Dopis 9-10

9. dopis
Ulmský měšťan
Samuelu Dilbaumovi v Augšpurku

v červnu

Vysoce vážený pane,
jakožto příbuzný Marie Hollové, jehož počestné jméno budiž raději zamlčeno, jsem Vám posla po důvěryhodném poslovi zprávu, již vyhotovil můj důvěrník z Nördlingen, jenž je důkladně obeznámen se všám, co se odehrálo. Přál bych si, abyste ji vybubnoval do světa, aby se celý svět zděsil a zhrozil. A přesto v ní není popsáno všechno utrpení. Dotyčný důvěrník navštívil v tyto dny hospodského U Koruny a na vše se ho vyptal. Nemůže už obsluhovat v mázhauze, protože mu z úst vycházejí také děsivosti, jež by vtáhly do zkázy každého, kdy by je jen zaslechl. Nedělá to v opilosti, jak lidé původně soudili. s tím bodrým bezelstným mužem se udála povážlivá změna. Xaver Holl, jak dosvědčuje můj důvěrník celým svým psaním, nabyl dříve netušených vědomostí, skoro jako nějaký učenec, ovšem bez ladu a skladu a napřeskáčku. Dokonce si nechal od nějakého potulného scholastika ve své komůrce, v níž se s ním  zavřel na celé týdny, překládat z latiny a z hebrejštiny. A teď ho musí násilím držet, aby se nepuštěl do disputace s celým světem. Mého důvěrníka, který se sním pustil do diskuce, těžce urazil tím, že mu řekl, že natřikrát proklatí kněží se vysmívají ďáblu, že se opičí po Bohu, ale sami udělali z Boha opici ďáblovu. Račte mi prominout, že také věci vůbec svěřuji papíru. Vznešená městská rada Nördlingenská prý dali jeho na těle i duchu zlomené ženě na cestu poslední doporučení, aby se nadále věnovala jen náboženství lásky. A kterépak to asi bude? Hospodský od Koruny při tom zatínal pěsti a skřípal zuby, neboť tento úkol mu velmi dodal. Nikdo, zapřísahal se hostinský, nikdo nekonal svě křesťanské povinnosti vůči církvi, v hostinci, vůči svému muži a dětem, příbuzným i všem ostatním s větší láskou a úctou, než jeho nevinná žena. Nyní však poznal pravou podstatu křesťanství, jíž od této chvíle bude pro něj fanatická nenávist k životu zde na zemi, touha zničit jakoukoli možnost lidského štěstí. Můj důvěrník nechtěl už nic slyšet a chtěl mluvit přímo s Hollovou. Hospodář mu to však odepřel: nevydržel by pohled na ni, pronásledoval by ho ve i snech, neboť ona si již nepřeje nic, jen konec tohoto světa. Lidé si již nezasluhují dále žít. Nikoho nevyjímá, neboť to, co se může stát, co se stalo jí a každodenně se děje tisícům jiných, nepovažuje za dílo několika mocných, ale za následek toho, čemu všichni se samolibou lhostejností dávají průchod. Počítá hodiny do potopy, a úpěnlivě prosí Matku Boží, aby tentokrát nebyla pro Noema žádná archa..—
 

10. dopis
Hermann Wilcken, Heidelberg
Samuelu Dilbaumovi v Augšpurku

v červnu

Velectěný, váš záměr si zaslouží podpory, ovšem i obezřetnosti.

