Trimorfé Prótennoia (NHC XIII,1)

Roku 1945 byly v blízkosti lokality Nag-Hammádí v horním Egyptě objeveny staré spisy typu kodex, většinou dobře zachované, psané různými dialekty koptštiny a obsahující díla do té doby převážně (až na několik výjimek) neznámá. Kodexů bylo celkem třináct. Datace nálezu mezi učenci osciluje okolo poloviny 4.století n.l., což je čas, kdy se v Egyptě začíná silně prosazovat orthodoxní (Athanasiánské) křesťanství a nejrůznější heterodoxní, tj. v té době převážně gnóstické, skupiny jsou zatlačovány čím dále více do pozadí. Podobné kulturní pozadí může dobře vysvětlovat nález sám i stav v němž byly kodexy nalezeny - zřejmě šlo o pečlivé, ne-li přímo pietní uložení a ne o vyhození kodexů za účelem zbavit se jich nebo je zničit. Ti, kdo své knihy tehdy uložili do džbánů a ukryli ve skalním masívu, se zřejmě se svými knihami loučili neradi.

Tento nález obsahoval až na malé výjimky spisy do té doby neznámé.  Některé spisy snad mohou být identifikovány s knihami, o nichž se zmiňují dřívější křesťanští autoři - Kleméns nebo Eirenáios. Převážně se jedná ale o spisy, o nichž neměli badatelé do té doby ani ponětí. Podnět ke zkoumání těchto spisů a jejich srovnávání se spisy dosud známými je tudíž mimořádný. Za drobný střípek této ohromné práce, z níž už bylo mnohé vykonáno, především za mořem, velkým týmem učenců pod vedením J.M. .Robinsona (Postupně vydal a v anglickém překladu zpřístupnil celý korpus spisů z Nag Hammádí), ovšem také různými učenci v Evropě, mezi nimiž musíme zmínit tzv. Berliner Arbeitskreis  a u nás prof. P.Pokorného, může být snad považována i tato práce, jež si klade za cíl podobným způsobem prozkoumat ty části korpusu NHC, jež obsahují ve větším množství právě výroky "já jsem" - typ výroků, jež známe z Janova evangelia a jež, jak bylo výše ukázáno tam zaujímají prominentní postavení. Jsou též spisy NHC, v nichž podobné výroky hrají rovněž prvořadou úlohu? a pokud ano, souvisí nějakým způsobem s výroky Janova evangelia, případně můžeme najít jiný vztah mezi těmito spisy a Janovým evangeliem? To jsou otázky, které nás budou zajímat. Především však musíme určit, na jaké spisy z rozsáhlého celku spisů z Nag Hammádí zaměříme svou pozornost.

Výroky typu "Já jsem" nejsou v korpusu NHC příliš četné, nicméně existují dvě výjimky, kde naopak celý spis sestává ze zjevovatelských výroků typu "Já jsem". Spisy NHC, v nichž v hojnější míře nalézáme zmíněný typ výroků jsou dva: Druhý traktát šestého kodexu  (NHC VI.2) s podivuhodným (dvojitým) názvem: Hrom - Dokonalá mysl. Tento středně dlouhý spis je se téměř výhradně skládá právě z výroků "já jsem". Druhým spisem, v němž výroky "já jsem" hrají významnou úlohu, spis, jenž zaujímá většinu posledního, fragmentárně dochovaného kodexu s číslem XIII, nesoucí (řecký) název prwtennoia trimorfos - jenž můžeme přeložit jako "Prvotní myšlenka (Prótennoia) ve třech podobách" . Několik podobných výroků nalezneme i v závěru Apocrypha Ioanni, (II,1) a v obou Jakubových apokalypsách (V.2 a 6). Spis prwtennoia trimorfos  - v dalším ho budeme nazývat řeckou podobou jeho jména Trimorfé Protennoia, nebo jen zkráceně TP je naštěstí zachován, až na nevelké lacuny na několika stranách, v podstatě celý - tvořil zřejmě střední část většího kodexu; z něho byly právě strany obsahující nynější NHC XIII,1 zřejmě již ve starověku vytrženy a vloženy  právě do desek kodexu VI. Z různých důvodů jsme považovali tento spis, který je delší a bohatě strukturovaný, pro naše zkoumání za zajímavější, nežli VI,2 a věnovali jsme naši pozornost proto převážně jemu. Proto se při hodnocení jednotlivých spisů u traktátu VI,2 omezíme na stručné shrnutí, zatímco druhému z uvedených spisů se hodláme věnovat obšírněji a doprovodit práci jeho překladem a komentářem.

