Kdo by nechtěl být bohatý! Všichni chtějí být bohatí. Bohatství, porevolučním jazykem prosperitu nám také již od okamžiku prvního svobodného nadechnutí naší země neustále nabízejí politici, především pravicového ražení. A jako každá ideologie i ideologie bohatství je velmi jednoduchá: Když budete (v rámci státu pak kolektivně budeme) mít úspěch, když všechny předběhnete (třeba i se šťouchancem do žeber), když všechny oslníte (oslníme), budete (budeme) bohatí. Ale co to vlastně znamená bohatství? Pro bohatství neexistuje žádná vnější, objektivní míra. Bohatství nebo chudoba jsou vždy bohatstvím nebo chudobou relativní vůči okolí, jež nás obklopuje. To samozřejmě věděl český člověk už za dob socialismu a proto ty závody ve velikosti domu, počtu jehličnatých stromů na zahradě, naleštěnosti a počtu přídavných reflektorů na žigulíku etc. etc. Nemluvím tu ovšem o skutečné bídě, kdy člověk nemůže dostatečně uspokojit své základní potřeby: jíst , spát, mít co na sebe a kde bydlet a též cítit se člověkem v lidském společenství. Té je ovšemže po světě přemnoho, a leckdy blíže než si mnozí myslí. Bohatství je však vždy otázkou srovnání s druhými. Zatím se nám tedy naše analýza jeví potvrzovat pravicovou tezi o tom, že cesta k bohatství znamená především úspěch a předstižení konkurence.
Je však zde ještě další faktor, který bohatství významně ovlivňuje a také je lidem odedávna dobře známý: Pamatuji si dobře, jak jsem poprvé coby městské dítě přijel na návštěvu ke kamarádovi do Polabí. Opulentnost "svačinky" mě šokovala (A po ní následovala večeře a pak snídaně o rozměru dobrého oběda atd.) Samozřejmě, byl to bohatý kraj. Rodiče mého kamaráda ani nepatřili k místním boháčům. Byl to bohatý kraj.
Zvýšit osobní bohatství tedy můžeme také tak, že zvýšíme celkové bohatství společnosti . Že to funguje, musí dosvědčit každý, kdo prožil určitou dobu v naší porevoluční rychle se vyvíjející společnosti a není úplně slepý, a tato cesta má oproti předchozí ještě navíc dvě veliké výhody. Za prvé pokud někdo dosáhne individuálního úspěchu a strhne tedy na sebe větší část příjmů společnosti nežli jiní, musí to být zaplaceno prohrou jiného, který má naopak těchto prostředků méně. Pokud myslíme jenom na "čistý zisk" a ne na hodnoty,prací vytvářené, které případně mohou někde dále působit a skutečně něco nám i jiným přinést, je to hra s nulovým součtem Samotný úspěch nic neznamená a nic nevytváří. Úspěchu (a horentních sum) se dostává třeba rozličným popovým a mediálním hvězdám a hodnoty – zůstanou po nich vůbec nějaké?
Za druhé, podíváme-li se na naši společnost kritickým okem, musíme konstatovat, že pracovní výkon, jaký podávají, by ani těm nejschopnějším a nejpracovitějším, těžko zajistil úspěch, kdyby totéž, co dělají zde, dělali například ve společnosti indické nebo někde na Jávě či v Súdánu. Všichni se vezeme na obrovské vlně úspěchu, která v posledních stoletích provází evropskou civilizaci. Je tudíž i objektivně větší část každého individuálního bohatství třeba připsat právě jí a mnohem menší individuálnímu výkonu a úspěchu.
Chceme-li být bohatí (jako jednotlivci!), nejlepší cestou k tomu je pracovat na celkovém zvelebení společnosti, na podchycení jejích tvůrčích sil, na spravedlivé a přátelské atmosféře v ní. Sociální stát, tj. stát , který má zájem o své občany, snaží se je podporovat a vytvářet ve společnosti atmosféru spravedlnosti a upřímnosti (například zmírňováním – přirozeně vznikající – sociální nerovnosti) není mrtev. Je to naopak nejspolehlivější cesta k bohatství společnosti. Jak má totiž bohatnout a jaké hodnoty bude vytvářet společnost v níž řekněme dvacet procent lidí je bez práce a tak bez množnosti uplatnit své specifické dary k prospěchu všech? Taková společnost může sice ještě přežít (na bohatém severu určitě), ale prospívat nebude.
Samozřejmě, ještě lepší je pro každého pracovat s výhledem na celkové povznesení všeho lidstva, neboť i kolektivní sobectví je sobectví. Ale pro většinu z nás je "lidstvo" kategorií, ke které svými praktickými činy těžko dosáhneme. Ono i v rámci "národa" je to leckdy problém – uvědomme si jen například volební sílu individuálního hlasu při všeobecných volbách! Ale tady platí, že opravíme-li svůj dům, bude městečko vypadat zase o trochu lépe. A pak třeba můžeme vypomoci s opravou sousedovi.