Dopis 165 + Leták o moci Satanově

25.prosince

Milý a ctěný pane rychtáři!

Dávám Vám tímto na vědomí, že na rozkaz Jeho římského císařského veličenstva, našeho milostivého pána potáhnu s jeho vojskem také touto zemí. Poněvadž nemohu s tak početným vojskem v tomto zimním počasí zůstat na jednom místě, poručil jsem, aby 5000 pěších táhlo na Neumarkt a tam zůstalo po jednu noc. Druhého dne potáhnou dále. To Vám oznamuji a jsem si jist, že těchto pět tisíc mužů rád a dobrovolně přijmete a necháte přenocovat, neboť dalšího dne beze škody odtáhnou. Pokud byste se však proti očekávání a ke své škodě a zkáze tomu vzpíral , bude to znamenat konec Váš i vašeho městyse. Věřím, že k tomu nenecháte dojít a díky vlastní úslužnosti se uchráníte před škodou. Dejte mi neprodleně, ještě do večera vědět do Welsu, co hodláte učinit. —

Po dvě léta marně vyčkával španělský fenrych Alonso de Conterras na hejtmanský patent, a na to, aby mu byla svěřeno velení v  kumpanii, jež mu slíbil místodržící Španělského Nizozemí, arcivévoda  Albrecht. Když konečně Francie začala zbrojit a připravovat se na válku, zaradoval se fenrych, že potáhne do pole a vylepší si tím své maličké příjmy.  Záleželo mu na tom víc, než na spáse duše.

Ale ještě dříve se mu přihodil určitý div, díky němuž změnil své smýšlení. Conteras byl totiž  jedné měsíčné noci určen spolu s fenrychem Juanem Julem do patroly na opevnění. Právě když se ubírali branou na své stanoviště na Péronnské cestě přijel znavený kurýr. Oběma fenrychům to zpestřilo monotónní hlídku. Na dvou provázcích spustili z brány na strážnici malou krabičku. Do ní kurýr uložil písemnosti a revers, odkud a kam má namířeno, společně se žádostí o výměnu koně. Jul zanesl  krabičku ihned ke guvernérovi, jenž v ní kromě reversu nalezl také depeši. Poněvadž byla pozdní hodina a guvernér byl zmožen vínem, poručil Julovi , aby depeši přečetl.

Oba se zděsili, když zjistili, že byl zavražděn francouzský král. Jakýsi padouch vyskočil na stupátko jeho kočáry a bodl jej. Při druhém bodnutí, jež již bylo smrtelné, vydechl lrál: C'est assez!

 Guvernér vyhotovil revers na výměnu koně. Jul běžel k bráně, kurýr dostal nového poštovního koně a odehřměl dále. Ráno guvernér zprávu rozhlásil. Asi v poledne dorazili nějací cestující z Paříže, velice se divili tomu pozdvižení, jež ve městě panovalo, a když zvěděli jeho důvod, potvrdili že se král JIndřich těší tomu nejlepšímu zdraví. Nato dal guvernér oba fenrychy zakovat do želez jako opilce, neboť i poštmistr odpřisáhl, že oné noci tam nedorazil žádný kurýr a on nepostrádá žádného koně.

Přesně o devět dní později ohlásil kurýr úplně stejným způsobem, jak to stálo v Julově depeši, skutečnou smrt krále JIndřicha. Guvernér, jenž sám tušil, jakému ďábelskému klamu podlehl, propustil oba z vězení. Contreras práskl hned do bot, patent nepatent. Jul dokonce požádal o vstup do kláštera, aby se tam kál, neboť boží vůle již na zemi neplatí a lidé jsou podle libosti vydáni na milost a nemilost knížeti pekel.

předcházející část:                andresius.pise.cz/397-dopis-163-164.html

následující část:                    andresius.pise.cz/399-anno-domini-1611-dopis-166-167-pasovsti.html