Trimorfé Protennoia

Trimorfé Protennoia, nebo podle koptského znění  prwtennoia trimorfos, je jediným dochovaným spisem v třináctém kodexu NHC. Dohromady v něm zaujímá 16 listů o rozměru 27,2 x 13,9 cm. Tyto listy ze zachovaly odděleně od své původní vazby, volně vloženy do kodexu č.VI.  Z analýzy J.M.Robinsona vyplývá, že ovšem nebyla původně ve svazku sama, ale minimálně s dalšími dvěma traktáty. (Začátek dalšího, jenž je identický s NHC II,5, se nám zachoval.) Proto také číslování listů začíná fol.35 a končí číslem 50 (počítalo se s objemem svazku cca 40 listů = 80 stran,).

Písařský styl použitý v kodexu XIII  se do značné míry shoduje s kodexem II, leč nepanuje jednota v názoru, zda jde o tutéž ruku či nikoli. S kodexem II má kodex XIII společný i svůj druhý traktát O původu světa (XIII,2=II,5), z kterého se však v kodexu XIII uchoval jen úplný začátek. Dále existují značné věcné shody např. mezi Trimorfé Protennoia a Apokryfem/Tajným spisem Janovým II,1.

Trimorfé Protennoia  je poměrně komplikovanou revelační promluvou, hojně využívající formuli "Já jsem...", v níž se prwtennoiapostupně zjevuje ve třech hypostazích, které postupně navíc přijímají různé názvy, takže na první pohled spis vypadá jako by v něm působila celá plejáda různých hypostazí. Pokusíme se ukázat, že tomu tak není a že hypostaze jsou pouze tři, byť různě nazývané  (jednou z možností je také trojice Otec, Matka, Syn; jinou Myšlenka, Hlas a Slovo). Styl textu a větná stavba jsou poměrně jednoduché, se souvětími převážně souřadného typu. O jazykových zvláštnostech viz v Robinsonově Úvodu. Na textu se projevuje značná závislost na nepochybně řecké předloze - text je bezpochyby překladem nám neznámého textu řeckého. V textu nalézáme četné motivy příznačné obecně pro gnózi: zástup aeonů s roztodivnými jmény, kouzelné formule, postavu Démiurga (zde se nazývá Archigenétór), nabídku vykoupení věrným, dokétismus; dále některé rysy, příznačné pro gnózi obecně (pět pečetí). Konečně jsou zde silně exponované prvky křtitelské (budeme o nich ještě hovořit) a velice specifická vrstva, kterou je podle mého možno označit za gnósticky-křesťanskou (valentinskou?). Na konci díla byly evidentně připsány pasáže silně polemické vůči orthodoxně křesťanskému pojetí inkarnace. O těchto vrstvách však ještě pojednáme blíže.

Dále tento spis nejen formou (výroky "Já jsem...") ale též volbou pojmosloví upomíná na jisté rysy Janova evangelia. Abychom tedy tento podivuhodný spis, včetně jeho možného vztahu k Janovu evangeliu, blíže prozkoumali, k tomu má sloužit právě tato práce.

Rozčlenění díla

Prvním jasným strukturálním členěním, které se projevuje i v grafické podobě rukopisu, je rozčlenění na tři části, z nichž každá má vlastní slavnostní závěr se závěrečným Amén (Hamhn)a se sumarizující apostrofou (koptská díla nemají nadpis v našem smyslu, ale titul díla se uvádí právě v takovýchto apostrofách ) Z těchto tří apostrof (text druhé je silně porušen lacunami), jež jsou řecké, se tedy dozvídáme jednak název celého spisu: prwtennoia trimorfos, dále čísla a názvy jednotlivých částí: 1 - Řeč prvotní mysli ([Slo]vo Prótennoie) (p[log]os n%tprwtennoia)  a 3 - Slovo o Zjevení (plogos n%tepifania) U druhé části je čtení nejisté, ze zachovaného zlomku rmenh usuzuje Schenke na slovo Heimarmené - Osud, termín jistě v gnóstické theologii významný, ovšem jinde v textu se nevyskytující; druhá část se věnuje rozvíjení božské řeči HLASU (Hroou) a jeho volání (smh) - jednotného mužsko-ženském principu. Obsahuje též rozsáhlý eschatologický exkurs o skonání věku. Čísla máme dochována jen v poslední apostrofě, kde u obou řádků (plogos n%tepifania a prwtennoia trimorfos) je uvedena číslice 3 - řecké písmeno gamma se supralineární linií (g%), což můžeme chápat v první řádce jako pořadové číslo části a v druhé jako číslici udávající celkový počet částí. Volili jsme proto pro celou závěrečnou apostrofu (včetně dvou závěrečných řádek) překlad:

Řeč o Zjevení                                                                        < což jest část> 3.
(řeči o třech podobách  prvotní mysli,) Trimorfé Prótennoia              <ve> 3 < částech>
Svatý spis psaný Otcem
v dokonalém poznání.

To je vše, co můžeme explicite vyčíst z vnější podoby díla. Veškeré další dělení souvislého textu vychází z obsahových kritérií a je už pouze dílem novodobých komentátorů. Trimorfé Protennoia je sice z větší části promluvou jedné (vícetvaré) zjevovatelské/spasitelské bytosti, přesto však v rámci takovéto řeči někdy dochází k pozoruhodným rozsáhlým exkursům ke specifickým tématům, které pracovně nazýváme  mystérii. Také se objevují drobnější pasáže mající jiný původ a význam, podrobně se jimi budeme zabývat v následujícím odstavci. V naší práci se držíme zhruba dělení navrženému vydavateli anglické edice (viz níže v pozn. 64), takže dělíme text na tyto celky, podle významu:

První část - Řeč o prvotní mysli

Úvod -mluví PROTENNOIA                                                                              35,1 - 35,32

Hlas                                                                                                                         35,32 - 36,28

Kosmologické mystérium                                                                                 36,29 - 40,29

Mystérium přemožení chaosu                                                                         40,29 - 42,3

Druhá část - Řeč o osudu

HLAS                                                                                                                      42,4 - 42,27

Mystérium konce věku                                                                                      42,27 - 45,2

Dokončení aretalogie - mužsko/ženský princip veškerenstva                     45,2 - 46,4

Třetí část - Řeč o Zjevení

LOGOS                                                                                                                   46,5  - 46,33

Mystérium trojího příchodu                                                                            46,33- 48,12

Mystérium pěti pečetí                                                                                        48,13- 50,9

Závěr s dodatkem o inkarnaci                                                                           50,9  -  50,24

Různé styly a stylové vrstvy (výklad, aretalogie, mystérium/apokalypsa, liturgický text)

Mystérií jsme tedy identifikovali v textu celkem pět. Ovšem jen první tři jsou jasně identifikovatelná, dokonce za "mystérion" označovaná v samotném textu (36,29n.; 37,16;41,27n.;42,28) V 41,24 se pak mluví o mysterijním křtu, který je jednou z pěti procedur zmiňovaných v "liturgické" pasáži 48,15-30, kterou zde nazýváme "Mystérium pěti pečetí". Sice je v něm text porušen, přesto však cítíme souvislost se závěrem díla, kde se mluví o inkarnaci Logu v Ježíše. Snad bychom měli tedy tuto část pojímat jako liturgický text a jeho výklad. Třetí mystérium, které jsme nazvali Mystérium konce věku pak můžeme díky jeho obsahu dobře označit za Apokalypsu

O mystériu se dále mluví na konci fol. 46 a na zač. fol 47; je tedy možné, že mezi těmito zmínkami (kde je nyní rozsáhlá lacuna) bylo ještě další krátké mystérium. My tento text spojujeme s bezprostředně následujícími pasážemi a označujeme jako "mystérium trojího příchodu", neboť se v něm hovoří o trojím sestupu Prótennoie, jenž má za svůj konečný účinek spásu světa.

