Dopis 20. a 21.

koncem května

Drahý Pane!

Rád si připomínám Vaši návštěvu v krásném Heidelberku, kde na vaše lékařské umění vzpomínáme plni úcty. Malý princ se má k světu a již nyní mu proudí v ústrety náklonnost všeho lidu. Jistě se s ní pojí i naděje, jež kurfiřt, jeho otec, nedokázal uspokojit, ale než se budou moci naplnit, jistě uplyne v Neckaru ještě mnoho vody. Děťátko v kolébce vždy vzbuzuje u lidí optimistické nálady. Chci, abyste mi dobře rozuměl - nemusí to být hned boží syn; ale přesto ho lidé chápou jako zázrak. Ale v tomto případě přeci pomýšlím na nějaké tajné božské záměry.

Tím se dostávám k tomu, co jsem neuvedl v našich zajímavých rozpravách, které si neustále připomínám. Nerad bych se v této věci připravil o Váš názor, neboť se tou otázkou zabývám již celé týdny a opravdu mě znepokojuje. Vinu na tom má můj kolega Mästlin, jehož jsem požádal o určitou astrologickou radu. Jeho odpověď mě sice plně uspokojila, mimochodem se však zmínil o výroku Tomáše Akvinského, podle něhož se dají hvězdné  zákonitosti řídící lidský osud změnit nebo i zrušit. Zdůraznil přitom  podmínku pokud chce, přičemž ponechal volnému výkladu, zdali se vztahuje na Boha nebo na člověka. Taková libovůle mě takřka rozlítila.

V gramatickém ohledu to není rozhodnutelné  ani v latinském textu, ovšem Tomáš měl bezpochyby na mysli vůli Boží, což potvrdil i Mästlin, a jistě by jinou interpretaci považoval za zcela nemyslitelnou. Soudím, že si vůbec nevšiml oné jazykové pasti. Ovšem především od Lutherových a Kalvínových časů se debaty v křesťanstvu točí takřka výlučně kolem toho, zda božská vůle stran hvězd a lidí je již dopředu pevně dána, nebo zda ji je možno ovlivnit, případně i změnit modlitbami a skutky. Já se osobně kloním k druhému řešení, veřejně se k tomu však přiznat nemohu.Ale také nyní vidím, jak je takové stanovisko nebezpečné. Je od něj totiž už jen krůček k myšlence, že že si člověk dokáže podrobit určený mu osud, aniž by na to mohl mít Bůh jakýkoli vliv! A Mästlin ponechal tuto cestu volnou! Sotva si dokážu představit důsledky, kdyby se  takové přesvědčení rozšířilo, což se však snad nemůže stát..—

21. dopis

obratem pošty

Příteli, vaše důvěra mne dojala.

Vím, že ode mne neočekáváte odpověď, jakých mají theologové připraveny na tucty, ale jak Vám mám odpovědět, aby to nezabralo celou knihu? Pokud několik Mästlinových slov tak silně obtížilo Vaše svědomí, jak mám z Vás sejmout tuto tíži v několika řádcích? Necítím se navíc vázán učením Lutherovým, ani Kalvínovým, ba ani Tomáše Akvinského. Žijeme v době, kdy hádky o náboženských otázkách mají smrtelné účinky. Nevěřící se druží k ptákům. Tím ovšem nemyslím - neboť jste mne nejednou nabádal, abych s jazykem zacházel přesně - že by byl volný jako pták, ale že je na šibenici jim vystaven.

Ale jsou ptáci ve srovnání s člověkem svobodní? Říká se, že bez božího dopuštění, ani vrabec ze střechy nespadne. V tom by tedy nebyl rozdíl, ale my cítíme, že tu rozdíl je, a to velmi významný rozdíl. Myslím tím to,  že ptačí svoboda spočívá v tom, že se mohou zcela cítit ptáky. Člověk však nikdy s úplnou jistotou nenabude pocitu svého lidství. Po celý život hledá rovnováhu mezi zvířecím a božským a velice ho to trýzní. Od této trýzně vás osvobodit nedokážu.

Jste matematik. Dovolte mi předvést Vám několik formulí - jako úlohu, nikoli její řešení. Zkušenost nám říká, že lidé věří více hvězdám nežli Bohu. Hvězdy jsou vidět, Bůh zůstává imaginární. Hvězdy se dají měřit a počítat, Bůh zůstává nezměrnou nekonečnou veličinou. Je vysoce povznesen nad hvězdy, do oblasti, kam lidské myšlení ani modlitby lidí vůbec nedosáhnou. Nebo - je v člověku imanentní. Chcete-li znát mé mínění: Měsíc je zrcadlem Slunce. Kdyby ho Slunce neozařovalo, nevěděli bychom o něm a neviděli bychom ho, nedokázali bychom si ho představit, neexistoval by pro nás. Tak je tato země zrcadlem Boha. Ovšem je to jen střípek zrcadla. Obloha se skví množstvím  takových střípků, znichž i ten nejmenší zjevuje celek světa a tím i Boha. S tím bychom se měli spokojit. —

předcházející část: andresius.pise.cz/283-dopis-19-relaci.html

následující část:     andresius.pise.cz/307-relaci-o-zlatodejci-jirim-honauerovi.html