Bronté NHC VI,2 (z koptštiny)

NHC VI,2 , s dnes již obecně přijímaným názvem "Bronté"[1] je spisem v rámci knihovny z Nag Hammádí velice těžko zařaditelným. Vymyká se většině ostatních spisů ( s výjimkou XIII,1 - Trimorfé Protennoia) svou formou nepřerušené osobní promluvy v já-stylu.[2]Obsahově nalezneme v korpusu NHC nejbližší paralelu v řeči nebeské Evy v traktátu NHC II,5 O původu světa 114,7-15, jež zní podobně jako Bronté 13,19-14,9. Douglas M.Parrot, editor a překladatel anglického vydání[3] upozorňuje na další paralely v Ginze, védách a Bhagavadgítě. Nejvýznamnější paralelou bude však asi tzv. Isidina aretalogie z Kymé[4]Žádné z uvedených paralel však, kromě již zmíněné paralely v Ginze (kniha VI, tzv. Kniha Dinanucht) a krátké pasáže ve Skutcích Janových (94-96) nevykazuje další významný a charakteristický rys této promluvy, totiž její antithetičnost. Mluvčí zjevovatelská postava uvádí téměř neustále dvojice tvrzení, jež jsou spolu v dialektickém, často až paradoxním vztahu. Příklady tohoto stylu můžeme vzít prakticky z libovolné části textu. Vezměme tedy příklad hned ze začátku textu (13,21-26):

21....Jsem neplodná,

22.co mnoho synů má. Já jsem

23.ta, co velikou svatbu má,

24.avšak bez muže zůstává.

25.Já jsem ta , co rodí i

26.ke zrodu pomáhá....

Na tomto příkladu, jež obsahuje tři dvojice protikladů vidíme hezky různorodou povahu protikladů: od protikladů kontrárního (tedy nevylučujícího se) typu -25-26 až po paradoxní logicky neslučitelné tvrzení jaká jsou v předcházejících dvou verších. Přitom může být protiklad vyjádřen prostě adjektivem (21) nebo i složitější konstrukcí (22-24) Promluva probíhá prakticky jen v takovýchto protikladných sebepredikacích. Výjimkou jsou krátké vnořené pasáže, které mají buď charakter  výčitek (začínají většinou "proč tedy...") nebo  vybídnutí posluchačů k určitému postoji. Posluchači jsou několikrát přímo zmíněni, což naznačuje, že spis byl určen k předčítání a je tedy pravděpodobné, že měl i svůj význam liturgický. Ovšem skupina, jíž tento text mohl sloužit za posvátný/liturgický spis, zůstává zahalena tajemstvím. Byly o ní vysloveny různé spekulace[5] včetně těch, že šlo o skupinu nikoli primárně nábožensky, ale spíše filosoficky (stoicky) zaměřenou. Určité "filosofující" pasáže ve spise vskutku shledáváme, především v oddíle 18,27-31, jenž se týká bytí. Avšak další pasáže, které bychom mohli označit za filosofické (17,3-22;17,34-18,10) se většinou týkají tématu poznání, což je téma obsazené zrovna tak gnóstickými kruhy: Zajímavá je snad v této souvislosti i pasáž 19,4-20,18, kde se jako sebeidentifikace Bronté uvádějí opět v dialektické formě různé nejprve přírodní a po nich společenské jevy (spojení - rozloučení, uchovávání - zkáza; bez hříchu - původce hříchu) V 20,18-25 se pak nachází zřetelný ohlas CH - dialektický vztah vnitřku- vnějšku. Celkově však považuji náboženskou tematiku v tomto díle za významnější. Pasáže vybízející k přímému, nejbezprostřednímu poznání božstva, jakož i jiné exhortační pasáže, a především na dvou místech obsažený seznam hierarchických stupňů (co do rozsahu sice nesrovnatelný s rozsáhlými popisy kosmogonických hierarchií, jaké nacházíme Např., v ApJan nebo HypArch) spis zařazuje přece jenom spíše do proudu gnóstické literatury.

Ač George McRae rezignoval na pokus jakkoli rozdělit tuto souvislou promluvu, přesto jsem se pokusil naznačit její dělení do významových celků, jež zde uvádím níže( v překladu je toto rozdělení naznačeno vodorovnými čarami). Toto dělení se opírá převážně o obsahové souvislosti. Formální hledisko je rovněž důležité: odlišují se (paradoxní) já-jsem pasáže od pasáží vybízecích (ty mají někdy paradoxní a někdy neparadoxní charakter) a výtek. Pouze na několika místech se může dělení opírat rovněž o formální "marker" předělu: Vybízecí pasáže jsou dvakrát uvedeny pomocí Ge. V textu se sice hojně vyskytuje částice de, avšak ta většinou v textu nemá signalizační charakter. Na několika místech v Bronté se vyskytuje emfaticky zdvojené anok, ale ani zde není jisto, že by vždy signalizovalo nějaký předěl.

·      13,1-14
Úvodní vybídnutí
"Naslouchejte mi"

·      13,15-14,9
Úvodní "Já jsem" pasáž (ontologická) - "rodinné" vztahy - matka/dívka; neplodná/mnoho dětí; paní otrokyně. Paradoxní výroky ("mým mužem je ten, kdo mě zplodil. Já jsem matkou svého otce a sestrou svého muže a on je můj plod." etc.) má jediné řešení v podobě vzájemně se plodící dvojice prabožstev.

·      14,9-14
2. "Já jsem" - pasáž: Ticho, hlas, slovo;

·      14,15-25(27)
 První paradoxní vybídnutí
 Spočívá v záměně funkcí milovat-nenávidět, znát- neznat, resp. klam-pravda. Velice silná pasáž předjímající negativní theologii, předně výroky: "Kdo o mně mluví pravdivě, se ve mně mýlí, a ti, kdo podlehli klamu, mluví o mně pravdu” (14,20-22) a kdo mě znáte , se musíte stát o mě neznalými (14,23-24)

·      14,26(27)-15,14
3. "Já jsem" část - "o hanbě a pohrdání"
Tato část logicky přechází (od 14,32) k druhému vybídnutí (tentokrát neparadoxnímu) ve smyslu: "Nepohrdejte mnou."

·      15,15-15,30
4. "Já jsem" část,
ohraničená proti předchozí zřetelně dvojitým anok. Má silně náboženský charakter, jenž by se snad dal nejlépe charakterizovat Ottovými výrazyfascinosum/tremendum

·      15,31-16,10
Výtka Řekům
(uvedená pomocí Ge). Zajímavý příklad "mezikulturní diskuse", jejímž tématem jejednota-mnohost-univerzalita. Obsahuje označení mluvčí za Sofii. Výtka dále pokračuje v
16,11-15 specifickou formou:
"Já jsem ta, kterou všude..., ale vy...!"

·      16,16-17,3
5. "Já jsem" část
řada dialektických "já jsem" protikladů, v nichž mluvčí (Bronté/Sofia) vystupuje většinou pasivně jako objekt (ta, kterou jste rozptýlili/shromáždili, před kterou jste se pokořovali/jíž jste se protivili atd.); končí tématem skrytosti/zjevnosti, jež tak vyúsťuje v následující

·      17,3-18
vybídnutí (celkem třetí) ke spojení poznání s pokorou (Do jisté míry jde tedy o opakování tématu druhého vybídnutí), jež končí v

·      17-18-22
dalším (čtvrtým) velmi významným vybídnutím k přímému (nezprostředkovanému) poznání a k

·      17,23-18,4(?)
 srovnání velkého/dospělého s malým/dětským (páté vybídnutí), s vnořenou jednou krátkou výtkou (proč mě proklínáte a přitom mě uctíváte?; 17,32-34) Dále následuje

·      18,5(?)-18,20
6. "Já jsem" část "o poznání počátku!(?). Předěl je zde nejistý spadá do dost porušené pasáže textu, jež obsahuje v 18,11-20
významný výčet stupňů bytí, které mají svůj cíl v mluvčí - božské Sofii.

·      18,20-26
7. sada protikladů ("Já jsem...").Tématicky se vrací k 17,3-18 - téma uctívání/pohrdání. Toto téma zřejmě bylo pro autora spisu významné. Snad se v něm odrážejí i sociální podmínky nám jinak neznámé skupiny. Gnóstické skupiny, ač je bývá zvykem prezentovat (a jejich příslušníci se často též tak sami označovali) jako elitářské, nebyly v žádném smyslu skupiny jedinců politicky nebo hospodářsky privilegovaných. Spíše je můžeme sociálně považovat za případné předchůdce raných mnišských komunit. Doklad o tom nám podává nepřímo i sama knihovna z Nag Hammádí; její kodexy jsou (snad s výjimkou druhého kodexu) velmi prosté, psané na papyru nikterak zvláštní kvality a vázané velmi prostě.

·      18,27-31
8. část "Já jsem" - důležitá filosofická pasáž (o bytí)

·      18,32-19,4?
Rozvíjení předchozí pasáže skrze téma: poznání; přistupuje protiklad blízké/vzdálené, avšak pasáž nemá charakter "já jsem". Snad jde o přechod k následující pasáži:

·      19,4?-14
jejíž začátek je porušen lacunami. Nicméněanok ve 4. řádce je jasně čitelné a od něj mžeme stanovit počátek další (9.) dialektické sada "já jsem" - jíž dominuje  "fysikální " (tj. ve smyslu toho, co je fusei/) přírodní tématika, kterou však brzy v rámci téže

·      19,14-20 ,18
promluvy (pokračuje "já" styl) logicky vystřídají protiklady ( 10,část. "já jsem") z oblasti, společenské tematiky (hřích, soud,). čili z toho, co jest nomw/.Pak však následuje v

·      20,18-25
vyložená a jasná hermetická pasáž, možná vložená záměrně na způsob citátu. Takovou domněnku by podporovalo to, že další úsek

·      20,26-21,32
závěrečné vybídnutí:
 je jasně ohraničen ("Slyšte mě..."). Dělí se na zopakování nejdůležitějších predikátů "já jsem" (20,26-35), pak následuje porušená pasáž se třemi chybějícími řádky, která zřejmě obsahovala odkaz k (nej)vyššímu zjevovatelskému duchu a pasáž končí magickým veršem (21,11) : Já vyslovím jeho jméno

·      Pak následuje opět vybídnutí  uvedené pomocí Ge a výčet hierarchií, jež jsou adresáty této řeči (21,14-18). V

·      21,18-20
pak přichází závěrečný a zřejmě nejzávažnější výrok "já jsem" z celého spisu já jsem AUTOGENÉS

·      21,20-32
Závěrečné vybídnutí: Kritika hříchů a vášní, jež nutně končí vyvanutím

·      21,(28)29-32
přislíbení cíle, jímž je odchod vzhůru a nesmrtelnost.

Na podrobnější analýzu a komentář k textu nám v této práci nezbývá prostor, snad tedy postačí, když aspoň připojíme překlad celého textu s připojenými textovými poznámkami, ponechávajíce vypracování podrobného komentáře na pozdější

XIII
1 Bronté (Hrom): Dokonalá mysl
2 Byl/a/ jsem vyslán/a/
3 v moci a přiš/e/l/a/ jsem za těmi, co
4 o mně přemítají. A nalezli mne
5 ti, kdo po mně pátrají.
6 Pohleďte na mne, vy, kdo o mně přemítáte,
7 slyšte mne, kdo mi nasloucháte!
8 Vzhlížející k rozumu změňte se
9 a nezahánějte mne
10 před svým zrakem.
11 a nepozdvihujte v nenávisti proti mně svůj hlas
12 a vašemu sluchu
13 ať nejsem nikde neznáma,
14 ani v jiných časech 

15 Já
16 totiž jsem první i poslední. Já
17 udílím čest i hanbu,
18 já jsem nevěstka i paní,
19 jsem žena i panna,
20 já jsem matka i dívka; jsem údy
21 své matky. Jsem neplodná,
22 co mnoho synů má. Já jsem
23 ta, co velikou svatbu má,
24 avšak bez muže zůstává.
25 Já jsem ta , co rodí i
26 ke zrodu pomáhá. Já
27 jsem útěchou svých bolestí. Já
28 jsem nevěsta i ženich
29 a mým mužem je ten, kdo mě
30 zplodil. Já jsem matkou
31 svého otce a sestrou svého
32 muže a on je můj plod. 
33 Jsem otrokyní toho, kdo mě připravil, já jsem paní
XIV
1 svého plodu. On pak je ten, kdo mě zplodil
2 před časem v den
3 zrodu. A on je mým plodem
4 v čase. A má síla je z něj.
5 Já jsem berlou
6 jeho mladistvé moci;
7 on je kolenem mého stáří.
8 A co on chce,
9 stane se mi..

Já jsem tichem
10 nezměrné ceny a myšlenkou
11 o níž se často přemítá.
12 Já jsem volání mocného
13 hlasu a slovo mnoha
14 podob.

Já jsem příběhem
15 svého jména. Proč vy, kdo mě nenávidíte,
16 mě milujete a
17 nenávidíte ty, kdo mě milují?
18 Ti, kdo se mi vzpírají, mě uznávají,
19 proto vy, kdo mě uznáváte,
20 vzepřete se mi. Kdo o mně mluví
21 pravdivě, se ve mně mýlí, a ti,
22 kdo podlehli klamu, mluví o mně pravdu.
23 Proto , kdo mě znáte , se musíte stát o mě
24 neznalými, a kdo mě neznali,
25 nechť mne poznají.

1 Já jsem poznání i
2 neznalost. Já jsem
3 stud i nestoudnost.
4 Já jsem nezahanbená, já jsem
5 zostouzená. Já jsem posila i
6 <strach> Já jsem válka
7 i mír. Poslyšte mne: Já jsem pohrdaná
8 i ctěná. Pozorujte mou
XV
1 chudobu a mé bohatství.
2 Nevyvyšujte se nade mně, jež
3 jsem sražena k zemi a
4 naleznete mne v tom,
5 co přichází. A nehleďte
6 na mne na hnoji, neodcházejte a
7 nenechávejte mě opuštěnou
8 a naleznete mne v
9 královských říších. A nehleďte
10 na mne, když jsem vyhnána
11 (na místo) k nejmenším a zavrženým,
12 neposmívejte se mi
13 a nevyvrhujte mne k něm,
14 kdo mne krutě zabíjejí.

15 Já, ano já jsem milosrdná
16 a také krutá. Střezte se mne!
17 Nemějte v nenávisti mou kázeň
18 a mou zdrženlivost
19 nemilujte v mé pošetilosti
20 Nepleňte můj val a
21 nesvazujte srdce strachem před mou silou.
22 Proč pohrdáte
23 mým strachem a
24 proklínáte mou pýchu.
25 Já jsem ta, co je
26 nesmírně hrůzná a ta, co na tě doléhá
27 v chvění. Já jsem ta
28 slabá, vyloučená/zachráněná
29 z místa rozkoší.. Jsem
30 nerozumná i moudrá.

1 Proč jste mě nenáviděli
2 ve svých radách? Já však budu
3 mlčet s těmi, kdo mlčí,
4 a zjevím své slovo.
XVI
1 Proč jste mne tedy nenáviděli, Řekové?
2 Že jsem cizinka mezi
3 cizinci? Já jsem Sofia, moudrost
4 Řeků, i poznání
5 barbarů. Já rozsuzuji
6 mezi řeky a barbary. Já
7 jsem ta, jež je v Egyptě v mnoha podobách.
8 a u barbarů nemá žádnou (podobu).
9 Já jsem byla nenáviděna
10 všude a milována
11 všude.

Já jsem ta, kterou nazývají
12 životem, ale vy jste
13 ji nazvali smrtí. Já jsem ta, kterou
14 nazývají zákonem,
15 ale vy jste ji nazvali bezprávím.
1 Já jsem ta, kterou jste pronásledovali,
2 a já jsem ta, které jste se zmocnili.
3 Já jsem ta, kterou jste rozptýlili
4 a zničili a ta, kterou jste shromáždili.
5 Já jsem ta, před kterou jste se
6 v úctě pokořovali i ta, které jste se
7 protivili. Já jsem ta, která nectí svátky
8 a přesto má svátků mnoho.
9 Já, já jsem bez Boha a
10 (já jsem) ta, kdo má velikého Boha.
11 Já jsem ten, o němž přemítáte
12 i kterým pohrdáte. Já jsem
13 neučená a přesto ode mne pochází učení.
14 Já jsem ta, kterou jste
15 pohrdli a přesto
16 o mně přemítáte. Já jsem ten,
17 před kterým jste se skryli, a přesto
18 jste mi zjevní. Když totiž
19 se počnete skrývat,
20 já se sama zjevím,
XVII
1 a [když] totiž se začnete
2 [projevovat], já sama
3 [se skryji] před vámi.

Ti kdo [...
4 [......] od něj ne[...
5 [......] v nerozumnosti
6 [......] přijměte mne [
7 [poznání]. skrze zkroušenost
8 srdce  a vezměte
9 si mě z poznání
10 v zkroušenosti srdce a vezměte
11 si mě na nevzhledných
12 místech a v ponížení
13 a uzavřete se v tom,
14 co ke dobré, i když je nevzhledné a v nemilosti.
15 Z hanby si mě vezměte
16 nezahanbeně
17 a z nestoudnosti
18 s ostychem. Pohrdněte mými
19 údy ve vás a
20 pronikněte do mne,
21 vy kteří mne znáte a, kdo
22 znáte mé údy,
23 zbudujte velké v malém
24 prvotním stvoření.
25 Sestupte k dětství
26 a neošklivte si ho,
27 protože je malé a nepatrné.
28 Avšak ani neodmítejte
29 pro svou maličkost dospělost a řád;
30 neboť jestliže
31 rozeznáváte maličkost
32 od dospělosti, proč
33 mě proklínáte
34 a přitom mě uctíváte?
1 Ublížili jste a slitovali jste se.
2 Neoddělujte mě od toho, co je na počátku
XVIII
1 a co jste [poznali a]
2 nic neodvrhujte [a ]
3 nezamítejte [...
4 ...[...]... a
5 nezná[...] ho. [
6 [...] to, co je mé [

7 Já znám to, co je na počátku a
8 to, co je po mně, mne zná.
9 Neboť já jsem duch [...
10 a spočinutí [.........]
11 Já jsem poznáním své cesty a
12 cílem těch, kdo mě hledají a
13 vůdcem těch, kdo se po mně táží
14 a silou sil v mém poznání
15 andělů, kteří byli vysláni
16 mým slovem, i boha
17 v bohu.skrze můj úradek,
18 i duchů všech mužů, kteří
19 jsou se mnou i žen,
20 které jsou ve mně. Já jsem (ta, jež je)
21 uctívána a ta, které žehnají.
22 Ale i ta, kterou v hanbě
23 pohrdají. Já
24 jsem mír a pro mne povstává boj.
25 (A) Já
26 jsem cizinkou i občanem.
27 Já jsem bytí i to, co nemá
28 bytí. To co existuje skrze
29 společenství se mnou, nedojde,
30 mého poznání ale to, co trvá v mé
31 bytosti, to mne pozná.

1 Moji blízcí mne nepoznali
2 a ti, kdo jsou vzdáleni
3 daleko ode mne, ti mne poznali.
4 V den, kdy jsem blízko
XIX
1 [vám, jste] vzdáleni mimo
2 [mne a] v den, kdy jsem já
3 vzdálena od [vás, jsem]
4 [blízko u] vás.