Všechna tato "mystéria" jsou vnořena do plynulé zjevovatelské řeči pronášené v první osobě. Mluvčí je alespoň v první části nesporně Prvotní mysl - Prótennoia. V dalších částech je už situace složitější - není zcela jasno, mluví-li stále Prótennoia, nebo některá z jejích dalších hypostazí. Minimálně v části textu je mluvčím její hypostazovaný HLAS (Hroou). Ve třetí části, uvozené jednoznačným výrokem : "Já jsem Logos" pak je částečně mluvčím on. Nicméně dělení není příliš důležité, neboť všechny tyto vystupující postavy jsou hypostázemi právě prvotní mysli. Obsahem zjevení je především osoba zjevovatele a její vlastnosti a činy; proto sestává z větší části právě z výroků typu "já jsem" a můžeme ji označit za aretalogii ve smyslu odst. Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.. Ovšem značnou část třetí části (zhruba 46,11-33) zaujímá také theologický výklad o Logu(v třetí osobě), pravděpodobně ovlivněný janovskou theologií v nějaké její gnóstické recepci.

Kompoziční stádia a datace Trimorfé Protennoia

Při detailnějším pohledu na TP v ní můžeme spatřit vícero různých vrstev, které nám mohou možná něco prozradit o procesu jejího vzniku. Je pravděpodobné , že původní podobou (a) díla skutečně byla zjevovatelská řeč Prótennoie; Hlas i Logos(Slovo) jsou pouze její podoby, které vystupují epizodicky na začátku příslušných dílů. Ovšem samo rozčlenění na tři díly je asi také pozdější, v původní urformě nebylo obsaženo. Dokonce jsme schopni identifikovat pravděpodobný pramen této původní formy: na konci delšího textu Apokryfa Janova se nachází hymnus na Pronoii, který má s látkou obsaženou v inkriminovaných pasážích TP mnoho společného. Tento hymnus rovněž chybí v kratších verzích AJ v NHC III,1 a BG 8502,2. To vše nasvědčuje existenci nezávislého pramene, který si jednak našel cestu do AJ (byl k němu pouze připojen), jednak se stal po rozsáhlém přepracování základem Trimorfé Protennoia. Toto přepracování znamenalo v případě Trimorfé Protennoia především rozšíření o výše zmíněná "mystéria", na prvním místě o kosmogonii. A právě u této části TP shledáváme pozoruhodný fakt: Kosmogonie Trimorfé Protennoia se do  detail shoduje právě s kosmogonií Apokryfa Janova (s jedinou výjimkou - stvoření člověka Archigenétorem v 40,22-29). Celá kosmogonická pasáž 37,3- 40,22, tak má své paralely v Apokryfu Janově a navíc právě tyto pasáže se ještě navlas shodují s Eirenáiovým referátem o gnóstické kosmogonii v AH I,29,1-4. AJ i Eirenáios představují ovšem kosmogonii složitější - v TP chybí celá řada rysů obsažených v těchto dvou pramenech. Co z toho vyplývá? Těžko můžeme považovat TP za pramen pro AJ, poněvadž v takovém případě by nemohl být hymnus na Pronoii zařazen až na konci Aj odděleně od kosmogonické látky. Ze stejných důvodů nemůžeme uvažovat ani o závislosti opačným směrem (vyžadovalo by značného umu dvě pasáže v AJ tak jasně oddělené do sebe smíchat tak, jak je tomu v TP a navíc je těžko uvěřitelné, že by přitom nedošlo k převzetí i další látky z AJ. Musíme tedy předpokládat další nezávislou tradici v podobě gnóstického kosmogonického mýtu. Ten přešel v jednodušší podobě do TP, jeho rozpracovanější podoba - ke které měl nějakým způsobem přístup také Eirenáios, se pak stala součástí AJ.

