Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
koncem dubna
Mijnher Spieghel, mám velké starosti s proroky - musím se i vnitřně bránit jejich předpovědím. Vy jste učenec, působíte na v celém světě proslavené univerzitě, snad dokážete vy rozptýlit mé pochyby. Jeden z oněch věštců nám sice dává ještě několik tisíciletí času, mě však přesto rozčiluje pořád rok po roku odkrývat, co už před léty jasně viděl Nostradamus. Z druhé strany zase poukazuje Julius Sperber, člověk veskrze počestný, na výpočty, jež jasně poukazují na konec časů. To bychom pak měli složit ruce do klína a očekávat poslední hodinku. Seigneur Brantome sice asi nebere toho francouzského mága příliš vážně, ale jistě nemluví jménem většiny, jež chce věřit věštbám o budoucnosti. A jsme u toho: Buď existují i méně nadaní proroci a potom je na mně, pokud se mezi sebou neshodují, vyvolit si takové zaslíbení, jež je mi nejlibější, nebo jsou veškeré předpovědi marnivým blouzněním, jež mě sice může dojímat, ale přeci zůstává jen kejklířstvím. Ježto se chystám dát tisknout určité texty, jež mi přijdou hodné pozornosti, musím se stále ptát, co odpovídá skutečnosti. Neboť mi nepřipadá nic zavrženíhodnější, nežli klamat lidi, a to ještě s velkou učeností, akribií a autoritou. Napadá mě k tomu jeden příklad, o kterém mi nedávno referoval jeden můj korespondent ze Slezska: Tam roku '93 vypadaly jistému sedmiletému chlapci všechny zuby, což jistě není nic neobvyklého. Avšak zároveň tomuto chlapci vyrostla stolička z čistého zlata. Jistý profesor medicíny z univerzity v Helmstedtu jménem Hortius popsal roku '95 příběh tohoto zubu a ve své učené práci tvrdil, že je to napůl přirozené a napůl zázračné. Dokazoval, že tento zub byl poslán od Boha jako znamení k útěše Křesťanů sužovaných Turky. A protože nebylo zrovna zřejmé, jak se má tento zlatý zub k Turkům a Křesťanům, sepsal téhož roku historik Rullandus další učené dílo, vysvětlující tuto souvislost. S Rullandem ovšem nesouhlasil učený Ingolsteterus a pustil se s ním do sporu v rozvláčném pojednání, jež opět Rullanda podnítilo k učené odpovědi. Nakonec celý spor a vše, co bylo doposud o zázračném zubu napsáno, shrnul Libavius, světlo vědy, a připojil jako summu scientiae své vlastní mínění. Bohužel spočívaly všechny tyto důvtipné práce na základním omylu: Zub nebyl zlatý. Prozkoumal ho určitý zlatník a zjistil, že to je normální zub, z nějakých důvodů velmi dovedně pokrytý lístkem zlata. Ale nejprve bylo potřeba sepsat tlusté folianty, než se zeptali zlatníka.
Takovými historkami nechci snižovat cenu vědy a už vůbec ne před Vámi. Ale názorně nás učí, jak jsou dnes lidé náchylní diskutovat o nadpřirozených zjevech a možnostech, aniž by se namáhali nejprve se podívat věci na kloub. To je mnohým nepříjemné a bere jim to iluze. Nebylo by snad tomu děcku lépe, kdyby lidé zůstali své víře? Měli by ho pak za zázrakem vyvolené.
Teď musí kromě bolesti zubů snášet ještě posměch. Ale já si od vás toho žádám, abyste mi jako takový zlatník prozradil, jak se to vskutku má s věštěním budoucnosti, byť za cenu toho, že mně vytrhnete můj zub, který jinak vysvětlí jen zázrak -
počátkem května
Vzácný pane, odpověď na vaši otázku nesnese odkladu, třebas vás i roztrpčí. Pravda je, že se lidé vždy snažili zahlédnout budoucnost, ať již se obraceli na delfské orákulum, zkoumali játra obětovaných zvířat, nebo pátrali ve hvězdách či provozovali bůhvíjaká ještě umění. A nikdy nebyla jejich žádost neutišena; byla tak silná, že musela být naplněna. A je druhořadé, zdali takto dospějeme ke zlatu, či jen k lesku pozlátka. Což víme sami o sobě, zda jsme tím nebo oním? A právě taková dvojznačnost, ba mnohoznačnost, je odjakživa vlastní veškerým proroctvím. Nutí nás volit. Nehodlám zkoumat, nakolik Sibyly a Auguři svými temnými výroky sledovali jisté cíle. Nepopírám, že se vizionářům odrývá více tajemství života, než jen tak každému. Soudím však, že se jejich zrak noří do hlubin kosmického dění a nezůstává lpět na povrchních koordinátách prostoru a času. Věštby nám tedy nemohou dát více než věštby - jeden se dá jimi ovlivnit více, druhý méně. Kdo nikdy neslyšel nějaký vnitřní hlas, a byl-li dostatečně naléhavý, nenásledoval ho?
Co pak se týče mistra Nostradama osobně, soudím, že jeho proroctví nejsou ničím jiným než vzpomínkami. Obsahují v sobě dějiny lidstva, o kterých nevíme, kdy se počaly, kdy skončí a v jakých probíhají cyklech. V konec světa věřili lidé odjakživa stejně tvrdošíjně jako v předpovídání budoucnosti. Nejen v Bibli, ale i v ostatních mýtech je vzpomínka na jakousi potopu. Konec světa se lidem přibližuje tím více, čím více mají důvodů zoufat si. Stává se to často a mnohým jednotlivcům, ale někdy se také rozšíří tísnivý pocit jako nějaká epidemie, podobně jako to vidíme u moru. Strach se stává žádostí, již dokáže ukojit jen sebezničující šílenství. A takové nebezpečí vidím v našich nepokojných časech. Ale i zde platí totéž, jako u proroctví. Osud má Janusovu hlavu. Váš přítel Sperber činí dobře, že usiluje o konečné poznání, ať již je chce publikovat či ne. Je dobré se na konec světa vyzbrojit, ať už přijde kdykoli. A protože jeho přesný výpočet totiž může spočívat právě na tolika chybných předpokladech, jako učené spisy o zlatém zubu onoho slezského mladíka, nenechte se na své cestě zmást
předchozí část: andresius.pise.cz/...
následující část: andresius.pise.cz/...