Slova Rabbiho Nachmana (Martin Buber)

O světě

Svět je vržená kostka – vše se na něm mění, takže je z člověka anděl a z anděla člověk, z hlavy noha a z nohy hlava; tak se proměňují stále v kruhu všechny věci: to v ono a ono zase v toto, nejvyšší se stává nejnižším a nejnižší nejvyšším, neboť na kostce je také všechno jedno. A v tomto návratu veškerých věcí spočívá vykoupení.

Tvářnost světa

Rukou před očima si můžeme zakrýt pohled i na největší horu a právě tak nám zakrývá náš malý pozemský život výhled na ohromná světla a tajemství, jichž je svět plný. Ale kdo ho dokáže setřást, jako se zbavujeme ruky zakrývající oči, spatří veliké světlo nitra světa.

Bůh a člověk

Veškeré lidská bídá pochází ze samého člověka, neboť je na něj vylito božské světlo, ale člověk si ho zastiňuje příliš tělesným způsobem života a tak k němu boží světlo nemůže dospět.

O víře

Víra je mocná věc a vírou a prostotou bez rozumování může člověk dospět na stupeň milosti, jež je vyšší nežli svatá moudrost. Je mu v Bohu dopřána bohatá a mohutná milost v blaženém tichu, až nemůže již více ticho snášet a z plnosti své duše začne křičet.

 O modlitbě

Ať každý křičí k Bohu a pozdvihá k němu své srdce, jako by jeho osud visel na vlásku a jako by ze srdce nebes na něj dorážel bouřlivý vítr a jako by ani nevěděl, co dělat a už by mu ani nezbývalo času křičet o pomoc. A vskutku mu také není jiné pomoci a jiné rady, nežli o samotě pozvednout oči i srdce k Bohu avolat k němu. Tak nechť člověk jedná v každý čas, neboť každičký je ve světě u velikém nebezpečí.

Dvojí mluva

Jsou lidé, kteří dokáží vyslovit slova modlitby pravdivě,  takže zazáří jako drahokamy svým vlastním světlem. A jsou také lidé, jejichž slova jsou jako okna nemající v sobě žádného svého světla, ale poddávající se světlu a propouštějící je, skrze něž světlo vstupuje a jimiž světlo září.

Vnitřek a vnějšek

Člověk se souží věcmi, které mu nemohou nijak uškodit a on to ví; a také baží po věcech, které mu nemohou prospět – a také to ví.

Ale vpravdě je jen jedno v člověku, co ho souží a jen jedno v člověku, po čem touží.

Dvojí duch

Existuje dvojí duch, který je jako dopředu a dozadu. Existuje duch, který člověk získává časem. Ale je také duch, který na člověka přijde v mžiku velmi mocně, a s velkým chvatem a ten stojí nad časem a čas nepotřebuje.

O myšlení a mluvení

Všechny myšlenky člověka jsou vysloveným pohybem – i když o tom neví.

Pravda a dialektika

Vítězství v sobě neudrží pravdu. Když ti někdo před očima předestře pravdu, přesto se zatvrdíš pro jeho vítězství. Kdo chce, aby pravda přebývala v jeho nitru, nechť zapudí ducha zápolení a potírání a pak teprve se může připravit pohlédnout na pravdu.

Smysl světa

Svět byl stvořen jen pro volbu naší vůle.

Člověk, pán volby, nechť řekne: Celý svět byl stvořen kvůli mně. A proto má každý člověk dbát, aby vždy a na každém místě svět vykupoval a napravoval jeho nedostatky.

O radosti

V radosti se mysl usazuje, ale v zármutku se odebírá do exilu.

O dokonalosti

Sjednotit se v dokonalosti, až bude stvořený člověk  dokonalý jako byl před stvořením, a být úplně jednotný, úplně dobrý, úplně svatý jako před stvořením. Každý den se musí člověk obnovovat, aby dospěl k dokonalosti.

Zlý pud

Zlý pud je jako někdo kdo okolo člověka obíhá se zaťatou pěstí, takže nikdo neví, co v ní má. A cdhodí za každým a říká mu: "Co to asi mám v té ruce?" A každý si pomyslí, že v té ruce bude to, co si z hloubi srdce přeje. A tak všichni za ním běží. Ale on pak otevře ruku a nic v ní nemá.

Můžeme Bohu sloužit i skrze zlý pud, když své vzplanutí a žár své žádosti zaměříme k Bohu. Bez zlého pudu není služba dokonalá. Spravedlivým se proto zlý pud proměňuje ve svatého anděla, v mocnou bytost osudu.

Vzestup

Lidskému vzestupu nejsou stanoveny žádné hranice a všichni mají přístup až k nejvyšším výšinám. Platí jen, co si zvolíš.

Soudit sám sebe

Když se člověk nesoudí sám, soudí jej vše; a všechno se stává božím poslem.

Vůle a zábrany

Neexistuje zábrana, kterou by člověk nemohl překonat, protože zábrany jsou tu jen pro vůli a dodopravdy nejsou žádné zábrany, nežli v duchu.

Mezi lidmi

Jsou lidé, kteří strádají nevýslovnou nouzí, ale nedokáží říci, co mají v srdci a tak chodí sem a tam v soužení. Kdyžjim člověk vyjde vstříc s úsměvem na tváři, může jim svou radostí vlít život. A to enní málo – považte, dát člověku život.

Ve skrytosti

Jsou lidé, kteří zjevně nemají žádnou moc, ale ve skrytu vládnou celému pokolení.

Boží království

Ti, kdo nechodí osamoceně, budou zmateni, až přijde Mesiáš a zavolá je. My však budeme jako vyspaní lidé, kteří mají odevzdanou, klidnou mysl.

Putování duší

Bůh nikdy nedělá dvakrát totéž. Když se nějaké duše vrací nazpět dostává za společníka jiného ducha. Když duše přichází na svět, počíná ze skrytých světů také vystupovat její čin.

Jsou duše nahé, které nemohou vejít do těla a ty jsou velmi ubohé, více nežli ty, které mají nějaký život za sebou, neboť ty už byly v těle, jednaly a plodily; ony první však nemohou vystoupit výše ani sestoupit níže aby se oděly v tělo. Je tedy na světě i putování, které je dosud nezjevné.

Spravedliví nesmí mít stání a neustále prchat, protože jsou zapuzené suše, které jen tak mohou povstat. A když se spravedlivý brání a nechce putovat, nemá  ve svém domě stání a prchá z něj.

Jsou duše jako odhozené kamení na cestě. Ale až se jednou budou stavět nové domy, budou spojeny se svatými kameny.