iwa: Poznámka k dualitě duše a těla a k otázce nesmrtelnosti.
Tělo a duše při bližším zkoumání / studiem poznatků i vlastní zkušeností/ splývá v jeden celek, lidskou bytost, imanentně nadanou schopností vzdorovat entropii za pomoci důmyslných mechanismů a zpětných vazeb. Tato schopnost však není dokonalá sama o sobě, proto k udržení harmonie touží po splynutí s Duchem svatým, jímž je Bůh. Teprve toto spojení je zárukou nesmrtelnosti. O toto spojení lze usilovat, primárně jde však o dar, který dostává připravená a toužící bytost lidská. Jakmile tento dar přijme, je nutno jej dále v sobě kultivovat v pravdě a lásce. Mimo jiné i prostřednictvím poznání , ovšem v pokoře. To je velký lidský úkol po celý vezdejší život.Na této cestě zdánlivá dualita duše a těla ustupuje do pozadí.Bytost, živená milostí Ducha, putuje životem silnější, než bytost hladovějící po Duchu. Milost-přítomnost Ducha Božího je také štítem bytosti lidské a její ochranou na nezvratné cestě člověka, jež v sobě nese imanentně možnost nemoci a jistotu smrti, posléze však vede ke znovuzrození-v Duchu svatém. Otázka o podobě znovuzrození pozbývá palčivosti pro bytost, pevně zakotvenou v milosti.Bytost kolísající pak provází nepodmíněná Láska-Kristus. Církev pak dává člověku svátosti , jejichž prostřednictvím usnadňuje člověku putování vezdejším životem. V tomto procesu palčivost zdánlivé duality duše a těla pozbývá na síle a člověk se může radovat z jednoty, v níž je důmyslně stvořen a také jí dostát.