Jestliže před námi takto nasnadě leží způsob doplnění TP kosmogonickou látkou, není nikterak nesnadné si představit, že podobně probíhalo doplňování i o další součásti gnóstického mýtu, především o "boj s podsvětím" (2.mystérium) a o popis spásy při třetím příchodu Prótennoie 46,33-48,12, na který okamžitě navazuje liturgická pasáž o pěti pečetích (liturgie je zde reflexí spásného dění; toto spojení spásného mýtu s liturgickým mystériem můžeme považovat za staré). Apokalyptická část pak může mít původ rovněž v gnóstickém mýtu, ale zdá se, že jsou v ní přítomny i prvky sapienciální. (42,29-43,4 připomíná téměř knihu Kazatel!) V této fázi zrodu (b) byla Trimorfé Protennoia  ještě čistě gnóstickým spisem nenesoucím žádné známky křesťanství.

Později však - a to zřejmě vlivem styku s křesťanskou, zejména janovskou theologií Logu, bylo do třetího dílu bylo mnoho látky týkající se Logu (nejspíše  vlivem Janova evangelia, zejména Prologu). Z původní aretalogie ve třetí části zůstala zřejmě úvodní pasáž 46,5,-11, která původně měla smysl: "Já, Prótennoia, jsem také Logos...". V této fázi bylo pravděpodobně také přidány některé drobné zmínky a glosy křesťanského charakteru:- zmínka o vodě života v 37,3 a 41,24(tato pasáž sem zmínkou o "duchu přebývajícím v duši" ovšem vypadá až tajemně novoplatónsky); o slávě Ducha a Kristovství v 37,32-33(odraz křesťanské trojiční nauky?); glosa "zplodil Kristus" v 39,6-7)(c)

Ještě později (již po překladu do Koptštiny, jak ukazují mnohem složitější jazykové formy používané v této pasáži a v závěrečných dodatcích, které se však jinde v celém díle nevyskytují) byl do druhé části přidán pasus 45,13-20 dopředu odkazující na mystérium pěti pečetí (d1).

V  závěrečných pasážích díla je pak cítit křesťanský vliv nejsilněji. Uvážíme-li dále, že závěry děl obecně jsou nejpodezřelejší z různých dodatků a redakčních úprav, můžeme právem předpokládat, že minimálně závěr díla byl v některé fázi tradování díla (pravděpodobně později nežli ve fázi překladu) upravován a doplňován, takže původní struktura závěru tak mohla být dobře překryta pozdější úpravou. (V celém díle je několik pasáží, které vypadají jako závěr a také možná v jisté fázi redakce závěry byly).

Poslední stádium přepracování ovšem je pod vlivem zcela radikálního odmítnutí křesťanství, respektive jeho orthodoxního výkladu spásy a inkarnace. Je to silně dokétisticé, antiorthodoxní přepracován(d2)í, které spočívalo v dodání závěrečných pasáží o zdánlivém vtělení Krista v Ježíše a jeho zdánlivé smrti na kříži (50,12-15) a zřejmě též v přepracování pasáže 48,35-49,23 do stávající podoby (motiv oklamání Archontů klamnou podobou "Syna Archigenétorova" aj.).

Celkově se nám tedy odhalila kompoziční struktura Trimorfé Protennoia  jako poměrně složitá, sestávající z nejméně čtyř následných redakčních stadií. Pro pořádek si je heslovitě zopakujme:

Aretalogický hymnus Pró(ten)noie

Dodání kosmologických a dalších pasáží z gnóstického mýtu

Křesťansko-gnóstické přepracování projevující se

zvýrazněním úlohy/theologie Logu

drobnými glosami o Kristu a vodě života

Koptsko-gnóstické antiorthodoxní přepracování - dodání závěrečné dokétistické pasáže

Co nám tento pohled na historii zrodu  spisu ovšem neposkytne, je jeho přesné časové zařazení. Jediné, co můžeme prohlásit, je že spis vznikl ve stejné době, nebo spíše později (kvůli několikerému pozdějšímu přepracování), než Apokryfon Janovo, Dále je na základě některých pasáží o Logu možno tvrdit, že spis je pozdější než Janovo evangelium v jeho závěrečné redakci. (To proto, že jsou v něm názvuky jak na úvodní hymnus o Logu, tak na jiná místa z Janova evangelia a je samozřejmě nejpřirozenější předpokládat, že pramenem pro obojí bylo autoru TP Janovo evangelium v jeho stávající podobě, nikoli separátně Prolog a další janovský materiál. Tím dostáváme (­viz 1.1.1, třeba připočíst určitý čas na obecné rozšíření Janova evangelia) terminus post quem okolo roku 130. Terminus ante quem bude pak datace korpusu NHC, který jsem určili zhruba do poloviny 4.stol..

