Dopis 157 - 158

157. dopis
Ludwig Camerarius, Heidelberg
Danielu Möglingovi ve Frankfurtě

v tomto nešťastném máji

Drahý pane, je to nad pomyšlení strašné. Prosím Vás snažně, zachovejte, co jsem vám před pár týdny napsal jen ve svém srdci. Hodina zjevení ještě nepřišla. Nikdo neví, co bude. Ale obáváme se o život našeho prince, kdyby jen něco vyšlo najevo z toho, co jsem Vám sdělil. Jak dlouho ho ještě uchrání ve své péči vévoda de Bouillon, pokud to vůbec ještě dokáže? Co nejdříve se musíme smluvit, co máme dále podniknout. Ve všeobecném nynějším zmatku, se nedají spřádat žádné plány, když i ty nejvelkolepější záměry jsou odsouzeny k nezdaru, dříve nežli by se vůbec mohly počít plnit. Podcenili jsme asi moc římské církve a ovšem i její bezohlednost a nelítostnost.
Je tedy třeba dvojnásob bdíti a proto vás znovu úpěnlivě žádám: Mlčte, mlčte - rovněž v zájmu svém a svých přátel!

158. dopis
Kristián z Anhaltu, Benrath
Jiřímu Erasmovi von Tschernembl, Schwertberg

v květnu

Vaše milosti, to tedy nebyl králi, který velel v Evropě dvěma tisícům vojáků - Francouzů, Švýcarů, Italů, Holanďanů, Angličanů, Dánů, Švédů, Němců, Katolíků i Protestantů - to mu nebyl nikdo k dispozici, kdy by byl ochránil jeho život? Jak se to dá pochopit? Katolíci jásají a blábolí o božím soudu. Já nemám Boha za tak nízkého, aby se pletl do lidských záležitostí. Soudce a katy je ale třeba spíše hledat, a to tam kde byl uzavřen spolek, tajný spolek na ovládnutí světa, spolek, který se k posměchu zvěstovateli slitování a lásky k bližním nazývá "Tovaryšstvem Ježíšovým". Jezuitů účel světí prostředky. A tak i nyní nalezli ten nejúčinnější prostředek, jak odvrátit jistou porážku katolíků. Dvě stě tisíc vojáků nevytáhne. Švédsko, Dánsko, Anglie, Generální státy i Savojsko pozastavují válečné přípravy a vyčkávají. Francouzská královna odňala velení francouzských oddílů vévodovi de Bouillon a svěřila je maršálovi de la Chastre, přesvědčenému katolíku. To nenasvědčuje tomu, že Francie dostojí svému písemnému závazku podpořit Unii, neboť de la Chastre bude mít jistě pro protestantskou věc jen malé porozumění. Bylo již mi dáno na srozuměnou, že pomocný francouzský sukkurs, bez něhož nemůžeme úspěšně obléhat pevnost Jülich, nepotáhne Belgií, ale přes Lotrinsko a poté dolů podél Rýna. Hledí se tak úzkostlivě vyhnout konfliktu se Španělskem, který naopak Jindřich hodlal vyvolat. Francouzi povedou válku jen naoko. Nebude to nic víc než gesto, aby si uchovali čest. Tak se už nyní všude hovoří o míru, aniž by se vůbec plánovala nějaká rozhodující bitva, pro niž jsme připravili tak výhodné podmínky.
Máme před sebou hromadu trosek. Roky úsilí byly promarněny. Když jsme si již byli jisti plody, které jsme s takovou péčí pěstovali, rozplynuly se najednou jako přízraky ve vzduchu. Takový bývá osud lidský. jsme tedy opět odkázáni sami na sebe. K velkému úderu, který by i Vám přinesl svobodu, nedojde. Musíme se tedy, jak se zdá, spolehnout na vlastní síly a stojíme opět před životní otázkou: Jak si může Německá říše sama pomoci? Já odpověď neznám. 

předchozí část:                          andresius.pise.cz/387-zprava-o-zavrazdeni-jindricha-iv-dopis-156.html

následující část:                        andresius.pise.cz/389-dopis-159-160.html