Surge, illuminare (kázání na den Epifánie, Q14)

Surge, illuminare Ierusalem

(kázání na den Epifánie, Q14)

Výrok, který jsem řekl latinsky je zapsán v epištole, která se čte [dnes] ve mši> Prorok Izaiáš říká: "Povstaň a pozdvihni se, Jeruzaléme, a budeš osvícen." A zde je třeba rozlišit trojí význam.

"Povstaň a pozdvihni se, Jeruzaléme, a budeš osvícen." Svatí a učitelé všichni říkají, že duše vládne třemi mohutnostmi, čímž napodobuje Trojici. První mohutností či silou je paměť, což je skrytá, ztajená schopnost – a ta se nazývá otec. Druhou mohutností, čili silou je inteligence, jež je uvědomování si – zpřítomňování, poznávání a moudrost.  Třetí síla čili mohutnost se nazývá vůle [a ta je jako] van Svatého ducha. U toho se [ale] nebudeme zdržovat, to je nové téma.

"Povstaň a pozdvihni se, Jeruzaléme, a budeš osvícen." a ještě jiní mistři praví, že se také duše dělí na trojí: První [její část] nazývají hněvivou silou – a ta se připodobňuje k otci; a ta stále vede válku a hněvá se na špatné. Hněv [však] duši oslepuje a láska mate smysly...

První přísluší játrům, druhá srdci a třetí mozku. Bůh působí proti přirozenosti ...

Za prvé, nikdy nespočine[1], dokud nedospěje k tomu nejvyššímu; a kdyby to bylo nad samého Boha, nebude chtít ani Boha. Za druhé [jí] nestačí než to nejlepší; a kdyby to bylo lepší než Bůh, nechtěla by ani Boha. Za třetí jí nestačí žádný zisk, zlato ani kořist; kdyby bylo něco [z toho] cennějšího než Bůh, nechtěla by Boha a nespočinula by než u nepomíjejícího zisku, který vše ostatní obsahuje,až by se sním sjednotila. A Bůh také nespočívá, neboť je u něj počátek všeho. Přebývá [jen] ve své nekonečnosti, na konci a na počátku veškerenstva.

 [Jméno] Jeruzalém znamená vrchol, jak jsem říkal v Mariánské zahradě. Co je vysoko, tomu říkáme: Pojď sem dolů; co je nízko, tomu říkáme: Pojď sem nahoru. Jsi-li nízko a já [stojím] nad tebou, musím dolů k tobě – a tak činí Bůh. Když se ponížíš, Bůh přijde shůry k tobě a do tebe. Země je od nebes nejvíce vzdálena, takže se schoulila do koutku a stydí se před krásnými nebesy a chtěla by od nich utéci odněkud někam, ale kde by se jen zastavila? Když uteče dolů, přijde k nebi, když vyletí vzhůru, ani tak mu neunikne. Zažene ji někam do koutku a vtiskne ji svůj mocný otisk a tak ji oplodní. Proč? [Protože] nejvyšší směřuje k nejnižšímu.

V pařížské škole jsem říkal, že na doopravdy poníženém člověku se naplní vše.

Slunce odpovídá Bohu. A to nejvyšší v jeho bezedném božství odpovídá tomu nejnižšímu v hlubině poníženosti. Opravdu ponížený člověk nemusí Boha [o nic] prosit, ale může Boha vyzvat, neboť vyvýšené božství nevidí než hlubinu poníženosti, jak jsem říkal u svatých Mučedníků. Ponížený člověk je zajedno s Bohem; ponížený člověk má v moci Boha právě tak jako má v moci sebe, a vše, co mají andělé, náleží poníženému člověku; co Bůh dokáže, to dokáže i ponížený člověk a Bůh je to, co je on; [jsou] sjednoceni v lásce i v podstatě Proto řekl náš milý Pán: Učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorného srdce."

Kdyby byl [nějaký] skutečně ponížený člověk, buď by Bůh musil opustit své božství a stejnou měrou [jako on] vyjít ze sebe, anebo by se musil do onoho člověk zcela vlít.

V noci jsem přemýšlel[o tom, že] boží vyvýšenost spočívá v mé poníženosti: jak já se ponížím, tak bude Bůh vyvýšen. Jeruzalém bude ozářen, praví Písmo a prorok.

A ještě jsem dnes v noci přemýšlel, že by se Bůh měl ponížit, že by už nebyl sebou, ale to ponížení Boha znamená, že mě natolik uspokojí, že to pocítím až v těle. Znamená to: Bůh ponížený už není sám sebou, abychom my byli vyvýšeni. Co bylo nahoře, vstoupilo dovnitř. Musíš se zniternit s stát se sebou sám v sobě, aby byl v tobě On. Ne, že od něj něco přijmeme, co je [a zůstane] nad námi. Musíme ho přijmout do sebe a přijmout tak sebe od sebe [sama].

Svatý Jan říká: "Kdo ho přijali, dal jim moc, stát se syny božími." A to je boží syn, kdo není z těla ani z krve. Zrodili se z Boha – a nejinak, než vnitřně. Naše milá Paní řekla: "Jak to může být, že, že se stanu matkou boží?" A tu řekl anděl: "Svatý Duch do tebe vstoupí shůry." [A] David řekl"Dnes jsem tě zrodil." Co je to "dnes"? Věčnost. Já jsem navěky zrodil tebe a ty mne. Ale poníženému člověku toto ještě nestačí, že je jednorozeným synem, jehož otec navěky zplodil; on bude zcela jako otec a vstoupí v tutéž stejnorodou podobu věčného otcovství a zrodí toho, z něho jsem se navěky zrodil i já – tak jsem říkal v Mariánské zahradě; a tak Bůh dospěje sám k sobě, do svého [vlastnictví].

Staň se božím [vlastnictvím], a Bůh bude tvým, tak jako patří sám sobě. Že se ve mně zrodil, zůstává. Bůh se od člověka nikdy nevzdálí, ať se člověk vrtne kamkoli. I kdyby se člověk od Boha odvrátil, jak dalece by se mu vzdálil, Bůh [přesto] stojí a čekána něj a předchází ho, neboť ho zná. Chceš-li, aby byl Bůh tvým, buď ty jeho [tak], jak o mi patří můj jazyk nebo má ruka, že si s nimi mohu dělat, co chci. A právě tak málo bych si bez nich cokoli počal, právě tak si [pak] on počne bez tebe. Chceš-li tedy, aby byl Bůh takto tvůj, staň se ty jeho vlastnictvím a nedrže svého mínění, ale jeho. A jako on je počátek i konec veškerého tvého jednání, tak také jeho božství spočívá v tom, že je Bohem. A člověk, který veškerými svými skutky nesměřuje jinam, nežli k Bohu a nemiluje nežli Boha, tomu Bůh dá své božství. [A] vše, co [takový] člověk vykoná ... neboť moje poniženost přispívá Bohu k jeho božství.

"Světlo svítí v temnotách, ale světlo neobsahuje temnotu." To znamená, že Bůh je nejen počátek všeho našeho konání i našeho bytí, ale je také koncem a spočinutím všeho bytí.

Abychom se od Ježíše Krista naučili takové naprosté poníženosti nám pomoz společně Bůh Otec, Syn i Svatý Duch. Amen

[1] Text porušen; týká se proto pravděpodobně spíše duše nežli Boha.