Obsah Trimorfé Prótennoia

Bytosti a jejich vztahy

Prótennoia a její hypostáze

Jak je již zřejmé z předchozího výkladu, je mluvčí a hlavní "jednající osobou" právě Prótennoia. Prótennoia, v řečtině "První ennoia", čili prvotní mysl, záměr, myšlenka, představa, smýšlení je v celém traktátu zosobněna a hovoří nejprve svým jménem později v podobě svého Hlasu (Hroou, smh) a ještě později Slova (logos).Prótennoia je v řečtině femininum, ovšem v koptštině se na něj někdy odkazuje zájmeny mužského rodu (tedy počínajícími p-). Veškeré další její hypostáze ve všech svých nuancích patří Prótennoi - nikdy nejednají ani nemluví v rozporu s ní tvrdí, naopak jsou prostředkem, skrze něž se ona vyjadřuje. (Na jejich vztah by se hodil popis z J 5,19: "Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.")

Hlas

U Hlasu, druhé hypostáze Prótennoie v pořadí podle jejich výskytu, je největším problémem, zdali vůbec takovou hypostazí je. Zprvu se  dokonce ani nemluví o tom, že by Hlas byl bytostí od Prótennoie oddělenou - nemluví se o jeho zrození. Vztah Prótennoie a Hlasu se prezentuje velmi různě. Nejprve Prótennoia prostě prohlásí "Já jsem Hlas"(35,32). O něco později se vyjadřuje trochu jinak: "Já jsem plna Hlasu" (36,10) a "vydávám hlas skrze myšlení"(36,13 - eeite[uo n]ouHroou ebol HitootF noumeeue). A do třetice ještě "skrze mne počal vycházet Hlas" (36,18n.). Hlas tedy v každém případě vychází od Prótennoie- prvotní mysli, je to její hlas. Je ovšem otázkou, zdali o něm vůbec můžeme mluvit jako o hypostázi. Naší odpovědí je, že této podoby (hypostáze) nabyl až v průběhu redakce, prvotní záměr díly nebyl takto nastaven - byla to vlastní oslavná řeč Prótennoie, v níž samozřejmě nabývala nejrůznějších přídomků; a pro božstvo zvěstující poznání (neboť tento hymnus byl gnóstický) musí být hlas velice důležitou, podstatnou schopností. Avšak po rozšíření díla - zejména o pasáže týkající se Logu bylo třeba dílo znovu rozčlenit a hledala se třetí, tedy vlastně druhá hypostáze, aby naplnila význam slova trimorfh. Hlas, natolik v zjevovatelské řeči Prótennoie exponovaný, byl přirozeným kandidátem.

Dále je sporné, zda chápat "volání" (smh), které na jednom místě (37,24) nastupuje na místo hlasu, za samostatnou hypostázi, nebo pouze za synonymum pro "hlas". Turner ho za hypostázi považuje a uvažuje v této souvislosti o mužsko-ženské polaritě hypostazí (Hroou je maskulinum, zatímco smh femininum). My jsme tak daleko nešli a považujeme smh za synonymní s Hroou, případně za zastupující za Hroou, tam kde bylo "hlas" potřeba použít neterminologicky.

