Andresius | Omne datum optimum (na 5.ned. velikonoční)

Omne datum optimum et omne donum perfectum desursum est

Dominica III post octavam Paschae

Svatý Jakub píše ve své epištole: "Nejlepší a dar a dokonalost přicházejí shůry od otce světel."

Hle, měli bystě vědět toto: Lidé, kteří se spolehnou na Boha a pilně hledají než jeho vůli, to je to nejlepší, co Bůh lidem dává; buď si jist, že jako že Bůh žije, je nutně tím nejlepším a že není žádný pojem, který by byl lepší. Byť by se i to či ono zdálo lepší, není pro tebe nic tak dobrého, jako Bůh, ježto Bůh tomu tak chce a ne jinak, a musí to být tedy takto nejlépe. Ať už na tebe Bůh dopustí bídu, nebo souchotě, nebo hlad, nebo žízeň, nebo ať ti Bůh dává nebo nedává to či ono, vždycky je to to nejlepší, buďsi to zbožnost nebo niternost, které nemáš, jen se tomu poddej pro slávu boží, a ze všeho, co s tebou potom učiní, to bude to nejlepší.

A snad třeba řekneš: Zdaž vím, že je to vůle boží nebo ne? Vězte: Kdyby to nebyla boží vůle, vůbec by to nebylo. Neměl bys žádnou nemoc nebo jiné soužení, kdyby tomu Bůh nechtěl. A protože víš, že je to boží vůle, budeš v tom mít takovou radost a potěšení, že nebudeš bolest vnímat jako bolest. Později to pak dospěje k tomu že při nejvyšší bolesti nebudeš zažívat vůbec žádnou bolest ani utrpení, neboť to by bylo vůči Němu nespravedlivé: neboť to budeš od Boha přijímat jako to nejlepší, protože on ti musí dávat to nejlepší. Celé boží bytí totiž směřuje k tomu, aby chtěl to nejlepší. Proto to mám chtít také a nemá se mi nic líbit lépe. Kdybych se chtěl zalíbit nějakému člověku a věděl bych, že se mu lépe zalíbím v šedivých šatech nežli v jakýchkoli jiných, ať by byly sebelepší, byl by mi onen šat bezpochyby žádoucnější než jakýkoli jiný, jakkoli dobrý. A kdybych se chtěl někomu zalíbit, říkal bych a činil bych to, o čem bych věděl, že to má rád a nic jiného. A jen se podívejte na sebe, jakou podobu má vaše láska! Milujete-li Boha, nemůže vám být nic žádostivějšího, než abyste se mu líbili a aby se s vámi stala jeho vůle. Jakákoli by to byla bolest, svízel nebo nepohodlí - jestliže v nich nebudeš mít velké zalíbení, nejsi mu práv.

Často říkávám jedno slovo - a je doopravdy pravdivé, že totiž každodenně voláme a modlíme se v otčenáši: Pane, staň se Tvá vůle! Ale jakmile se jeho vůle děje, hned se mrzíme a zlobíme a nemáme na jeho vůli dosti. Ale co jen učiní, to se nám má líbit nejvíce. Kdo to takto přijímají podle té nejlepší stránky, zůstávají vždy zcela klidní. Ale vy zatím přemítáte a říkáte: "Ach, kdyby to jen bylo dopadlo jinak, bylo by to lépe." Nebo: Kdyby to tak nebylo dopadlo, bylo by to mnohem snad lépe." Dokud budeš tak smýšlet, pokoj nikdy nezískáš. Musíš to vzít jako to nejlepší. V tom je první smysl toho slova.

Ale je ještě jiný smysl a dobře si ho povšimněte. Říká totiž: "všechny dary". To nejlepší a nejvyšší jsou osobní dary v tom nejvlastnějším smyslu. Bůh dává rád tak veliký dar. Jednou jsem zde řekl, že Bůh promíjí raději hřích velký než malý. A čím jsou hříchy větší, tím raději a rychleji je promíjí. Je tomu tak s milostí, s dary i s ctností: čím jsou tyto větší, tím raději je dává, ježto jeho přirozenost se upíná k tomu, aby dával co nejvíce. A proto čím je věc větší, tím je jí i více. Nejušlechtilejší tvorové jsou andělé a ti jsou jednak rozumní a nenosí žádné tělo a tělesnost, a také je jich nejvíce - jejich počet je větší než počet veškerých stvořených věcí. To největší je skutečně darem, a tím nejvlastnějším a nejniternějším.

Jednou jsem řekl: Co má být vysloveno vlastními slovy, musí vycházet z nitra navenek a vycházet z vnitřní formy a ne k ní přicházet zvenčí. Žije to vskutku v nejhlubším nitru duše. Tam je vše přítomno a tam uvnitř to také žije a hledá, ve svém nejlepším a nejvyšším stavu. Proč to nenalézáš? Protože tam u sebe nejsi. Čím je co vznešenější, tím je to obecnější. O smysly se dělíme se zvířaty a život sdílíme i se stromy. A své bytí mám uvnitř - to mám společné se všemi tvory. Nebe je větší, než vše, co je pod ním, a proto je také vznešenější. Čím je co vznešenější, tím je to větší a obecnější. Láska je tak vznešená, poněvadž je všem společná.

