Glosa o bohatství

Přátelé,

před určitou dobou jsem se podílel na jazykové přípravě úžasné knihy. Jejím autorem byl Nilton Bonder, rabbi z Brazílie. Nesla ovšem poněkud dryáčnický název "Kabala peněz". Knihou jsem byl natolik uchvácen, že jsem si veškerý honorář dal "vyplatit" ve výtiscích, které jsem následně rozdal. Občas se však začtu i do posledního zbylého (a rabi Bonderem podepsaného :) exempláře a stále tam leccos objevuji. A třeba toto si nechci nechat jen pro sebe:

Mnoho existujícího bohatství nám nemůže být zpřístupněno, protože nejsme ochotni se o ně podělit. A tato neochota způsobuje různé situace, je sahají od zahanbení po násilí a končí tím, že bohatí ztrácejí svůj lepší život, protože se snaží vyhnout povinnostem, které jim  přísluší.

Bonder, Nilton: Kabala peněz, Alternativa Praha, 2000, str. 55

Víte, dlouho jsem se nemohl srovnat s určitými prvky revolučního programu, vyjadřovaného onehdy na náměstích heslem : SVOBODA, DEMOKRACIE, PROSPERITA, tedy konkrétně s tou třetí položkou; považoval jsem ji za nedůstojnou a nerovnou prvním dvěma a snad i zavádějící Ovšemže bych mohl nyní poukazovat na to, kam až nás  onen hlad "po prosperitě" zavedl, do jakých  sveřepých temnot neoliberální rigidity, a nyní by mi snad někteří i přitakali. Ale já nyní, po letech, říkám, že i prosperita národa je důstojným cílem, o nějž má smysl usilovat. Je však třeba bedlivě dbát, co takovou "prosperitou" nebo alespoň dostatkem je. A i zde platí několk starých, skoro až otřepaných pravd. První je, že síla řetězu se měří silou nejslabšího článku: Společnost, která má v sobě nezanedbatelnou skupinu sociálně slabých a ohrožených, neřkuli chudých, ba zcela bídných lidí není zdravá a NEPROSPERUJE, Určitě se to projeví nejpozději v okamžiku nějakého vnitřního nebo vnějšího ohrožení. Ale i pokud k takové krizové situaci bezprostředně nedojde, podrývá tento fakt hodnotu jakéhokoli majetku: Ten totiž v takovém kamžiku už neslouží zdraví společnosti, nestává se podnětem a podkladem ke tvoření nových hodnot, ale příslovečnými "úpenězi ve slamníku" nebo také zakopanou hřivnou. Takové nezdravé sobectví (sobectví je u lidí nad 30 let skoro vždy nezdravé) pak podrývá stabilitu a hodnotu v celém "krevním oběhu" ekonomiky - majetky bohatých ztrácejí na hodnotě - jak o tom mluví rabbi Bonder.

Druhá: Ničeho příliš. Zavést vyhřívané chodníky a zlaté zuby pro každého, i kdybychom na to měli, není dobré. Skromnost je též hodnota.Jejím opakem je marnivost, přecházející místy až ve zpupnost. Nemusí každý radní v obci chtít po sobě zanechat nějaký "pomník" v podobě nesmysle naddimenzované stavy čehokoli. Peníze se nemusí za každou cenu utratit

Třetí: Kdo dává, bohatne. Paradox to je pouze, když si představujeme transakce mezi lidmi jako nějaký fyzikální systém výměny hmoty, nebo jiné veličiny, které je pořád stejně. To pro lidské bohatství, které má základ v hodnotách, které se ustanovují společnským konsensem, neplatí. V tom je moudrost zdánlivě bláznivého "rozdání majetku chudým" Jistě při takové "plošné akci" může i leccos o vyjít nadarmo, ale vždy při tom platí, že zaséváme semeno. Kde a kdy vzejde, je tajemství. Daly by se možná najít ještě další momenty na této "cestě k prosperitě" ale je už pozdě a já to myslel jen jako námět k zamyšlení.

Váš

Václav Ondráček