Slovo/Logos

Třetí hypostáze se objevuje v 37,5n., kde se praví, že "Logos pak vzniká skrze Hlas" Zde je jiný problém: Máme tu sice třetí hypostazi, ovšem HLAS a LOGOS jsou hypostáze do značné míry identické. Schenke nabídla elegantní výklad: Otec veškerenstva vysílá do světa myšlení v hypostazované podobě Myšlenky;  toto "Myšlení" je matkou veškerenstva, jež volá. Její volání, Hlas, je druhou hypostazí; a to, "co se ozývá"(Gerufene) je další hypostáze - Logos. Logos tedy zde neznamená tolik co "smysl", jako spíše "ozvěna, ohlas". Logos jediný může světu zprostředkovat Jméno nejvyššího Boha a v tomto smyslu je "světlem Světa". (® J 1,4; 8,12)

Logos je  vnímatelnou podobou Mysli (=Otce), je vnímán skrze Hlas (=Matku)(¬46,7n.) Pasáž o Logu začíná v 46,5,-11, která patrně původně (před svým rozšířením) měla smysl: "Já, Prótennoia, jsem také Logos...".) Po ní následuje výklad o Logu až do 46,33 a na něj navazuje (až do 47,24 pasáž o mystériu trojího příchodu Prótennoie, z nichž třetí příchod je právě příchod Logu. Ten při svém příchodu oklamal Archonty tím, že na sebe vzal podobu syna Archigenétorova. Tento třetí příchod má za bezprostřední následek spásu.

Tyto pasáže (snad kromě úseku 47,5-15 kde se mluví o trojím sestupu Prótennoie) náležejí kompozičně k mladší vrstvě). Domníváme se, že na jejich podobu měla určitý vliv janovská theologie Logu a právě díky se podobné spekulace do spisu dostaly. Že tento vývoj způsobil i hypostazování hlasu, jsme již napsali. Dále mělo přidání těchto spekulací za následek drobné úpravy v kosmogonických pasážích, jak ještě ukážeme.

Ostatní podrobnosti stran těchto komplikovaných pojmů a jejich obsahu včetně například pokusu o zhodnocení jejich vztahu k dalším spisům nalezne čtenář literatuře v řádkovém komentáři připojeném k překladu na konci této práce.

Ostatní bytosti

Jen  formou krátkého seznamu pojednáme o dalších bytostech, které "zalidňují" exaltovanou krajinu Trimorfé Protennoia :

BARBELÓ                  = Prótennoia(=Logos); je otcem všech aiónů

EPINOIA                        (možno překládat vzcházející poznán/vědomí) -  není jasno, zda je jím myšlena bytost; přebývá ve světle, jež vzniká při stvoření (v  aiónu Eleleth?) a oživuje ji Prvotní Mysl(Prótennoia); hraje v TP podobnou úlohu, jako v jiných, rozvinutějších kosmogoniích (AJ, HA, Pistis Sofia) padlá Sofia - ztratila svou moc v zápase s podsvětním démonem (® SAKLA, SAMAEL, JALTABAOTH) a podřídila se mu; svou chybu vzápětí poznala a bylo jí "domem slávy" odpuštěno.

SOFIA                        - v 47,34 a 48,16 (tedy v redakčně mladších pasážích) zřejmě nahrazuje Epinoii; zdůrazňuje se její bezhříšnost

MEIROTHEA            - přídomek Prvotní mysli, vyjadřující její žensko-mužskou podstatu

MATKA                    - je Prvotní mysl, označovaná za matku Hlasu (matku, jež volá?); na jiném místě jeden ze tří příbytků Hlasu

OTEC                       - Prvotní Mysl se nazývá myslí Otcovou a sama také vystupuje jako otec svých dětí - gnóstiků, v mladší redakční vrstvě pak nazývána přímo Otcem veškerenstva; též jeden ze tří příbytků Hlasu; údajný autor celého spisu; za Otce se prohlašuje také Archigenétor

SYN,                                též  Boží Syn - označení LOGu, na jiném místě označován jako jeden ze tří příbytků Hlasu, nejvyšší aión, jenž zplodil sám sebe (AUTOGENÉS); později ztotožněn s Kristem

KRISTUS               - je "Bůh, který povstal sám" (AUTOGENÉS), zplodil aióny, které ho za to chválí; původnější označení je zřejmě "Syn", s ním též ztotožňován;  Archonti mylně za Krista považují Prótennoii resp.  za Syna Archigenétorova, do jehož podoby se odívá

BŮH                                - koptsky noute; vyskytuje se 4× v pasáži 38,23nn. - pasáži o ustanovení aiónů, kde se také (anticipačně) zmiňuje Logos.

ARCHIGENÉTOR       - pán a tvůrce "mocností", je též stvořitelem člověka (40,22), který se ovšem má stát jeho přemožitelem; ve své troufalosti se prohlásil za jediného Boha (43,32n.)

VELKÝ DAIMÓN        - zjevuje se současně se světlem Epinoie/vzcházejícího poznání a vládne nad chaosem a "stranou hlubin"(stranou tohoto věku); má vlastní aióny, které sám stvořil; možná jsou totožní s podsvětními daimóny z 42,7 

JALTABAOTH , SAMAEL, SAKLA...jsou jeho jména

Jména strážců aiónů:

ARMADÓN, NÚSANION, HARMOZÉL

PHAONION, AINIÓN, OROIAÉL

MELLEPHANEA, LÓION, DAVITHAI

MÚSANIAS, AMETHÉS, ÉLELETH

Jména zasvěcujících bytostí při rituálu pěti pečetí:

IAMMÓN, ELASSÓ, AMÉNAI       -odívají do světla

MICHEUS, MICHAR, MN[É]S[I]NÚS         - křtitelé

BARIÉL, NÚTHAN, SABÉNAI      - udílejí trůny

ARIÓM, ÉLIEN, FARIÉL                - udílejí slávu

KAMALLIÉ[L],[...]ANÉN, SABLÓ               - uvádějí dovnitř

Dále vystupují: Archonti , ANDĚLÉ, DAIMÓNI, MOCNOSTI, ARCHAI

Za "syny světla" (na jednom místě syny/děti ducha) nebo za "bratry", jsou označováni posluchači

Trojiční význam Trimorfé Protennoia

Viděli jsme v předchozích odstavcích, že trojčetnost (trimorfičnost) je výrazným rysem spisu promítající se až do postavy zjevovatele - Prvotní mysli. Ukázali jsme též, že v podstatě právem můžeme hovořit o jejích hypostazích. Vnucuje se tedy otázka, jaký má Trimorfé Protennoia vztah ke křesťanskému trojičnímu učení. Úvodem podotkněme, že Trimorfé Protennoia je pravděpodobně z doby, kdy se křesťanské trojiční učení teprve formovalo a není tedy vzájemné ovlivnění možno a priori vyloučit. Ovšem pokud takové ovlivnění můžeme předpokládat, pak jistě ne v konkrétních termínech - ty byly (až na Logos) pro formulaci křesťanského trojičního učení byly použity jiné - je v modelu vztahu, jaký tři jednotlivé emanace Prótennoie vůči sobě mají: Prótennoia - Prvotní mysl ze sebe vydává svůj Hlas; ten nyní působí a jedná, ovšem jeho jednání a činy jsou zároveň činy Prótennoie samé; Prótennoia působí skrze svůj hlas - co on učiní, jsou zároveň její činy a ji oslavují. S Logem je situace obdobná, i když ten je pojednán poněkud samostatněji. Podívejme se však, jaký subtilní model vztahů v trojici těchto hypostazí nám skýtá např, pasáž 46,19 nn.:

To je neopakovatelný  hlas slávy matky,
sláva božího  zrodu,
panenský skrze skrytého Ducha
...
Je mocným vanutím. Je  okem  trojího příbytku_,
jenž povstal v Hlase  skrze Mysl
a je Logem  skrze Hlas

Takové pasáže hodně připomínají křesťanské formulace; sama "trimorfičnost" je však pravděpodobně starší než křesťanství i gnóze. Také nesmíme zapomínat, že význam Logu (i Hlasu) byl patrně před závěrečnou redakcí díla nepoměrně menší - to redakce (ve fázi c) dle 2.2.3 výše ­) natolik zvýraznila trojiční strukturu díla, že nás to nutí uvažovat též o možnosti ovlivnění z druhé strany. Ovšem křesťanská třetí hypostáze, Duch, má v Trojici jiné postavení

Zpět na hlavní stranu blogu