Zpráva o zavraždění Jindřicha IV. + Dopis 156

Štrasburské Zprávy
 O zavraždění francouzského krále Jindřicha IV., o to jak byl tento hanebný skutek vykonán a dále o povaze vrahově jakož i o možných strůjcích tohoto činu

Henri Quatre, "nejkřesťanštější král", je mrtev! V den, kdy se hodlal odebrat do Chalons a postavit se v čelo vojska, které by vedl k novým vítězstvím, ho zastihla v Paříži vrahova dýka. V jednom okamžiku tak zhasila nejen život podivuhodného člověka, ale smělé plány vycházející na uspořádání světa z jedinečného díla tohoto člověka.
Zdá se, že král šel vstříc své záhubě vědomě: Nebylo málo varování před útoky a král musel rovněž počítat se svými osobními nepřáteli - a to po celý život. Osmnáctkrát již prý byl takový útok na něj zmařen. Také nebral vážně předpovědi, které mu naléhavě připomínal jeho jediný syn. levoboček, jehož povýšil na vévodu z Vendome. I králův nejbližší důvěrník, vévoda de Sully svého pána zapřísahal, aby toho osudového dne nevyjížděl, neboť od jisté kuběny dostal zprávu, že jeden pobuda již celé týdny číhá na krále a jen šťastnou náhodou se mu ještě nepodařilo proniknout do královy blízkosti.
13. května převzala královna Marie oficiálně regentský úřad za nezletilého následníka trůnu Ludvíka, aby bylo zajištěno nástupnictví, než král vytáhne do války. 4. května dopoledne probírali ještě král s královnou důležité vládní otázky. Prý i ona radila králi k opatrnosti. Zmínila jistého lékaře, jménem Labrosse, jenž přesně popsal muže, který usiluje králi o život. Král se tomu smál.
U oběda se král snažil rozveselit ustarané tváře svých blízkých. Žertoval, že všichni věří vpravdě mnohem více pověrám, nežli celému katolickému nebo protestantskému náboženství. O čtvrté hodině po poledni se král překvapivě rozhodl vyjet si na čerstvý vzduch. V zahradách Tuillerií kvetly kaštany. Štolba radil královi použít kočár, neboť mu přišel unavený. Král tomu přivolil.
Když nasedal do prostorného kočáru, poslal zpět žandarmy určené k jeho ochraně a vyzval pány d'Epernona , Lavardina, Roquelaura, Monbazona a de la Force, aby ho doprovodili. Vévodu de la Force jmenoval král jen den předem maršálem a vrchním velitelem pyrenejského vojska. Král zprvu neudal žádný cíl vyjížďky, avšak poté přikázal kočímu, aby jel k Arsenálu, poté chtěl král navštívit churavějícího vévodu de Sully. Král nechal otevřená dvířka kočáru, neboť bylo teplo a sedělo se těsně a také si chtěl prohlédnout, jak byly na poctu královny vyzdobeny ulice.
Ve velmi živé Rue de la Ferronerie zastavili, neboť cestu zatarasily dva vozy, jeden se senem a jeden s vinnými sudy. Zatímco štolba doprovázející kočár zjednával průjezd, vzepjal se rychle na stupátko jakýsi člověk a bleskově bodl třikrát plnou silou dýkou. První rána krále lehce zranila, druhá však smrtelně; třetí zasáhla vévodu de Montbazon. Pánové se okamžitě vrhli na atentátníka, odzbrojili ho a srazili k zemi a král vydechl: "To nic není.

