Hrdina v nedbalkách (exegese Sd 6,11nn.)

Hrdina v nedbalkách

(aneb příběh o povolání až nechtěně realistický)

11 I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci. 12 Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: "Hospodin s tebou, udatný bohatýre!" 13 Gedeón mu odpověděl: "Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: »Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?« Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců." 14 Hospodin se k němu obrátil a pravil: "Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám." 15 On mu však namítl: "Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější." 16 Ale Hospodin mu řekl: "Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže." 17 Tu jej požádal: "Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám. 18 Jenom se odtud nevzdaluj, dokud k tobě nepřijdu. Rád bych přinesl dar a předložil ti jej." Odpověděl: "Zůstanu, dokud se nevrátíš."

19 Gedeón odešel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso vložil do košíku, vývar nalil do hrnce, vynesl to k němu pod posvátný strom a nabídl mu to. 20 Posel Boží mu poručil: "Vezmi maso a nekvašené chleby a polož je na toto skalisko; vývar vylej." On tak učinil. 21 Hospodinův posel se dotkl koncem napřažené hole, kterou měl v ruce, masa a nekvašených chlebů. I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mu zmizel z očí.

22 Tu Gedeón shledal, že to byl Hospodinův posel, a zvolal: "Běda mi, Panovníku Hospodine, vždyť jsem viděl Hospodinova posla tváří v tvář!" 23 Hospodin jej však uklidnil: "Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš."

24 I vybudoval tam Gedeón Hospodinu oltář a nazval jej: "Hospodin je pokoj." Je v abíezerské Ofře až dodnes.  25 Té noci mu Hospodin poručil: "Vezmi býčka, který patří tvému otci, toho druhého býka, sedmiletého.

Zboříš Baalův oltář, který patří tvému otci, a skácíš posvátný kůl, který je u něho.  26 Pak zbuduješ podle řádu na vrcholu tohoto kopce oltář Hospodinu, svému Bohu, vezmeš toho druhého býka a budeš jej obětovat jako zápalnou oběť na dříví z posvátného kůlu, který jsi skácel."  27 Gedeón přibral deset mužů ze svých služebníků a vykonal, k čemu jej vyzval Hospodin. Protože se však bál domu svého otce a mužů města, nevykonal to ve dne, nýbrž v noci. 

28 Za časného jitra mužové města vstali, a hle, Baalův oltář byl rozbořen, posvátný kůl, který byl u něho, byl skácen a druhý býk byl obětován na zbudovaném oltáři. 29 Vyptávali se jeden druhého: "Kdo tohle udělal?" Pátrali a hledali, až zjistili, že to udělal Gedeón, syn Jóašův.

30 Tu vyzvali mužové města Jóaše: "Vydej svého syna; musí zemřít. Rozbořil Baalův oltář a skácel posvátný kůl, který byl u něho." 31 Jóaš však odpověděl všem, kteří stáli proti němu: "To vy chcete vést spor za Baala? Copak vy ho zachráníte? Kdo za něj chce vést spor, ať do jitra zemře! Je-li Baal bohem, ať si sám vede svůj spor, jemu přece rozbořil oltář." 32 Toho dne ho nazval Jerubaalem (to je Odpůrce Baalův); řekl: "Ať si Baal proti němu vede spor, jemu přece rozbořil oltář!"

Kniha soudců obsahuje velmi staré látky z období, jež se v novější biblistice označuje za tzv. amfiktyonye. Znamená to, že jde o období jakého "sžívání" původně různorodých kočovných kmenů, které teprve později vstoupí do historie pod názvem Izrael a také teprve později si vytvoří zakladatelský mýtus: o společných praotcích a své společněé cestě z "egyptského zajetí". V tomto pohledu je ovšem obsah knihy Soudců naopak látka velmi stará, mnohem starší nežli až později sestavené příběhy tóry (´t už se chápou jako plně smyšlené nebo zpracované na základě starší tradice). Aby to však nebylo tak jednoduché i u knihy Soudců se předpokládá další přepracování víceméně do dnešní formy, jež souvisí s takzvanou deuteronomistickou redakcí celé tóry, jež proběhl až za krále Jóšijáše.

