OMNIA SPONTE FLUANT, ABSIT VIOLENTIA REBUS
(Jan Ámos Komenský)

Religione sum COR - Catholicus, Orthodoxus et Reformatus (Abraham von Franckenberg)

TIBI DIXIT COR MEUM, EXQUISIVIT TE FACIES MEA; FACIEM TUAM, DOMINE, REQUIRAM! (Ž27,2)

ivan Štampach: Řekl bych, že v obřadu posvěcení člověka se nemluví o míru, který by byl ze světa, což by bylo v rozporu s textem z Janova evangelia. Pokud slova "V míru jsem se světem..." připíšeme Ježíši Kristu, pochází mír od něj. On svým vtělením a svým vykupitelským jendáním smířil svět se sebou a je tedy se světem v míru. Navíc, v obřadu se čte evangelium a káže se na ně, ale je tam také část, které se říká epištoila a tento text nemá nic společného s žádnou novozákonní epištolou. Ani text obřadu sá, není vázán na teologii kanonických evangelií. V lecčems je možná bližší nekanonickým evangeliím, např. Tomášovu nebo Filipovu. A čerpá nezávisle na textu z "duchovního světa". Steiner tento obřad explicite vytvořil na základě svého duchovního poznání, a pak už jen záleží na tom, jestli a jak toto jeho poznání můžeme akceptovat.

Řekl bych, že doba, kdy Steiner vytvářel text Obřadu posvěcení člověka a ostatních svátostí a obřadů PObce křesťanů není jeho typické okultně-teosofické období. V době, kdy tvořil většinu průpovědí, slavný text Položení základního kamene, přednáškové cykly např. o ročních obdobích ap. používal vlastní svébytný a snad odůvodněný jazyk, který může připomínat Sládka, mně připomíná např. Březinu, ale to je jen dobový kolorit. Je to ale také jazyk spirituálního poselství souběžného s biblickým a raně křesťanským, ale nezávislého na nich. Je to nepiochybně jiuný jazyk, než střízlivý jazyk latinské liturgiem jiný, než rozkošacený mysterijní jazyk liturgie byzantské. Je přiměřený jinéí mentalitě a jiné době. Ale takový jazyk celého obřadu. Kdyby člověku tento styl měl vadit, nevadila by mu jen jedna věta, ale celé znení obřadu sakum pikum. Nevybavuju si konkrétní slova, ale třeba, když se okuřuje oltář, je tam něco na způsob, že tento plamen rozžíhá bezčasé bytí. To jistě není biblický jazyk ani jazyk klasické liturgie. Kdybych právě tento jazyk (a toto obrazové myšlení) nepotřeboval, nechodil bych tam. A "duch dílav země a šírosti světů" mi do toho zapadá. Cožpak nekonečnost světů nepozvedá duši k duchu stejně jako díla lidské svobody a tvorby nebo třeba díla obětavé lásky?

Myslím, že obřad posvěcení člověka je v Obci chápán tak, že jí byl dán a nikdo se tam necítí kompetentní do něj zasahovat. Připadá mi to podobné jako kdyby někdo v některé standardní církvi navrhoval změnu biblického kánonu. Ten je prostě daností a v jeho rámci lze o lecčems uvažovat. V Obci je něčím takovým právě Obřad. Proto si myslím, že úvahy o myslitelných změnách v obřadu jsou mpožné, ale marné. Že tam je možný pouze přístup všechno nebo nic.