”
Vévoda de la Force rozestřel na krále svůj plášť a zakřičel na zástup zkamenělý hrůzou, že je král jen raněn. Avšak vůz, jenž zamířil hned k Louvru, za sebou zanechával silnou krvavou stopu. Při příjezdu do Louvru král prý ještě žil. Když však ho přenesli do jeho pokojíku a položili na lůžko, vypustil ducha.
Jméno jeho vraha je Francois Ravaillac a pochází z Angouléme. Byv mučen po celé dny, přesto neprozradil žádná jména kompliců ani strůjců toho činu. Tvrdil, že jednal na vlastní pěst ve jménu božím. Když na tom takto trval, byl nakonec veřejně rozčtvrcen a upálen. V jeho příbytku se našly četné spisy, mimo jinými i "De rege" od Juana de Mariany, oslavující vraždu tyrana. Z toho bylo vyvozeno, že Ravaillaca k jeho činu podnítili Jezuité a rovněž Marianova kniha byla svěřena plamenům.
Jakémukoli možnému stíhání nebo potrestání Jezuitů však zabránila královna Marie. Z toho povstaly fámy, že královna Marie o plánovaném zločinu věděla.
S veškerou rozhodností se tvrdí, že vévoda d'Epernon se stýkal s vrahem; d'Epernon také při oné zastávce podal králi určitou supliku, aby odvrátil jeho pozornost, a vrahovi pokynul. Jiní vidí strůjce tohoto činu ve španělském vyslanci Donu Iňigo de Cardenas, neboť právě Španělsku tento čin prospěje nejvíce. Ravaillaca zde většinou popisují jako fanatického katolíka, avšak omezeného ducha. Mladíka prý navštěvovala vidění a cítil se povolán k velkým věcem a ve své blouznivosti ho prý posílil jistý mnich, který mu zavěsil na krk váček obsahující třísku Kristova kříže. Takový čin sice může pramenit z temného nutkání, avšak stěží bez návodu. Francouzský národ uvrhl do zoufalého smutku, v němž svého mrtvého krále oslavuje jakožto "Henri le Grand"

156. dopis
Kaspar Schoppe, Řím
Adamu Contzenovi SJ, Mnichov

na neděli Nejsvětější Trojice

Ctihodný a důstojný Otče. To byl jistě soud boží. Konečně, a v poslední okamžik, než Jindřich stačil v křesťanstvu "roznítit požár na všech čtyřech stranách", jak se sám vychloubal, zasáhl toho zrádce a bezostyšného rouhače blesk pomsty. V hluboké vděčnosti a pokoře se skláním před všudypřítomnou mocí naše Stvořitele a Pána, který nezanechává své věrné děti v nouzi, ale v hodině beznaděje dává znamení své nekonečné milosti a milující laskavosti. V Římě se po obdržení této osvobozující zprávy rozezněly zvony a v kostelích se všichni modlí, za věčné blaho ochotného nástroje Ravaillaca. Měli by ho svatořečit jako onoho Balthasara Gérarda, který roku 1584 zastřelil kacíře Viléma Oranžského. Kurie by neměla váhat vřadit tyto svatou horlivostí obdařené mladíky jako pravé mučedníky mezi ty, kdo sedí na pravici všemohoucího. S jakou důvěrou můžeme teď pohlížet vstříc budoucnosti! Vždyť přeci víme, že naše modlitby docházejí vyslyšení a že ani svou malomyslností a svými hříchy neztrácíme lásku našeho Pána. S radostí si vybavuji obraz, jak ten zhýralec a ďáblův pacholek leží v krvi. Což nás nyní tato událost nevolá, abychom se vzmužili a všechny troufalé kacíře ohněm a mečem vymýtili ze země? Nač ještě čekáme, když nám sám Bůh dal příklad? Povedu tedy nadále své pero, jakoby to byla smrtící zbraň. AA soudím, že by bylo nyní navýsost žádoucí promluvit do svědomí králi Matyášovi, aby neposkytoval kacířům slíbené svobody, ale spíše se řídil příkladem neoblomné čistoty, jakou představuje jeho synovec , štýrský arcivévoda Ferdinand, nebo se raději přímo postavil v boji po bok vašeho pána, vévody Maxmiliána. 

předchozí část:                          andresius.pise.cz/386-dopis-154-155.html

následující část:                        andresius.pise.cz/388-dopis-157-158.html