Kdo jsou Uskoci a kde sídlí, by vůbec nikdo nevěděl, kdyby najednou nezaznívaly polnice svolávající k jejich záchraně. Proč se nyní v Londýně i v Madridu, ve Florencii v Štýrském Hradci tolik starají o blaho jakéhosi malého vzpurného nárůdku, který se doposud pramálo staral o to, zda žije pod tureckým nebo habsburským panstvím? Uskoci sídlí v horách v okolí města Zenica, ale jako skrýš využívají především ostrovy před ní ležící a provozují převážně pobřežní pirátství, nerozlišujíce přitom nijak mezi kupci rozličných národů a náboženství. Došlo ale zřejmě k tomu, že to v očích nanejvýš vážené Benátské republiky poněkud přehnali. Benátčané totiž považují námořní lupičství za své vlastní privilegium, a tak se Serenissima rozhodla k trestné výpravě, aby obtížným rušitelům pokoje na severním Jadranu buď úplně zatnula tipec, nebo alespoň uštědřila řádný výprask na památku. Něco takového je mezi Uskoky a Benátčany už po léta běžné.
Tentokrát se však věci vyvíjely jinak. Štýrský arcivévoda Ferdinand se totiž pasoval na ochránce a protektora Uskoků, o nichž doposud věděl snad jen z doslechu. Protože se ale se zhruba sedmi stovkami německých soldátů a šesti stokami vzpurných Uskoků sotva mohl postavit dvanácti tisícům Benátčanů, začal volat o pomoc, jako by byla v ohrožení celá Německá říše.
Když se jeho císařský strýc ukázal být k jeho volání hluchý, jako ostatně i ke všem potřebám Říše, zastoupilo jej habsburské příbuzenstvo. Ferdinandův bratranec, Tyrolský arcivévoda Maximilián se mu nezdráhal vyslat na pomoc své oddíly a podobně učinili i Ferdinandův bratr, arcivévoda Leopold, který má k dispozici ještě zbytky oněch nechvalně známých Pasovských, a Ferdinandův švagr Cosimo de Medici, jenž poslal z Florencie sedm set jezdců.
Takové zbrojení u vyhlášeného protektora veškerých protireformačních snah, vzbudilo ze spánku protestantské mocnosti. Nizozemské Generální státy přislíbily Benátkám pomoc a své oddíly, možná dokonce námořní, pošle i anglický král Jakub. Sotva to vešlo ve známost, i Ferdinand se obrátil o pomoc ke španělskému králi, jenž mu přispěje penězi a vojáky ze svého Neapolského království.
Tak se rejtaři ze všech světových stran sjíždějí k bohem zapomenutému nehostinnému koutu světa, jako by se tam měla vybojovat veliký válka za víru.
Sami Uskoci prý jsou víry řecko-ortodoxní, pokud ovšem nedávají přednost vzývání nějakého svatého patrona všech zlodějů a lupičů, například Hermova stylu. -
212.dopis
Robert Fludd, Londýn
Salomonovi de Caus, Heidelberg
na Velký pátek
Drahý Salomone, náš společný přítel Inigo mi tak nadšeně a podrobně vyprávěl o tvých plánech a o tom, co jsi již vytvořil ve falckraběcí rezidenci, že dříve nebo později se budu muset vydat na pouť do Heidelberku, abych mohl obdivovat ten div světa. Těším se z toho, že máš všechny prostředky a svobodu rozvinout svůj veliký talent. V dobách, kdy knížata a králové vydávají stále více peněz na verbování vojáků, si vládce věnující je na zahradnické umění zaslouží o to větší chválu. A jestliže si k tomu opatří ještě geniálního mistra, získá si tím nakonec lepší pověst než válečnými taženími v poli. Tedy ještě jednou vyjadřuji svou radost nad tvým dílem a přeji ti dále mnoho potěšení z práce.
