Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
mense junii
Drahý Henry, zažil jsem císařskou korunovaci. Se spoustou světské pompy a duchovní nádhery, s lidem, který jásal nad tím divadlem, jehož představitelé mu jsou však v hloubi srdce lhostejní. Tihle Frankfurtští si nakonec z toho, co mělo být nejdůstojnější a nejslavnostnější, ještě dělali šprýmy. I mně by to připadalo docela veselé - kdyby to nebylo tak smutné. Císař Matyáš je prázdný žvanil, u něž se tradiční habsburská prohnanost snoubí s dětinskou touhou po významnosti směšnou marnivostí. Zeptal jsem se svého poručníka, proč tomu šaškovi vůbec dávají hlas. Pokrčil rameny a odvětil, že nějaký císař musí být a tenhle že je ještě ze všech kandidátů nejneškodnější a kromě toho asi nebude žít dlouho. Nyní je třeba pohlížet dále. Asi si to mysleli i ostatní kurfiřti, protože volba byla jednohlasná. Já bych byl dal přednost strýci Maxmiliánovi. Bavorský vévoda je sice přísný katolík a velice dbá svého prospěchu. Ale je to také poctivý člověk, který si nedá nic namluvit od pochlebovačů. Na jeho slovo je spolehnutí, ať se to komu líbí nebo ne, a nikdy dlouho neváhá, když má učinit, co považuje za správné. To by císaři slušelo! Maxmilián si také více cení důstojnosti svého úřadu, jemuž chce dostát, a nedává tolik na odiv svou vlastní osobu, neboť je velmi zdrženlivý. Matyáš je jeho naprostý protiklad! A to prý poznání roste s lety! Příští císařské volby se budu již účastnit coby svéprávný kurfiřt. A určitě nedám hlas žádnému Habsburkovi, ale jistě Maxmiliánovi. A co se týče víry: Jen si představ, mladý falckrabě se chce stát katolíkem, jen aby obdržel Jülich! Dokonce zamýšlí se ucházet o Maxmiliánovu sestru, aby pro své nároky získal podporu Bavorského vévody a Ligy. Princův otec,přísný Luterán, se o tom nesmí za živého Boha dozvědět! A na druhé straně plánuje Braniborský kurfiřt přestup k reformovaným, rovněž kvůli Klevsko-Bergskému dědictví - a tam o tom nechce ani slyšet jeho luterská manželka. Tak vidíš, jak se u nás mění víra jako košile, jen když si tím může člověk urvat kus půdy. A poslušní poddaní, kteří se musí řídit příkladem své vrchnosti, už také - jako oni - nevěří ničemu.—
188.dopis
Karl Ender, Sercha
Balthasaru Waltherovi v Lipsku
na den Jana Křtitele
Milý příteli a bratře
nalezl jsem ukrytý poklad! A jakmile přesídlíte z Lipska zpět do Hlohova, nenechám si vzít, abych se ho pokusil s Vámi sdílet. Byl jsem ovšemže opět ve Zhořelci u našeho divuplného obuvníka Jakoba Boehma. Nalezl jsem ho v onom jeho častém podivně hloubavém rozpoložení, ale jinak naplněného vnitřním veselím. Jeho důvod jsem brzy seznal: Byl jím spisek, který mi s určitým váháním předložil. Již na první pohled vzbudil mou zvědavost. Což by Vás neupoutal takový titul, který Böhme pomocí šídla vyryl místo perem do papíru? Vzcházející ranní záře. To jest kořen a matka veškeré Filosofie, Astrologie i Theologie na správném základě, čili vypsání přirozenosti, jak vše vzniklo a od počátku povstalo.Tedy konečně jsme ho pohnuli k tomu, aby sepsal a zachytil svá vidění, jakkoli neohrabaným písmem a v poněkud svérázných výrazech - je na tom vidět tom, jak zápolí s jazykem - ale přesto jasně a s obdivuhodnou jistotou. Někdy je dobrého až příliš a několikrát se to opakuje, neboť psal následuje bezprostředně svou inspiraci a nesnažil se ji nijak uspořádat. Musel jsem nasadit veškerou svou výmluvnost, aby spis na několik dní půjčil a já si ho mohl v klidu s požitkem prostudovat. Nepovažuje sice svůj spis za dokončený, já jsem ale přesto dal tajně zhotovit jeho opis, nežli jsem mu jej vrátil, neboť kdo ví: kdyby ho napadlo ty zápisky zničit, byla by to nenahraditelná ztráta. Jistě mi za to nevyhubujete, když Vám něco málo z Ranní zářepřečtu, než Vám zašlu její úplný další opis.