Musel jste mít dobré kontakty, když jste mne odhalil coby autor spisu, který jsem sepsal pod jménem Augustina Lerchheimera ze Steinfelden. Sdílíte mé tam vyjádřené obecné pochyby stran čarodějnictví a především stran postupů při jeho stíhání, nejste si však jist mým pravým záměrem. Jestliže vám ho odhalím a k tomu přidám radu, o níž jste v případě Marie Hollové žádal, musíte mi slíbit, že po pročtení tohoto psaní ho svěříte stejnému osudu, jaký stíhá ty nebohé čarodějnice. S důvěrou v to tedy nejprve ta rada: Zprávu nezveřejňujte. Nezachráníte tím před smrtí žádnou údajnou čarodějnici a ani nedodáte obviněným odvahu obvinění popřít. A nebudete ani vinen tím, že byste něco zamlčel. O čarodějnickém šílenství je již dlouho vše sepsáno a vyšlo i tiskem. Pro i proti. Nejsou žádné nové argumenty, jenom se pořád dokolečka omílají ty staré, jež jsou všem učeným dobře známy. Čeho se dá v současnosti dosáhnout - a oč se já se svými kolegy na Heidelberské univerzitě aspoň v rámci Rýnské falce pokouším - je zmírnění procedur. Naléháme na to, aby byly čarodejnice místo posílání na hranici svěřeny církvi, jež by se za ně modlila a nemučila je. a toho můžeme dosáhnout jen tehdy, když bez výhrad uznáme jejich existenci. Vidíte, že se tento fenomén nedá vysvětlit  a odstranit ze světa rozumem. Také víte, že rozrušené ženy přiznávají i bez mučení, nebo jen pod jeho pohrůžkou vše to, co z nich jinak vymáhají na mučidlech. Jsme tu svědky jakési posedlosti, jež ničí stejnou měrou pronásledovatele i jejich oběti. Jsou jistě i výjimky. Aly ty plavou proti proudu. Čarodějnictví má dávné kořeny. Po staletí nám otravuje život, všem je čímsi důvěrným a nikoho vlastně příliš neděsí. Občas jeho pramen zcela vyschne. Že se nyní vzepjalo k ničivému šílenství, má více důvodů. Jeden z nich identifikuje průvodní dopis k vaší zprávě. Jestliže si Hollová žádá pro všechny lidi pekla, jistě se to dá pochopit. Ale právě pekla se lidé bojí dnes více než čeho jiného. Chcete-li, tento strach je dnes podporován, anebo, abyste se hned ukvapeně nesháněl po podněcovatelích, kteří to mají na svědomí, lidé jsou k této hrůze strháváni. A odkdy se to datuje? No přeci z již bezmála století trvajících náboženských bojů, mezi papeženci a luterány, protestanty a kalvinisty, anglikány a katolíky, zwingliány a jesuity, již všichni se snaží ty druhé přetrumfnout. A když k tomu nestačí výmluvnost, tedy mocí. Ovšem všechny je spojuje velká touha po pravé víře, jež nesnášenlivou a indignantní pevnou víru spíše předstírá, zatímco ve své hloubi zůstává nenaplněna. To považuji za tragédii vší reformace. A to je pro mne i vysvětlením toho, že lidé věří spíše v ďábla nežli v Boha. A není ani potřeba, aby si člověk prožil to, co Marie Hollová, aby si pčál přivolat potopu na lidstvo, jež se nalézá v takovém zmatení. Ale není přesto nějaká cesta k záchraně?
Nemusím Vás jistě ujišťovat, že jsem přesvědčen, že žádná žena, mladá či stará, je s to z bláta a listí vytvářet zajíce, psy, kočky, myši, hady, mloky a želvy, nebo vyletět na kozlu komínem, létat na koštěti v povětří, nechat skysnout mléko ve vemeni, ničit pole kroupami, nebo smilnit s ďáblem. A také žádný čarodějník není stavu navázat smlouvu s ďáblam. Ale davy lidí si právě takto vysvětlují vše nevysvětlitelné, vůči němuž nemají odvahu se postavit čelem, ale co je více než kdy jindy souží.
Přesto vás ještě jednou zrazuji: Pomyslete na svůj židovský původ. V sousedním Trevírsku tamní arcibiskup vyplenil nejen čarodějnice, ale i protestanty a židy. Takové příklady táhnou.—

Předcházející část: andresius.pise.cz/253-dopis-8-relaci.html

Následující část:andresius.pise.cz/267-dopis-11-12.html