Andresius | Confessio Fraternitatis R.C. + Dopis 214-215

Štrasburské Zprávy
O "Confessio Fraternitatis" neboli vyznání ctihodného Bratrstva růžového kříže, s nímž se obrátilo na evropské učence

Bratří učinili dobře, že po své "Fámě", jež se objevila před necelým rokem a vzbudila neskutečný ohlas, dali se objevit dalšímu spisu. Byl vytištěn ve Frankfurtě nad Mohanem, z čehož se dá usoudit, že Kasselského tiskaře Wessela byl vyvíjen veliký tlak, aby prozradil, pro koho tiskne. U frankfurtského tisku nebyl už uveden vůbec žádný tiskař. To potvrzuje vůli Bratrstva, zůstat za každých okolností v tajnosti. Takový záměr se mi zdá být v rozporu původně vyřčenému plánu získat podobně smýšlející po celém světě. Ale zjevně bylo Bratrstvo zaskočeno záplavou přihlášek, především těmi, kteří hctěli do Bratrstva bez okolků vstoupit, nebo se za jeho členy již prohlásili a nadále se za ně vydávají. Nyní je snaha o to, nakolik je to možné, oddělit zrno od plev. Dovolávali se moudrých a učených, a na to přišli v houfu všichni snílci a blouznivci.

"Confessio" tak neskýtá nic nového, co by již nebyla zjevila právem proslavená "Fama". Snaží se však odstranit nedorozumění, avšak zachází při tom - dle našeho mínění - příliš daleko a spíše způsobuje nedorozumění nová. Bratři třeba ujišťují, že se nechtějí provinit žádným kacířstvím, avšak nijak se neskrývají se svým odsuzováním papeže, k čemuž získají souhlas ovšem jen u protestantů. Důrazně prohlašují, že neusilují o žádnou světskou vládu, na východě ani na západě, avšak výslovně uvádějí následující: "Nebylo by dobré, aby se lidé nemuseli trápit a soužit pro hlad a chudobu, pro nemoc či stáří?"

To by bylo nejen dobré, ale znamenité, ovšem nyní není na obzoru žádný řád světa, který by to zařídil. Anebo bratří pokračují: "Zdalipak by nebylo skvělé, kdybys mohl žít od počátku světa a ještě dále až k jeho konci?" To by jistě bylo znamenité, ale jaké společenství může skýtat jistotu, že se to stane skutkem - kromě Bratrstva růžového kříže? A když se dále píše: "Zdaž by nebylo nádherné, kdybys mohl pobývat na takovém místě, že by před tebou nebyly skryty věci lidu bydlícího na březích Gangu v Indii ani úmysly obyvatelů Peru? A zdaž by nebylo znamenité, kdybys čta knihu tak jí rozuměl, že bys pochopil též vše, co kdy v knihách napsáno, ať již bylo či teprve bude?" Vskutku, kdo by nechtěl být nebo stát se Rosikruciánem, jestliže se mu nabízejí takové drahocenné poklady? Ale pak je příkře vykázán větou: "...že nikdo nemůže být účasten našich dobrodiní, neboť by spíše v hledání a pátrání strávil svůj život, nežli by nás nalezl a dospěl k vytouženému Bratrstvu růžového kříže."

Mezi "Fámou" a "Konfesí" je ještě více rozporů. Tak se v první z nich poukazuje na nedocenitelný "Liber Mundi", zjevující veškerá tajemství přírody, avšak člověk je takřka vyděšen, když se v druhé naléhavě doporučuje četba Bible. Dokonce se dovolává Zjevení Janova, aby odůvodnila nadcházející přelom věků. Očekávané divy však nenastanou působením zevně ani nepřijdou shůry , ale musí uskutečnit v jednom každém. Z toho všeho je nutno učinit závěr, že bratří sice dle toho, o čem hovoří, se dobře mohou nazývat chvályhodnými, ale mezi sebou jsou značně nejednotni. "Confessio" nepřispívá k vyjasnění mnoha otázek, na něž byla ve "Fámě" již alespoň temně naznačena odpověď. Mnohočetná a zmatená ozvěna , jaké se dostalo "Fámě", se nyní jen zmnohonásobí. Každý se tak pasuje sám na rosikruciána. Takový byl záměr? Bylo by potřeba dalšího spisu, jenž by jednoznačně ozřejmil, kdo ve skutečnosti jsou oni Chvályhodní Bratří růžového kříže. —

