Dopis 154 - 155

154.dopis
Kristián z Anhaltu, Londýn
falckému kurfiřtu Fridrichu IV. v Heidelbergu

v polovině dubna

Můj nejmilostivější pane, vše je připraveno! Francie posílá výkvět svého vojska, generální státy přislíbily sukkurs čítající 12 tisíc mužů a ještě k tomu pošle čtyři tisíce anglický král. Smlouva mezi Francií a Unií již byla podepsána a král Jindřich se ráčil nabídnout, že sám povede obléhání a dobývání Jülichu. Již jsem v žoldu Unie vyslal obrista Michaela Obentrauta s pěti sty rejtary do Alsaska, aby tam zmařil Leopoldovy záměry. Tak je už šídlo z pytle! Našemu meči teď nedáme spočinout, dokud nevtiskneme Říši zcela jiný pořádek. Můžeme si na to klidně myslet, protože před námi náš nepřítel stojí prakticky bezbranný.

Mně se ale přes veškeré uspokojení z toho, čeho jsme nyní dosáhli, stále připomínají rozličné nesnáze posledních týdnů. Bylo mi trýzní, když při sjezdu Unie v lednu musel vyslanec krále Jindřicha, Boissise, poslouchat celé dny spory o hlasy a hlasovací právo, tam, kam vlastně přibyl jako koruna a svorník stavby, kterou jsme po léta budovali. Boissise také musel pronést jménem krále rozhodné slovo, když Braniborský kurfiřt a falckrabě Neuburský chtěli dospět za každou cenu k rozhodnutí stran Jülichu, Kleve a Bergu. Ještě dnes by se o tom byli hádali, kdyby Boissise k našemu zahanbení nebyl prohlásil, že je třeba se nejprve uvedených území zmocnit, než je budeme dělit.

Strašný je též požadavek omezit válečné akce na dobytí pevnosti Jülich a přitom se nijak podstatně nedotknout domu Habsburského, jehož existence i vydobytý úspěch bude nadále neustále ohrožovat. Nedůstojné též bylo a jen na přání krále a s nevolí přislíbeno šetřit katolíků v Jülišsku. A též nebylo nezbytné zavazovat se nepřispívat Hugenotům ve Francii, pokud by se pozvedli proti králi. Podařilo se mi tento choulostivý bod urovnat tím, že jsem prosil o porozumění vůči Vám, neboť takové ustanovení by se mohlo pojímat jako potupa vaší kurfiřtské výsosti před vévodou de Bouilon, se kterým jste svázán pouty nejen příbuzenskými, ale též přátelskými. Falc se oproti tomu zavázala čestným slovem se nikdy v budoucnu neúčastnit jakýchkoli nepřátelských akcí proti francouzskému královskému rodu a s tím se král spokojil.

Obdivuji s jakou chytrostí a houževnatostí sleduje král Jindřich své vysoké cíle.

Jak si pro sebe dokázal získat prince Oranžského, který se po uzavření příměří se Španělskem pochopitelně chtěl zdržet jakéhokoli konfliktu a ušetřit generální provincie dalších válečných akcí! Jak rozhýbal krále Jakuba, jehož vrtkavost v posledních měsících přiváděla k zoufalství vyslance císařské i saské vyslance, a přiměl ho k jednoznačné podpoře, ovšem aniž by Anglii přiřkl nějaké významné slovo v novém uspořádání Evropy! Jak nakonec vzal dech i papeži, když mu zamával před očima Neapolskem, jež by mu mohlo připadnout po porážce Španělska! To je státnictví nejvyššího řádu!

Hrozím se myšlenky, že by jednou dějiny říše mělo řídit shromáždění unijních knížat, jež by se nakonec ještě muselo dohodnout s knížaty z Ligy; vždyť nyní císař Rudolf právě marně hledá podporu u nějaké rady knížat. Nové uspořádání Říše, jež klepe na dveře, pokud je nepřenecháme králi Jindřichovi, si žádá pevné ruky suverénního panovníka a proto na vás neustále naléhám, nejmilostivější pane, abyste dbal na své zdraví, abychom ji ve vaší osobě měli zachovánu.