A to tím více, že je místo tvého pobytu vskutku podivuhodné. Nejen proto, že Inigo spolu s Lordem Arundelem, i všichni ostatní, co se vracejí od milých Neckarských břehů k drsnějším břehům Temže, o Heidelberku přímo blouzní a také nejen proto, že onen německý kníže tam unesl naši přemilou princeznu. V Německu, kde jsou lidé neustále náchylní k hloubavosti, se nyní budí k životu snaha o nic menšího nežli všeobecnou reformaci "celého širého světa". A proslýchá se, že Heidelberk rovněž stojí ve středu tohoto hnutí! O tom bych rád věděl více. Jeden německý přítel mi poslal spisy pro i proti takzvanému "Bratrstvu růže a kříže", jež mě velice zaujaly. Má kvůli nim prý být i notné pozdvižení. Zakladatel onoho bratrstva, jistý Christian Rosenkreuz, určitě není historickou, ale symbolickou postavou. Ovšem čas jeho údajného působení i jeho způsoby působí věrohodně. Ten, kdo si jej vymyslel, musel mít hermetické a možná i jiné tajemné schopnosti. Z úžasné knihovny Johna Dee se mi podařilo zachránit několik svazků a v jednom jsem našel zmínku o kříži s růžemi již ve čtrnáctém století, a sice jakožto symbol ukřižování transcendentního člověka ve hmotě. Mám však dojem, že zde působí směsice vlivů křesťansko-esoterních spolu s předkřesťanskými, pohanskými tradicemi, a jak jsem znal Johna Dee, toho zajímaly zvláště ty druhé. Dee by byl jistě sledoval tyto debaty s velikým potěšením. Vždy považoval Němce v myšlení za příliš těžkopádné. Ovšem chopí-li se nějakého problému, prozkoumají ho až na dřeň a do nejmenšího smítka. Proto jsem velice zvědavý, co se z těchto manifestů ještě vyvine.
Co vlastně doopravdy chce toto bratrstvo? A opravdu se těší podpoře na falckém dvoře? Má být nástrojem politických pletich? Je namířeno pouze proti katolicismu? Dee na jednom místě mluví o kříži s růžemi jakožto o symbolu "neviditelné říše". Na jiném místě odkazuje k Radě neviditelných, jež existuje od nepaměti. Neobyčejně mě fascinuje představa, že taková rada po stu letech mlčení nyní pozvedne hlas. Živý zájem o ně projevuje i Francis Bacon, s nímž jsem o tom detailně hovořil. Sám je velice oddán myšlence takového bratrstva a je podle jeho mínění dobré, když nyní v Německu takové bratrstvo hledají. A i kdyby bratrstvo samo neexistovalo, snad by je hledající sami vytvořili.—
213.dopis
Christoph Grienberger, Řím
Galileu Galileimu ve Florencii
na den Kristova nanebevstoupení
Messere, nejsem vůbec stavu prokázat Vám takovou čest jako můj ctihodný učitel a předchůdce Christoph Clarius. Mnoho nocí jsme společně strávili v údivu nad Vašimi objevy a děkovali Bohu za milost, že Vám ráčil udělit takovou pronikavou mysl a pochopení věcí. Teď byste se měl Bohu odvděčit. Jestliže Vám dopřál vhled do svých tajemství, ještě vám tím neudělil svolení je šířit dál. Jako fyzik, matematik a astronom snad můžete v pokoji vytvářet duchaplné hypotézy a pro mne, za mne o nich i hovořit a psát. Ale ruce pryč od theologie! I já bych byl lépe přijal, kdybyste nejprve podal důkazy podporující Koperníkův spis, místo abyste ho vychvaloval do nebes jako moudrost nad veškerou moudrost a pravdu nad veškerou pravdu. Vaše argumenty mohou být přijatelné, přesto Vaše pravda zůstává předmětem sporu. Nesmíte se potom divit, že jste nejen denuncován jako kacíř,, ale že je proti Vám vzneseno i formální obvinění u Svatého officia, jak se o ně přičinil pater Tommaso Caccini, jenž si kvůli tomu osobně pospíšil z Florencie až do Říma. Obviňují Vás tedy, že jste se dopustil následujících tvrzení: Země jako celek se sama sebou pohybuje, a to i každodenním pohybem, zatímco Slunce trvá jako nehybné. Tyto věty jsou v rozporu s božím zjevením ve Svatém písmu, v tom smyslu, jak je vykládají církevní otcové. S tím si Svaté officium nic nepočne. Zatím jedná v tajnosti, a já Vám to sděluji pod pečetí nejpřísnějšího tajemství, abych Vás varoval. Pokud uchováte své myšlenky v tajnosti, může se nade vším zavřít voda zapomnění.—
předchozí část: andresius.pise.cz/430-rok-1615-2-dopisy-zprava-o-jezuitskem-paraguayi.html
následující část: andresius.pise.cz/432-confessio-fraternitatis-r-c-dopis-214-215.html