Literárně znamená naše perikopa dějepravný příběh, a to úvod rozsáhlejšího cyklu o Gideonovi. Příběh obsahuje některé typické prvky pověsti (viz hlavně první dva verše) a příběh podává rovněž takzvanou etiologii – to je zdůvodnění názvu nějakého místa příběhem; zde jde o etiologický výklad názvu božiště v Ofře

Na začátku příběhu je cenná zmínka o zpracovávání obilí. Tento detail, spolu s výraznou přítomností kultu zemědělských božstev ukazuje na fázi, kdy už byly Izraelské kmeny poměrně silně integrovány do Palestinského prostředí, opustily původní kočovný pastevecký způsob života a věnovaly se – alespoň zčásti – též zemědělství; naopak nyní ony samy trpí od nájezdníků, jakými byli ještě před nedávnem oni sami. -Údaj o desíti mužích ve verši 27 je poněkud nevěrohodný: jednak nekoresponduje s Gideonovým (i když asi spíše rétorickým) sebevylíčením jako "chudého chlapce", jednak také je trochu ve sporu s údajem příběhu o tom, že se kácení model událo tajně - v noci. Přítomnost desíti mužů u tak významného aktu může být prvkem vloženým do příběhu mnohem později: v rabínském judaismu je totiž tento počet tzv. minjan, tj. minimální počet dospělůch mužů, kteří musí být přítomni, aby mohl kultický akt řádně proběhnout.

Rovněž tak není úplně jasné, zda modla vůči níž se zde Gideón tak razantně vymezuje, vskutku byla modla Baalova. Theioforické jméno Jerubaal, které zde Gideón dostává, totiž i přes etymologii zde podávanou mnohem spíše ukazuje na ctitele Baalova.

Na příběhu je asi nejzajímavější nevyhraněnost (podpořená navíc různými textovými verzemi) stran toho, šlo li o zjevení Jahweho, či jeho posla viz. hvhyw;almwve v 11, ale ve verších 14 a 16 již mluví přímo Hospodin – hvhyw.Von Rad (str. 286n. angl.vyd.) na tomto a ještě známém místě z Gn 21(obětování Izáka) zakládá svůj výklad o prapůvodní totožnosti Anděla s Jahwem. J.Hänel zase mluví o "andělu inkarnace", (což znamená, že. když se Jahwe zjevuje lidem, činí tak jako anděl).

Struktura příběh koresponduje dobře se stylizací dalších postav SZ - na počátku vyprávění o nich bývá často příběh o povolání.

Zajímavé na příběhu je, jak i přes jeho starodávnost a jistě i vícevrstevné přepracování působí neotřele a jak jím prosvítá životní realita v dávnověké Palestině. Uveďme si přehled těchto témat jako panoptikum: hrdina ukrývající obilí, aby na ně nepřišli nájezdní lupiči - hrdina, prostořece vyčítající Bohu, že se o svůj lid nestará - hrdina, revoltující se skupinou mladíků proti establishmentu (ašera patří jeho otci!) a to v noci.A nakonec sousedské hádání nad tím "vandalstvím", které vyřeší otec podezřelého poukazem na to, že si za to ten Baal může sám, protože se nechoval jako správný bůh; jako řádný bůh měl přece provinilce hned potrestat. Snad jenom tato poslední poloha příběhu prozrazuje, že jsme v archaické době, kdy božstva jsou ještě reálně vnímané síly a lze tedy argumentovat tím, že pokud se opovážlivec odváží vztáhnout ruku na bůžka (a projde mu to), není spíše něco v pořádku s tím bůžkem, nežli s tím mladíkem.