Abych dostál též své povinnosti myslet i na vzdálenější budoucnost, chtěl bych vám k posouzení předložit plán, jenž mě napadl zde v Londýně. Byla mi představena dcera krále Jakuba, spanilomyslná čtrnáctiletá dívka, přesně téhož věku jako náš princ. Zjistil jsem, že se o její ruku již ucházejí vévoda Friedrich Ulrich z Braunschweg-Wolfenbüttelu, švédský korunní princ Gustav Adolf, kníže Mořic Oranžsko-Nasavský, vévoda savojský pro svého syna Viktora Amadea a také španělský král pro španělského infanta. Král Jakub se zatím nerozhodl - ne asi tak pro její mládí, jako spíše protože si ji nechává v ruce jako politický trumf. A tím by byla jednoznačně pro rýnskou Falc! Francouzský král bude jistě chtít vyvolávat nemalý vliv ba německou říši. Pokud chceme však jako Němci vzít svůj osud do vlastních rukou, svazek se stuartovskou dynastií by k tomu byl vhodnou zbraní! -

155.dopis
Ludwig Camerarius, Heidelberg
Danielu Möglingovi ve Frankfurtě

1.května

Drahý Pane, čekají nás veliké věci! Jakkoli svět naplňuje dunění zbraní, nad veškerou pochybnost ovšem je ovšem umlčí hlas nebeské polnice. Získali jsme poznání, které pohne srdci všech lidí. Sdělím Vám to tajemství, abychom společně nalezli cestu zjevit je světu takovým způsobem, jenž by již v zárodku zadusil veškeré símě pochybností.

V žilách našeho prince Friedricha koluje - po přeslici - krev Ježíše Krista!

Již vidím, jak nedůvěřivě potřásáte hlavou. Naši učenci to však potvrdili usilovným bádáním, neboť slavná univerzita v našem městě skrývá dokumenty nesmírné ceny, které to dokládají.

Víme o tom, že existuje tajemný spolek, který již po půldruha tisíciletí opatruje toto tajemství a volí vždy jednoho z rodů, jež od té doby vzešly z oné přesvaté krve, za svatého kněze a krále. Od vraždy vévody de Guise, jenž byl zabit, když se hodlal zjevit toto své důstojenství, k další volbě nedošlo.

Nenalezli jsme však zatím způsob, jak vejít s tímto tajemným spolkem ve styk. Možná by se taková věc zdařila Vám. Mohl byste například vaše Bratrstvo růžového kříže zjevit světu jako tento spolek. To by je jistě podnítilo k tomu, aby Vás pak vyhledali. A když se vaše společenství prohlásí za stoupence našeho prince, jakožto nového kněze a krále západní říše, poslouží to jistě i našim společným cílům. důležité však bude dohodnout se na správném čase.

Rozpolcenost křesťanstva nepřekoná žádný papež, žádný generál Jezuitů, žádný císař ani král, žádný filosof a také žádný nový reformátor. Je k tomu zapotřebí charismatické postavy nejvyššího zasvěcení a o nezpochybnitelné legitimitě.

Váš Christian Rosenkreuz není něčeho takového schopen. Může být jen jakýmsi Křtitelem, ohlašujícím mesiáše. Nemějte, prosím, toto přirovnání za lehkovážné. Ctíme přece Krista jako člověka a tedy i jeho potomky. Jeho dílo spásy se však řídí božskými měřítky a probíhá věky, které před ním uplývají jako dny. Avšak náš čas přišel nyní!

předchozí část:                  andresius.pise.cz/385-clanek-o-galileove-dalekohledu-dopis-153.html

následující část: