Andresius | Novina o císařově smrti + Dopis 261

Noviny roku Šestnáctistého Devatenáctého

Císař je mrtev

Dnes, ve středu 20. Martii, před polednem mezi osmou a devátou hodinou, poté co mezi sedmou a osmou přijal poslední pomazání, zemřel libě v Pánu císař Matyáš. Ve smrti jej v lednu předešla již císařovna a o hodinu dříve jeho trpaslík. Ještě předešlého dne poskytl u přítomnosti krále Ferdinanda, vyslanců a rádců audiencí. Jeho císařské milosti bylo pak věku šedesáte dva let a patnácte dní, neboť se narodil anno 1557, dne 14. Februarii starého kalendáře. Nyní se vše sepisuje a jejich královské důstojnosti jsou spolu s ostatními Pány velmi sklíčeni. Ve Vídni se šíří strach z budoucích věcí.

261. dopis
Maxmilián Bavorský, Mnichov
Arcibiskupu Ferdinandovi v Kolíně

v dubnu

Nejmilejší bratře, již jsem se rozhodl stran císařské volby, již by náš bratranec Friedrich Falcký tak rád pozdržel, než se vyřídí česká záležitost, zatímco král Ferdinand na ni naopak naléhá. Friedrich se mne velmi naléhavě pokoušel pohnout ke kandidatuře. Osobně se zasazoval o to, aby mi zajistil hlas braniborský a saský, když pomlčím o tvém. Ten by následovala i Mohuč a měl bych jistou většinu. Také by jistě nescházela podpora ze strany Francie a Anglie. Friedrich není zcela v neprávu, když označuje Habsburka za knížete bez země, poněvadž Čechy a Slezsko ho již nechtějí a na Uhry si nyní činí nárok sedmihradský kníže Gábor Bethlen. Nemohu však souhlasit s Friedrichem, když označuje Ferdinanda za nepřítele náboženství. Je to zcela naruby. To Čechové, jejichž privilegia Ferdinand výslovně zaručil, se nyní pasují na soudce ve vlastní věci, vypovídají i bez obvinění a řádného vyslechnutí katolické duchovní, obírají katolické poddané o majetek, pálí katolická města, obsazují úřady libovolně dle svého uvážení a císařské úředníky drží pod zámkem. Zárukou bezpečí je katolickému náboženství pouze úzké spojenectví mezi Španělskem, Habsburky a Bavorskem. A to by nyní bylo v sázce, pokud bych přijal císařskou důstojnost. Ferdinand i Filip by mi takový krok velice zazlívali a já sám bych byl vydán do moci protestantů, kteří by mne na tom místě strpěli jen tak dlouho, dokud by mne nebyli schopni nahradit nějakým protestantem. Chtějí mě jenom použít k tomu, abych vypudil Habsburky z císařského trůnu, protože se neodvažují otevřeně proti povstat proti Ferdinandovi. Je to sice veliké důstojenství, ale léčka, do níž mne chtějí vlákat, je až příliš zřejmá. Odmítám tedy kandidovat proti Ferdinandovi.

Nyní, co se Liga opět ve vší tichosti semkla dohromady a svěřila mi vrchní velení nad společným vojskem a rovněž pravidelně docházejí peníze na výplatu žoldu, mohu směle vyčkávat na budoucí věci. Králi Filipovi jsem pádně dokázal, že by se katolická církev octla v nejvyšším nebezpečí, pokud by se česká rebelie rozšířila a zasáhla i habsburské země. Nejohroženější se mi zdají Horní Rakousy, a tak mám i dost starostí s ochranou vlastních hranic. I Jeho Svatost jsem naléhavě požádal o pomoc. Saský kurfiřt se nabídl za zprostředkovatele v české záležitosti, jež se ho též velice dotýká, a odebral se na porady do Chebu. Ta porada byla ale několikrát odsunuta, a stěží k ní dojde. Ferdinand se sice snaží vyřešit konflikt smírně, ale s Prahou nic nepořídí. Jako budoucí císař nevypadá dobře, když se snaží chlácholit vzbouřence mírnými slovy.

předchozí část:   andresius.pise.cz/...

následující část: andresius.pise.cz/...