Takto píše Jakob Böhme: "Před tím, než jsem dopěl ke svému současnému hlubšímu poznání jsem spolu s ostatními soudil, že pravá nebesa jsou to, co jasně modrým kruhem obepíná hvězdy a myslel si, že jen tam Bůh obzvláště přebývá a vládne v moci svého Svatého Ducha nad tímto světem. Když jsem však obdržel nejeden tvrdý úder, jistotně od Ducha, jenž si ve mně zalíbil, upadl jsem nakonec do velikého smutku a melancholie, když jsem pohlížel na hlubiny tohoto světa, na Slunce a hvězdy, oblaka, déšť a sníh, ano na celé stvoření. K tomu jsem pozoroval malou lidskou jiskřičku, čím by byla a jak by se měla ve vztahu k tomuto velikému nebeskému a pozemskému božímu dílu. A když jsem seznal, že ve všem je dobro i zlo, v elementech i tvorech, a že se v tomto světě vede stejně dobře spravedlivým i bezbožným , stal jsem se z toho velice zarmouceným a melancholickým a žádný z mně známých spisů mě nedokázal utěšit. Z toho jistě neměl radost ďábel, který mi častěji podsouval i pohanské myšlenky, o čemž zde raději pomlčím.
A když jsem v takovém soužení a jakoby v bouři pozdvihl svého ducha k Bohu a celým svým srdcem i myslí se všemi jejími myšlenkami a vůlí se k němu pilně přimkl, hotov zápasit o boží lásku a milosrdenství a nepovolit, požehnal mi, to jest osvítil mne svým svatým Duchem, že jsem porozuměl jeho vůli a vymanil jsem se ze svého zármutku; a tu Duch prolomil pouta!
A když jsem tak s nadšením mocně zaútočil proti pekelným branám, jako bych měl dost síly na to nasadit svou vůli i život - což bych jistě nebyl mohl bez přispění božího ducha - tu po několika tvrdých ztečích můj duch pronikl pekelnými branami až k nejvnitřnějšímu zrodu božství a byl tam zahrnut láskou, jako když ženich objímá nevěstu.
Jaký triumf v duchu to byl, nemohu popsat ani vypovědět. Dá se to přirovnat jedině k tomu, když uprostřed smrti se zrodí život, tedy ke vzkříšení z mrtvých. V tomto světle můj duch ihned prohlédlvše, a poznal ve veškerém tvorstvu, včetně bylin a trávy Boha: kdo jest, jakým způsobem jest a co je jeho vůle. A tak také v tomto světly se ve mně vzedmula vůle a silný popud popsat boží podstatu."
Toho se vpravdě doposud žádný švec neodvážil, ba ani žádný světec, jenž v sobě jako Böhme spojoval pokoru s horoucností. Dovolte mi k tomu připojit jen ještě dvě věty, abych vám dal vytušit summu jeho poselství: "Ó vy slepí lidé. Zanechte svárů a neprolévejte nevinnou krev, přestaňte podle vůle ďáblovy plenit zemi a města. Odějte se raději v přilbici míru, opásejte se vzájemnou láskou a vybavte se mírností. Zanechte pýchy a lakoty, nezáviďte si vzájemně svou podobu, nedávejte vzplát hněvu, ale žijte v mírnosti, cudnosti, laskavosti a čistotě. Tak budete žít a přebývat v Bohu. Nemůžeš totiž říci: Kde je Bůh? Slyš, slepý člověče - vždyť ty žiješ v Bohu a Bůh je v tobě a žiješ-li svatě, sáms Bohem; kam jen pohlédneš, tam je Bůh. A nejsem takový jen já sám, ale všichni lidé, ať jsou to křesťané, Židé, Turci nebo pohané. V kom je láska a mírnost, v tom také přebývá boží světlo."
Taková slova neuslyšíme na žádné kazatelně. A je je třeba šířit tajně, jako bychom připravovali nějaké spiknutí! Vskutku spiknutí - na záchranu lidstva!—
předchozí část: andresius.pise.cz/...
následující část: andresius.pise.cz/...