214.dopis

Julius Sperber, Anhalt
Šimonu Studiovi v Marbachu

v červnu

Milý příteli a souputníku - tak Vás jistě smím nazývat - odvahu a důvěru! Rosikruciáni nyní berou za svou naši věc a my bychom měli vynaložit své poslední síly, aby se jí ujali správným způsobem. O to mám trochu starost. Už osmnáct let si dopisuji se Samuelem Dilbaumem, který dodnes vydává čtivou Štrasburskou relací; je to jistě nadaný člověk a neúnavně bojuje za pravdu. Již tehdy jsem spřádal plány na tajné bratrstvo, ale protože jsem považoval konec světa za blízký, resignoval jsem na ně. Mezitím jsem dospěl k poznání, že i dnes je třeba se snažit svět zachránit, i kdyby jeho zánik každým nastal dnem. A Vy? Což Vaše "Chrámové Měřičství" není součástí oné velké knihy přírody, které si Rosikruciáni tak váží a kterou jedním hlasem chválí? My jsme neuspěli, protože ještě nedozrál čas, nebo i z vlastní viny.Ale musíme konat, co nám přísluší, aby již podruhé vše nezavál písek. V listě, který jsem podepsal jménemJulianus de Campis, jsem se k rosikruciánům plně přiznal a sám jsem se - plným právem - prohlásil za jednoho z nich. Hodlám nyní dále pokračovat vydáním spisu pod svým jménem, jež však skryji pseudonymem. Je ještě stále třeba udržovat opatrnost. Ale považuji za naléhavé a důležité, aby Bratrstvo růžového kříže vystoupilo ze své anonymity. Z právě zveřejněného Confessio Fraternitatis se mi zdá, že slyším takřka zděšení, nad bouří zájmu, jakou vzbudili. A samozřejmě to vyplašilo i blouznivce všeho druhu. Je potřeba se k tomu postavit zcela metodicky. Doufám, že se mi podaří pohnout určité knížecí rody, aby zřídily cosi jako přihlašovací střediska pro rosikruciány. Je potřeba shromáždit všechny hledající, ať již mají ke svému hledání jakékoli pohnutky, a podrobit je pečlivé zkoušce. Pak je třeba v jistých kruzích přistoupit k dalšímu vzdělání. Musíme sebrat odvahu ke zjednodušování. Blaženou moudrost, již Peršané nazývají Magií a Židé Kabalou, měl Adam kdysi v úplnosti, a a ni po vyhnání z ráje ji zcela neztratil. Od té doby se tento poklad moudrosti předával pouze vyvoleným. Vznikla z něj lidská magie, do níž je však přimíšena pověra. Nakonec z ní povstala i magie ďábelská, protože člověk hledá u ďábla to, co může obdržet jen od Boha. Snahou mojí, Vaší, i mnoha jiným bylo přivést lidi krůček po krůčku k pravé magii a nakonec do stavu ztracené blaženosti. A o co jiného usilují rosikruciáni? Theologové nyní možná namítnou, že ani oni nedělali nic jiného. Ale co z toho pošlo? Podařilo se jim lidi zduchovnit? Nebo spíše kněží zesvětštěli? A což nakonec i knížata nejsou navýsost spokojena s úplně nejistým a bezradným lidstvem? A neměla byt tedy uvítat, budou-li se tito lidé pilně vzdělávat, nežli aby se v zoufalství dali strhnout k násilí? Pro založení kolegií, v nichž se bratří budou shromažďovat ke společným cvičením, se mi zdají vhodná i města. I já bych jim ihned přispěl radou a spisy. Takováto střediska pro rosikruciány by mohly založit i jednotlivé zámožné rodiny. Bratří se musí ztělesnit a neztratit se v tajemném nikde!—

216. dopis

Heinrich Nollius, Steinfurt
Philippu Homagiovi v Marburku

za posledních dnů křesťanstva
(kdyby jen tak!)

Druhu můj a kumpáne, aneb cokoli chceš, teď je třeba foukat do horké kaše! Nejradši bych podpaloval přímo doslova. Jak jsem ti říkal - bratří dostali strach. A já zase mám pro změnu strach, že všechno vyšumí jako rachejtle. Nebezpečné nejsou ti, kdo rosikruciány pronásledují a dávají je zakovat na galéru: ať si jen nadělají mučedníků, kolik chtějí. Ale jednoho dne splatíme krev krví! Nejnebezpečnější jsou ti, kteří chtějí růžový kříž pokřtít. A pak už se jen stulí do klína spasitelné matky, do té díry nevěstčí. A církev bude silnější než předtím. Andreae je zbabělec a zrádce. Oběma těm občanům slunečního státu je Campanella stále představitelem revoluce, zatímco on už přece dlouho hlásá tak tuhý režim, že se proti němu i v prohnilém církevním státě stále dýše volněji. Besold už nepohlédne na růži aniž by se cítil vinen. Mögling se lísá do přízně mladému knížeti, který má ještě chmýří na  bradě. A ten starý dobrý Sperber dělá, jako by rosikruciánství byl vymyslel. již dávno a chce z něho mít takové laické bratrstvo, jehož bude sám kazatelem a apoštolem. A v "Confessio" nám zase podstrkují bibli. Kdepak, příteli, do ohně s tou knihou a s kněžoury také. Kostely srovnat se zemí! Já beztak už dlouho nesnáším bimbání zvonů a řev varhan a drmolení v chóru. pokud se nám nepodaří rozdrtit křesťanství nyní, pak nás snad zachrání Turci, ale ti jsou v náboženských otázkách až příliš velkorysí.. Tak by byli asi lepší Hunové nebo Mongolové, nebo Číňané odněkud z konce světa. Křesťanství je morem západu a hlavně Němci jsou ti ochotní tahouni, duševně již zcela otupělí,, kteří své tělesné schránky vlekou z tohoto slzavého údolí na onen svět. Tohle obludné prokletí života je udržuje v dětském strachu. a knížatům se to líbí. Své poddané si nechají církví zpracovat až na povidla. A z toho tyjí mocní, to nemůže být boží vůle. Nedokážu si představit Boha, který by byl ochoten přihlížet takovým machinacím, a navíc v jeho jménu. Já ovšem nepotřebuji vůbec žádnou představu Boha. Stačí mi pohled na pšeničné sémě, jak klíčí v zemi. Jak z něj pučí stéblo, jak se kýve v mocném větru, jak vzdoruje bouřím, jak přináší svůj plod. Jen příroda dělá divy. Jen v ní vládne nevysvětlitelná božská moc. Na její vyjádření není třeba slov. pochopit samozřejmost vznikání a zanikání a spatřovat v ní své štěstí, to je vše. K čemu všechny ty náboženské kejkle? Jakoby lidé byli více nežli klas na poli...

předchozí část:               andresius.pise.cz/...

následující část:              andresius.pise.cz/...