Dopis 189-190

19. červen 2017 | 12.32 |

189. dopis
Kaspar Schoppe, Salcburk
Adamu Contzenovi SJ v Mnichově

na den Nanebevzetí Panny Marie


Můj velectěný a důstojný Pane! Je mi nemalou ctí, že jste tak příznivě přijal mou skromnou "Křesťanskou gratulací čili Dobréhopřání Evangelickému Stavu v Rakousích". K tomuto nabádavému spisu se rád přiznávám, ačkoli jsme se před publikem skryl pod jméno Kristiána z Ungerdorffu, a o to raději nyní, kdy se stávají napomenutí v něm vyslovená tak naléhavá. Je totiž šťastně překonána ona nemilá roztržka mezi císařem Rudolfem a králem Matyášem, jež naší církvi přinesla tolik škody. Císař Matyáš může nyní projevit svou plnou moc, aby vyhnal protestantům v celé habsburské říši z hlavy pomyšlení na plané tlachy vyjádřené třeba v takovém Majestátě. A příklad k tomu si můžeme vzít z nového salcburského arcibiskupa.
Jeho důstojnost Max Sittich von Hohenems, jehož přenádherný vstup do biskupského města jsem měl možnost zažít, přesně naplňuje očekávání a naděje do něj vkládané.Jistě i Váš milostivý pán, vévoda Maximilián vbrzku nabude podobného dojmu. Horlivost, s níž se arcibiskup pouští do rekatolizace své země, ještě předstihuje obratnost, s níž tak činí. Nejprve posílá do vesnic kapucíny, kteří se scházejí na shromážděních odděleně s měšťany, sedláky a horníky. Silou svého oddaného přesvědčení i všemožnými sliby se pokoušejí otcové získat zpět tyto jednotlivé skupiny pro pravou víru. A často se pak podaří popudit tyto skupiny proti sobě, neboť horníci, sedláci a měšťané bývají málokdy k sobě přátelsky nakloněni. A jestliže nějaká vesnice zůstává zatvrzelá, narukují tam vojáci. Už jen ubytování vojska bývá vnímáno jako taková svízel, že se mnohým jeví jako menší zlo, odříci se svých bludů. Nejnakloněnější k tomu bývají měšťané, sedláci oproti tomu vytrvávají v zatvrzelosti nejdéle. V takových případech seženou vojáci sedláky dohromady a hejtman jim vysvětlí, že stojí před volbou: Buď konverze ke katolictví nebo vystěhování. To pomáhá. Takto už byly Pinzgau a Pongau zcela navráceny do lůna samospasitelné církve.
V těchto odlehlých alpských údolích člověk narazí nejen na kacíře a strašlivé pověry, ale také na pletichy nejrůznějšího druhu. Když jsem se ze zvědavosti zúčastnil jedné z těchto vojenských expedicí, narazil jsem zcela náhodou na určité spiknutí zaměřené nepochybně proti Tovaryšstvu Ježíšovu. Nedá se však vysoudit, jak daleko sahá. Jde o jakési "Bratrstvo růžového kříže", o němž doposud nebylo nic známo. Vypátral jsem jednoho jejich člena, jistého Adama Haslmayra, veřejného notáře z okresu Hall a stran jeho jsem poslal oznámení Arcivévodovi Maxmiliánovi Tyrolskému, aby byl vyslechnut a byly mu zaraženy jeho nechutné pletky. V těchto těžkých časech je třeba neustále bdít nad tím, aby velké dílo protireformace zdárně pokračovalo. V Paříži ustal mor, jen co pohřbili krále Jindřicha! To jsou božská znamení, jež mají podnítit naši zbožnou horlivost. -

190. dopis
Kristián z Anhaltu, Londýn
Johannu II. v Zweibrücken

v říjnu

Vaše Jasnosti, zvítězili jsme! Svatba našeho prince Fridricha z anglickou princeznou Alžbětou bude ještě letos! Politické důsledky se nedají předvídat. Je však jisto, že nezdar, jenž utrpěly naše plány zavražděním francouzského krále Jindřicha, byl napraven. Namísto Francie získala Falc a tím i Unie mocného spojence v Anglii. A také nového Jindřicha. Následník britského trůnu je novému páru tak přátelsky nakloněn, že již oznámil své rozhodnutí osobně doprovodit svou setru po skončení svatebních oslav do Heidelberku a pobýt tam nějaký čas. Welšský princ prohlásil v žertu, že jej sestřino štěstí podněcuje k tomu, aby si také vyhledal nevěstu. A zcela vážně přitom uvažuje o příbuzenském svazku s rodem de Bouillon! Princ Jindřich dokonce nevylučuje možnost usilovat o francouzský trůn a přenechat nástupnictví v Anglii svému mladšímu bratru Karlovi. Král Jakub se sice chválabohu těší neutuchajícímu zdraví. Ale otevírají se tu vskutku úchvatné perspektivy, jež okouzlují tím více, že za nimi stojí milý člověk pevného charakteru, nadaný fantazií a energií.
Zde bych chtěl opustit všechny politické aspekty, o nichž by se jistě dalo říci ještě mnohé, a popsat Vám svůj první lidský dojem z tohoto nám tak trpělivě vytouženého spojení. Vymaloval jsem Vám již při našem posledním setkání opravdu půvabný obrázek našeho prince. Snadno se vzbudí napjaté očekávání, které může být později zklamáno. Tady se ale stalo něco jiného. Jak jen vstoupil princ v Gravesendu na britskou půdu, získal si všechny svým milým zevnějškem, přátelskými způsoby a dovedným vystupováním. Lidé se obávali nějakého neotesaného, hrubého německého barbara, nevybíravých mravů a hlučného chování; zřejmě jistá pověst o pijanství a živelnosti kurfiřta Fridricha IV., Bůh mu dej věčný pokoj, pronikla i do Londýna. Na kultivovaném londýnské dvoře a ve velmi puritánské společnosti by napodobenina takové předlohy spojená s pověstným německým velikášstvím působila šokujícím dojmem. A tím nadšenější byli všichni, když se setkali s jemným, důstojným i zdrženlivým mladým mužem, jenž nikterak nepostrádal francouzskou výchovu a v řeči vynikal jemným humorem, jaký angličané velice oceňují, a vůbec vykazoval esprit, jaký by nikdy od Němce neočekávali. Princové Jindřich a Fridrich se za čtyřiadvacet hodin spřátelili tak, jako by byli spolu strávili dětství. Pro všechny bylo ale nejdojímavějším okamžikem první setkání prince a princezny ve velkém sále paláce. Půvabná tvář Alžbětina se pokryla červení až ke krku, Fridrichovi na druhé straně jako by vyprchala veškerá krev z tváře a jeho mladické rysy nabyly mužné vážnosti. Byli oba jako zkamenělí a celý onen slavnostní svět okolo nich pro ně ztratil na významu. Coup de foudre, jaký by ani sám Amor dokonaleji nesvedl. Málokdy politický sňatek způsobil dvěma mladým lidem větší štěstí.- 

předchozí část:             andresius.pise.cz/414-dopis-187-188.html

následující část:            andresius.pise.cz/416-zprava-o-polskem-tazeni-do-ruska-dopis-191.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře