Andresius | Dopis 299 - 301

 299. dopis
Fridrich, král český, Den Haag
kněžně matce Luise Juliáně v Heidelbergu

11.Octobris

Nejmilejší paní matko, nalezli jsme v Haagu bezpečné útočiště a v domě Wassenaarů ve Voorhoutu i malou, avšak útulnou rezidenci. Palác prince Fridricha Jindřicha, jemuž jsme srdečně zavázáni, se nachází nedaleko. Bojím se, že po zradě Unie nebude možné Heidelberg udržet a z celého srdce prosím Tebe i Falckraběte Jana, abyste se zavčasu odebrali do bezpečí, až se přiblíží nepřítel. Však znovu získáme, co jsme ztratili. A i kdyby byl Heidelberg zničen, o to nádherněji jej znovu vybudujeme. O jediné mám starost, o Bibliotéku palatinu! Tento duchovní poklad mé rezidence má nesmírnou hodnotu a je ji naprosto nutné před rukama nepřítele zachránit. Takové množství nenahraditelných spisů nesmí padnout do nepovolaných rukou. To jediné mě nyní tíží. Alžbětě i dětem se vede dobře. —

300. dopis
Johannes Kepler, Linz
Michaelu Mästlinovi v Tübingen

21.novembris

Můj vážený Mistře a otcovský příteli!
Člověk se neodvažuje v těchto těžkých dobách přiznat, že prožil šťastný rok. A přesto musím za něj Bohu poděkovat. Už za to, že jsme v Linci nalezl po tak dlouhé nepřítomnosti opět přijetí i se svou rodinou a to, že jsem se mohl sem vrátit, jako bych byl odejel teprve včera, musím považovat ze veliké a nenadálé štěstí. Mohu opět pokračovat ve svých matematických přednáškách, a navíc jsem získal respekt coby císařský dvorní astronom. Bavoři zde sice zavedli tvrdou vládu a všem se zprotivili. Navíc pronásledují protestanty, jako by se chtěli vyrovnat císařským v Čechách. Nyní je mi zde však k dobru, že mě pastor Hitzler odstavil od večeře Páně, což se po městě samozřejmě ví. Mají mě tak za odpadlíka a rádi by ze mě udělali katolíka, ale nenaléhají. Tak mě zatím nechávají na pokoji.. Je to o to podivuhodnější, že vešlo ve známost i mé dobré přátelství s doktorem Jesseniem, oním dobrotivým a učeným mužem, kterého nyní v Praze tak krutě popravili. Spoustu dobrých přátel jsem v Praze ztratil, mnoho jiných je na útěku. Očekával jsem, že budu sdílet jejich osud, ale kam se jen zase vrtnout? Má milá žena porodila v Řezně dcerušku. Nebylo možné vystavit matku a dítě teď v zimě nepředvídatelným nástrahám cesty. A tak se musím považovat za šťastného, že mám domov, i když pod bavorskou ochranou.

Další šťastnou událostí bylo, že mou matku konečně osvobodili. Ještě v září se ctihodný soud usnesl, že podrobí stařenu útrpnému právu, aby se dobral pravdy. Besold pak zmohl aspoň to, že že mučidla neaplikovali, jen jí je názorně předvedli. I tak to bylo řádné barbarství. Odvedli ji, poté co strávila rok v řetězech, do mučírny ukázali jí všechny mučící nástroje a katovi pacholci jí důkladně vysvětlili, jak se používají. Nejeden člověk už jen při tom omdlel. Ale moje matka vytrvala. "Udělejte se mnou, co chtete", utrhla se na dráby. "Nemám se k čemu přiznávat, i kdybste mi vyrvali žíly z těla." Pak se pomodlila otčenáš a obrátila se ke Svatému Duchu, aby veřejně označil lháře, kteří ji bez důvodu stíhají a pronásledují. Když to oznámili samotnému vévodovi, nařídil "Keplerku, ježto se přestálým territio očistila od nařčení, soudním výrokem zprostit viny, pokud za ni její rodina zaplatí splatné náklady nebo poskytne patřičné záruky." Tak se mi nakonec s velikou námahou podařilo zachránit matku před hranicí. Takové štěstí neměli všichni, protože se neodvážili se pustit do boje s malou i velikou vrchností a s fanatismem bludné víry.

A jako by nebylo dost na tom, že jsme já i moji blízcí byli zachováni při životě i zdraví, podařilo se mi také dokončit a vytisknout pátou, šestou a sedmou knihu díla, na němž mi nejvíce záleží. Poté co první knihy mého díla Epitome Astronomiae Copernicane byly dány Svatým officiem na index, obával jsem se, že nenajdu pro své dílo tiskaře a dlouho jsem zvažoval, zdali se má odvážit je publikovat. Nevyvolal bych tím další pronásledování, hned jakmile jsem těsně unikl jinému? O Galileim nic nevím. Už se neodvažuje ani psát dopisy, neřkuli nová pojednání přinášející nové poznatky, ke kterým se jistě dobral! Lidem se dá zakázat psát, ale ne myslet. Kardinál Bellarmin už nemůže jedno ani druhé, protože je mrtvý a bude zapomenut, zatímco Galileiho jméno se bude skvít ve stejné řadě s Pytahgorou. Doufejme, že se Galilei nedá pohřbít za živa!

Až obdržíte z Frankfurtu, z města, v němž sále žije Brunův duch, od vydavatele Tampacha ony tři svazky, jistě si vzpomenete na nejeden hovor, který jsme spolu vedli. Snad se na mě nerozzlobíte, když zjistíte, že jsem daleko překonal objevy svého učitele Mästlina i Tychona Braheho, ale i Koperníkovy, jehož zásluhu, že před nás postavil nový obraz světa, nemohu snižovat. Pro mne je klíčem k tajemství božího stvoření matematika. Musí to být ale úplně jiná matematika, nežli jak jsme se ji naučili od Řeků a Arabů. Giordano Bruno se odvážil pomyslet na nekonečno, já ho chci vypočítat! Můj život nepostačí na to, abych toto dílo dokončil, ale jsem si jistý, že jsem k němu položil základ. Musíme dospět k úplně novému chápání čísel. Jednoho dne se už theolog vůbec neodváží měřit se s matematikem, když půjde o chápaní Boha a světa. Já sám se považuji za kněze božího na základě Knihy světa a to už je dobrého až přespříliš.—

301. dopis
Peter Paul Rubens, Antverpy
Fransi Aerssensovi v Amsterdamu

v prosinci

Milý pane,

tak jsme zase nepřáteli, přesto však chceme jistě zůstat osobně přátelé. Není jistě vinou nikoho z nás, že nebylo příměří prodlouženo. Bylo by mě jistě potěšilo, kdyby byla má mise měla úspěch a mohl bych vejít do historie jako ten, jenž sjednal mír mezi Španělským Nizozemím a Generálními státy. Bylo by to prospělo i našemu lidu, který se teď bude zase bít mezi sebou. Přízeň mi popřávala i arcivévodkyně Isabela, jíž svěřil po smrti jejího manžela arcivévody Albrechta španělský král Filip IV. místodržitelský úřad. Ale jinak jsem rád, že se mohu opět zcela oddat práci jako malíř. Bez tovaryšů však nic nezmohu, navíc mám výhled na velikou zakázku. Obdržel jsem ji od královny Marie Medicejské, na jejíž svatbě jsem směl ještě zamlada být. Král Ludvík jí povolil vrátit se z vyhnanství do Paříže, kde nyní přestavuje Palais de Luxembourg na jeden z nejkrásnějších zámků ve městě. Má jej zdobit i galerie 21 obrazů představujících život Marie Medicejské, a dalších jedenadvacet obrazů má oslavovat život Jindřicha IV. Tato druhá zakázka mě stimuluje ovšem mnohem více, neboť král Jindřich byl skutečně významný vládce a okouzlující člověk. A pro pošetilou a tuze intrikánskou královnu je až příliš velkou ctí, když má být zvěčněna na stejném počtu pláten. Ale jedna zakázka jde ruku v ruce s druhou, takže se vynasnažím ji co nejlépe učinit zadost. Během několika týdnů odcestuji do Paříže, abych se s královnou a jejím architektem dohodl na podrobnostech. Arcivévodkyně Isabela je ráda tomuto mému poslání, poslouží jí k udržení dobrých sousedských vztahů s Francií. Takže nakonec s sebou malíř i tentokrát veze v kufru diplomata. Určitě neopominu navštívit v Pařiži Huga de Groot. Jeho spisy jsem už měl příležitost obdivovat. Vážím si jeho pevného charakteru, s nímž se zastával Arminiánů a i jeho tvrdošíjnosti, když proto musel do vězení. A když si jeho žena vymohla, že smí sdílet vězení s ním, jen to zvýšilo moji úctu vůči oběma. S potěšením Vám tedy děkuji za zprávu, že se této srdnaté dámě podařilo propašovat svého manžela z vězení v truhle s knihami a uprchnout s ním do Francie. Důstojnější dopravní prostředek by pro De Groota těžko našli. Hořím dychtivostí uslyšet o tomto dobrodružství z jeho vlastních úst. Jsem rád , že neshnije ve vězení ten, jenž napsal tato slova: " Viděl jsem, jak křesťanstvo ovládly bezuzdné války, za něž by se měl stydět jakýkoli barbarský národ. Všichni sahali ke zbraním pro malicherné příčiny, anebo i zcela bez nich, a když se už chopili zbraní, šel stranou jakýkoli ohled na božské nebo lidské zákony, jakoby od té chvíle byli oprávněni páchat bezohledně veškeré zločiny." To je zrcadlo našeho času. Jak dlouho ještě bude platit?—

předchozí část:      andresius.pise.cz/...

následující část:     andresius.pise.cz/...