Já [jsem]
5 [.....zahaluje] mysl. [Já jsem]
6 [.......] přírody.[Já jsem]
7 [........] stvoření duchů
8 [.....] žádost duší
9 [Já] jsem vláda i bezvládí.
10 Já jsem spojení i
11 rozloučení. Já jsem uchovávání
12 a já jsem zkáza. Já
13 jsem ten pod zemí a vystupuje se přitom
1 ke mně.

Já jsem soud
2 i odpuštění. Já, já
3 jsem bez hříchu a kořen
4 hříchu pochází ze mne.
5 Já jsem touhou ve
6 zření i zdrženlivostí
7 srdce. Já
8 jsem slyšení, jež přijímá
9 každý a řeč,
10 kterou nikdo nedokáže
11 zmoci. Já jsem němá,
12 která nemluví a veliké
13 je množství mých řečí. Naslouchejte
14 mi s mírností a nechte
15 se mnou poučit ve své hrubosti.
16 Já jsem ta, jež tě zdržuje od návratu
17 a vyhánějí mne na tvář země.
18 Já vytvářím chléb a
19 ducha v útrobách. Já jsem
20 poznání svého jména. Já jsem
21 svým vlastním křikem a ozvěnou
XX
1 Zjevuji se a
2 kráčím v [
3 pečeť mé [
4 [...]
5 [......] Já jsem [
6 [....] má vlastní obrana [
7 Já jsem ta, jíž nazývají
8 "Pravda" i násilí [
9 Vy mě uctíváte [
10 a potichu šeptáte, jak jste
11 silní proti mně, odsuzujíce se tak sami,
12 ještě než bude vynesen proti vám soud.
13 neboť jste křivý soudce.
14 Kdybyste byli odsouzeni
15 tímto, kdo
16 vás osvobodí? Nebo kdyby vás on osvobodil,
17 kdo se vás
18 zmocní?

To, co jsme my
19 uvnitř, to je to, co jsme i
20 navenek; a ten, jenž vás vytvořil zevně,
21 ten utvořil
22 i vaše nitro. A to, co
23 vidíte vně ve svém okolí,
24 to vidíte zjeveno i ve svém nitru
25 a je to vaším oděvem.

26 Slyšte mě, kdo mi nasloucháte
27 a poučte se z mých slov
28 vy, kdo mě znáte. Já jsem
29 sluch, jenž vše přijímá.
30 Já jsem řeč, která není
31 pochopena. Já jsem
32 jméno hlasu a zvuk
33 jména. Já jsem znaménkem
34 v písmu a zjevením
35 rozdílu. A já
XXI
1 [
2
3 ]
4 [.......] světlo [
5 [.......] a [
6 [......] kdo nasloucháte
7 [......] (k) vám. Tvář [.....]
8 [......] veliká síla. A
9 [......] nezmění jméno.
10 [......] k tomu, kdo mě stvořil.
11 Já vyslovím jeho jméno
12 Hleď{te} tedy na jeho slova a všechna písma
13 jež se naplnila.
14 Pomyslete na to (tedy) vy, kdo nasloucháte i
15 vy, sami andělé,
16 i ti, co byli posláni,
17 i duchové, kteří vstali
18 z mrtvých: Já jsem ten, jenž
19 je sám sebou a není nikdo,
20 kdo mě bude soudit. Neboť
21 jsou to sladké obrazy, jež
22 jsou skryty v mnohých hříších.
23 a nevázanostech
24 a zavrženíhodných vášních
25 a časných rozkoších,
26 jež jsou kroceny
27 než vystřízliví a
28 odejdou vzhůru na místo svého spočinutí.
29 A naleznou
30 mne tam a budou
31 žít. a již znovu
32 nezemřou

[5] viz poznámka D.M. Parrota v The Nag Hammadi Library in English, str.296