Dopis 179 - 180

179.dopis

Kristián z Anhaltu, Londýn
Falckraběti Johannovi v Zweibrücken

počátkem prosince

Vaše Jasnosti. Poté co jsem po svém příjezdu do Haagu u ctihodného strýce našeho mladého prince, vévody Mořice Nassavského získal veliké povzbuzení a podporu v našich plánech, i zde v Londýně se odvíjely mé rozhovory velmi úspěšně. Nebyla mi sice doposud popřána milost audience u krále Jakuba, avšak došel jsem milostivě sluchu u lorda majordoma Cravena a arcibiskupa z Canterbury, jeho eminence Thomase Abbota. Ještě větší význam však přičítám dlouhému rozhovoru s následníkem trůnu, princem Waleským Jindřichem. Princ, jenž má velký vliv na rozhodnutí svého často kolísavého otce, pohlíží na dění na kontinentě velmi jasně. Po odvrácení katolické intervence v Jülišsku však přetrvává v doposud nerozhodnuté při o celkové dědictví Clevska spor mezi Neuburským a Braniborským rodem, jenž musí neodvratně vést k oslabení Unie. A silná protestantská Unie na pevnině je v zájmu Anglie. Princ uvítal, že podle vůle zesnulého kurfiřta jste se ujal falckého regentství a poručnictví nad naším princem a že nebylo v této otázce vyhověno údajně původnějším nárokům rodu Neuburg. Tam může být Falc coby doposud vedoucí síla Unie uchována stranou kypícího Jülišského sporu a věnovat se upevňování své pozice až do princovy plnoletosti. Poté již bylo snadné přednést návrh na zasnoubení našeho prince s princeznou Alžbětou, jež vaší Jasnosti tolik leží na srdci. K mému milému překvapení, princ byl plánu nejen milostivě nakloněn, ale zdá se, že o této možnosti již se svojí sestrou mluvil. Se smíchem se mi svěřil, že mu princezna Alžběta velmi živě a spontánně sdělila, že bude raději ženou kalvínského falckrabího, nežli královnou v největší katolické říši. A nato se začal princ bedlivě vyptávat na vzezření našeho prince, na jeho výchovu a jeho osobní vlastnosti. Předal jsem mu medailón, který si se zalíbením prohlédl a slíbil předat své sestře a i v ostatním jsem mu mohl sdělit jen samé příjemné věci. Spojení Falce s Generálními státy prostřednictvím stávajících příbuzenských svazků, převedl pak princ opět řeč do politické roviny, a možné spojení Anglie s Falcí a tím i Unií, vy nemohlo vytvořit spojenectví jistěji, nežli to dokáží jiné úmluvy. Když jsem na tomto místě poznamenal, že císař má podobný nápad a osud svůj a možná i celé Říše chce založit na manželském spojení s naší kněžnou vdovou, princ se rozesmál: To si tedy musíme pospíšit, žertoval. Ale pak zvážněl, a prohlásil, že německý protestantismus se nikdy nebude moci opírat o habsburský rod. Císař je politováníhodný, zoufalství propadlý stařec, jenž se honí za chimérami. Habsburkové jsou záštitou katolicismu a neustanou, dokud nepodrobí opět celé Německo papežovi, a nešťastný svár luteránů s kalvinisty jim jen hraje do ruky.

Tím nutnější je silná Unie, jež se bude moci opřít o vnější mocnosti stejné víry. S Francií se nedá počítat a na její místo nastoupí nyní Anglie, jež ostatně již za časů nezapomenutelné královny Alžběty poskytovala záštitu Generálním státům. Nezbylo mi, než ze srdce souhlasit a jsem si zcela jist, že na něm a na našem princi a na jejich spojení prostřednictvím Stuartovské princezny můžeme po tolika nezdarech založit slavnou budoucnost.—

180. dopis

Jan Antonín Barvitius, Praha

Vévodovi Jindřichu Juliovi Brunšvickému v Mělníku

o Vánocích

Nechť Vaše vévodská milost milostivě promine, jestliže se opovažuji obrátit se listem na vaši Výsost a ještě opovážlivěji vznést prosbu, abyste se spěšně vrátil do Prahy a zastal se nás u císaře. Nevíme si již rady ani pomoci. Císař se neustále chystá odejet. Již jednou jste ho dokázal od takového kroku odvrátit, snad se Vám to podaří i napodruhé, neboť nevíme, jak dlouho se nám ho ještě podaří zde zdržet. Již třikrát za den musí předjet kočáry, někdy k tomu dostanou příkaz i v noci. Pak si dá obléci cestovní oděv a vyjmenovává různá místa, nedokáže se však definitivně rozhodnout. Museli jsme již spěšnými posly shánět ubytování v Drážďanech, Norimberku a Heidelberku, nedostali jsme však odpověď, nebo aspoň nedošla včas. Jelikož saský kurfiřt odejel, chtěl se s ním císař setkat v nějaké vísce poblíž hranic, ale nikdo neví za jakým účelem. Nyní oznámil císař své pevné rozhodnutí slavit Nový rok na říšském sněmu v Řezně, ale jak víte, v Řezně se žádný sněm nekoná. Jednou si císař přeje cestovat sám a bez průvodu, pak zase poručí vyprázdnit kunstkomory a naložit je na vozy, což je ovšem zcela nemožný podnik. Hrad již není císaře hoden, osopil se na nás, a on nehodlá být v Čechách místodržícím svého bratra. Nakonec se vyjádřil, že je mu jedno, kam pojede, jen pryč, a co nejrychleji odtud, i kdyby to mělo být k Turkům! Prosím, pomozte nám, neboť celý dvůr se nachází ve zmatku.—

předchozí část:    andresius.pise.cz/405-dopis-177-178.html

následující část. andresius.pise.cz/409-dopis-181-182.html