Zdá se být těžké, že nám náš Pán poručil milovat spolukřesťany jako sebe sama. Obyčejní, hrubí lidé říkají, že to má být tak: Máme je milovat natolik, nakolik je dobrého v nás, co sami v sobě milujeme. Ale tak to není. Máme je milovat tolik, co sama sebe - a to není těžké. Když se na to podíváte blíže, je láska hodnější odměny nežli zachovávání přikázání. Příkaz se zdá těžký a odměna žádoucí. Kdo miluje Boha tak, jak se má, jej musí milovat, ať chce či nechce; a tak, jak jej milují všichni tvorové, musí milovat i svého bližního - jako sebe sama, radovat se z jeho štěstí jako z vlastního štěstí a toužit po poctách pro něj právě tak jako pro sebe, pro cizince i pro našince. A tak takový člověk žije po celý čas v radosti, ve vážnosti a v potřebnosti - je to tedy s ním vpravdě jako v božím království. A má také radost častěji, nežli kdyby se těšil jen z vlastního zboží. A vězte vpravdě: Činí-li ti tvá vlastní důstojnost větší potěšení, než čest druhého člověka - nejsi v pravdě.

Věz, že pokud hledáš sebe, nikdy nenajdeš Boha, protože ho nehledáš čistě. Pomocí Boha hledáš něco jiného, takže si vlastně děláš z Boha svíčku a pomocí ní něco hledáš; ale když pak člověk najde, co hledal, svíčku zahodí. A tak činíš ty: Vždyť co s pomocí boží hledáš, je nic, ať by to bylo cokoli - užitek, prospěch, nebo i niternost či cokoli jiného; nehledáš a proto nenajdeš. Že nenalézáš, nemá jinou příčinu než tu, že nehledáš. Veškeré tvorstvo není ničím. Neříkám, že by bylo nicotné, nebo vůbec něco - je to čisté nic. Co nemá bytnost, ničím není. A veškeré tvorstvo nemá bytnost, neboť jeho bytnost závisí na boží přítomnosti. Kdyby se Bůh na jeden jediný okamžik odvrátil od svého stvoření, vše by bylo hned ničím. Jednou jsem řekl - a je to pravda: Kdo by získal Boha a k tomu celý svět, neměl by více, než kdyby měl Boha samotného. Celé tvorstvo bez Boha není víc než jeden komár; ani víc ani méně.

A slyšte toto pravdivé slovo: Kdyby měl člověk tisíc marek ve zlatě a pomocí nich zakládal kostely a kláštery, byla by to velká věc. Ale přesto by mnohem více dal ten, který by tisíc marek považoval za nic - ten by vskutku učinil více než onen první. Když Bůh učinil veškeré stvoření, bylo mrzké a stísněné, takže se v něm nemohl pohybovat. Ale duši učinil sobě tak podobnou a tak sobě rovnou, aby se jí mohl dát; ježto kdyby jí dal něco jiného, neměla by to za nic. Bůh sám se mi musí dát do vlastnictví, právě tak jako je sám svůj, jinak nenaleznu v ničem zalíbení. A kdo chce takto Boha přijmout, musí se mu také tak vydat a vyjít ze sebe sama. A ten pak od Boha obdrží vpravdě za vlastní vše, co má  - tak jak On má sebe a naší Paní a všechno, co je v nebesích - tomu bude roven a to bude vlastnit. Neboť ti, kdo se stejným způsobem vydali a vyšli ze sebe, také stejně dostanou a ne někdo méně.

Třetí výrok mluví o "Otci světel". Ze slova "otec" vyvozujeme synovství, a tak slovo "otec" znamená čisté plození a je životem všeho. Otec rodí svého Syna ve věčném poznání a stejně tak rodí Otec Syna ve své vlastní přirozenosti v duši a rodí ho v duši skutečně a jeho podstata v tom spočívá, aby rodil v duši svého Syna, ať je mu to milé či nemilé.

Jednou se mě ptali, co že Otec na nebesích činí. A já řekl: Rodí svého Syna a toto dílo je mu tak rozkošné a žádoucí, že nikdy nic jiného nečinil, než rodil Syna a oba se objímají ve Svatém Duchu. A kdyžtě tak Otec rodí ve mně svého Syna, jsem tím synem já a ne jiný; jsme sice rozdílní v lidství, ale přesto jsem tímtéž Synem a ne jiným. A jsme-li synové, jsme také po právu dědicové. Kdo poznává pravdu, ví přece, že slovo "otec" v sobě nese čisté plození syna. Proto jme i my v témže Synu a jsme tím Synem.

A všimněte si toho slova -"přicházející shůry". Před chvilkou jsem vám řekl: Kdo chce shůry přijímat, musí být svou pokorou nízko. Vězte tedy, že kdo není úplně dole, tomu nebude nic dáno a nic nepřijme, jakkoli maličké by to mohlo být. Jestliže se dosud zabýváš sebou, nebo něčím nebo někým, nejsi ještě zcela dole a nic nedostaneš. Ba spíše: Jsi-li úplně dole, obdržíš v úplnosti a dokonale. Boží přirozeností je dávat sebe a jeho podstata spočívá v tom, aby se nám dával, jsme-li dostatečně nízko. A když dosud takoví nejsme, nic nedostáváme, a naopak ho zabíjíme a činíme mu násilí. A jestliže s ním nic nesvedeme, přece svedeme něco se sebou, pokud je to na nás. Abys mu všechno dal náležitým způsobem, padni na zem, abys byl v pravé pokoře nejmenší a ponížený před Bohem a vyvyšuj Boha ve svém srdci a svým poznáním. Bůh, náš Pán, poslal na svět svého Syna. Jednou jsem řekl: Bůh poslal Syna v plnosti času duše. Proto duše žije v každém čase. Když je duše prosta času a místa, posílá Bůh do duše svého Syna. A to je to slovo: Nejlepší dar a dokonalost pocházejí shůry od Otce světel.

Abychom byli připraveni, přijmout onen nejlepší dar, k tomu nám pomoz Bůh Otce světel. Amen.