem je učitel nazývá hrou boží, jenž nás takto uvádí do toho, co vskutku jest a nikterak se nemění.

Jiný výklad o témže

Jestliže se tedy i my sami podle panujícího přítomného řádu naší přirozenosti jakož i dle obrazu rozličných  zemských živočichů rodíme, poté stáváme dětmi, poté  v pučící  mladosti  mandloňového  květu  zmíráme  přicházející starobou a jsme přeneseni do  života, božským tímto učitelem jsme  nazýváni hrou boží. A to ne bezdůvodně. Přirovnán totiž  k budoucí prvotní formě pravého božského života, není  tento život i  vše, cokoli z něho  ještě účinněji pochází,  než hra. On to sám zřetelněji vyjevil epitafem svému císařskému bratru, kde píše: Takový je náš  život, bratři, že žijeme do času, jenž  je jen pozemskou hrou. Neexistujíce působíme  a jsouce utvořeni  se rozkládáme. Jsme  nestálým snem, letem ptáka přelétávajícího sem i tam. Srovnáme-li tedy skutečně stav  přítomných viditelných věcí se samotnou prav dou božských věcí, prótotypů, tedy prvotních příkladů, nebude vůbec posuzová no  bytí těch,  kteří byli  učiněni hodnými  kráčet cestou  jak nejvíce možno k podobě  božské  krásy,  jako  se   ani  všeobecně  nesrovnává  bytí  hračky s nějakou skutečnou existující věcí.

Jiný výklad o témže

Snad tedy pomíjivost  moudře a obezřetně snáší pozbavení  vždy v jiné a jinak se  proměňujících a  proměnných hmotných  věcí, jež  odevzdáváme a jež nemají jiný základ  než první příčinu, jíž  se neseny pohybují, a  zatímco si o nich myslíme, že  je držíme, ony více  pomíjejí nežli je máme,  a pouze naši touhu v sobě  svolují uchovávat;  a tím  více neschopných  nás samé  držet zavržené a v zavržení. Vždyť když zvážíme výměr naší přirozenosti...

----------------------------------------------------------

Joannes Stotus Eriugena:  Liber de egressu at regressu  animae ad Deum, Migne

Patrologia Latina, TOMUS 172, pg.1023-1024