Volba Ferdinanda II.římským králem + Dopis 269-270

Nescházelo mnoho, a Ferdinand by do Frankfurtu nebyl vůbec dorazil. Ansbašský Markrabě Jáchym Arnošt si na něj za Norimberkem počíhal, přepadl jeho nádherný průvod o pěti stech jízdních a pobil je takřka do jednoho. Tato zuřivost se snad dá vysvětlit jeho vztekem na to, že vznešená kořist, na kterou si políčil, v průvodu nebyla. Ferdinand se vydal s mnohem skromnějším průvodem jinou cestou a tak dospěl beze škody na místo císařské volby.

Ta se potom neskutečně táhla. Evangeličtí kurfiřti se vesměs nedostavili osobně, poslali na ni vyslance, kteří ale nebyli vybaveni dostatečnou pravomocí. Proto nastalo zdlouhavé dopisování, během nehož se Ferdinand rozptyloval na pozvání lantkraběte Ludvíka Hessenského. lovem v Taunuských a Obenwaldských lesích . Později si už takové vyjížďky nepopřával, neboť se necítil příliš bezpečně.

Když byly konečně podány a vyřízeny veškeré návrhy, mohla proběhnout vlastní volba. I přes každodenní zasedání se po deset dní nepodařilo dosáhnout jednomyslné shody. Sporným zůstalo do poslední chvíle, zda má být Ferdinand považován ještě za českého krále a zda tedy pro sebe může odevzdat kurfiřtský hlas. Falcký vyslanec naléhal ponejprv na volbu většinou a duchovní kurfiřti se k němu přiklonili, ale jen naoko. Protože, když byl falcký hlas odevzdán ve prospěch Maxmiliána Bavorského, oznámil jeho bratr, kolínský arcibiskup Ferdinand, že Maxmilián libovolný hlas jemu odevzdaný postupuje Ferdinandovi Štýrskému. A prokázal se k tomu odpovídajícím potvrzením bavorského vévody. Tím byl Ferdinand bez protikandidáta. A když nyní duchovní kurfiřti trvali na jednomyslnosti volby, nechal se i falcký vyslanec pohnout, aby dal svůj hlas Ferdinandovi. Jeho pak následovaly ostatní evangelické delegace. Tak bylo stanoveno datum slavnostní korunovace. Než k ní však došlo, dorazila novina, že byl Ferdinand sesazen z českého trůnu a byl na něj zvolen FridrichV. falcký.

Nato se snažili evangelíci platnost volby zpochybnit, poněvadž Ferdinand již nebyl oprávněn pro sebe hlasovat. Ovšem bylo jim namítnuto, že falcký hlas přeci platil jak za Falc , tak za Čechy a jednomyslnost byla zachována. A ovšem Ferdinand stejně neuznává legálnost svého sesazení a Fridrichovy volby. Doktoři právní vědy s tím budou mít ještě dlouho co dělat. Ve Frankfurtě však už chtěli se vším skoncovat. Nakonec to vše stálo fůru peněz a lid neměl být připraven o své divadlo. Proto byla s veškerou církevní i světskou pompou provedena korunovace. Ale hned po ní, opustila všechna nádherná poselstva Frankfurt jako na úprku, skoro jako by se byla podílela na nějakém spiknutí. Zdá se, že z této volby bude v celé říši nevelká radost.

269. dopis
Císař Ferdinand II., Frankfurt
Maxmiliánovi Bavorskému v Mnichově

Můj milý bratře, jemuž jsem navěky zavázán vděčností! Nechci ponechat bez povšimnutí, že dnes ráno v 11 hodin proběhla volba a jednoznačně padla na mne. Nepřeji si nic žádostivěji, nežli aby prospěla ke slávě boží a k užitku a blahu Svaté římské říše. A pokud mi všemohoucí Bůh propůjčí sílu, pevnost a rozum, již si nic nenechám nikterak ujít.

270. dopis
René Descartes, Frankfurt nad Mohanem
Isaaku Beeckmannovi v Middelburgu

Cher ami,

zdržuji se nyní po několik týdnů v tomto živém městě plném obchodu, ale ještě se mi nepodařilo seznámit se s nějakým rosikruciánem. Zdá se, že v Německu opravdu jsou, ale asi bohužel ne tady, kde bych nejspíše čekal, že nějakého potkám. Možná také Bratří růžového kříže, kteří žijí většinou v tichosti, utekli pryč od toho shonu, který tady právě panuje kvůli císařské volbě. Město překypuje významnými hosty a ještě k tomu takřka každodenně se sbíhá lid, aby přihlížel nějakému slavnostnímu průvodu. Vrcholem oslav byla korunovace. Ale nescházelo moc a všechno by skončilo řádnou melou. Když císař s velikým průvodem v korunovačním ornátě a pod baldachýnem vykročil z kostela k radnici, připojili se na konec průvod jezdci, kteří mezi lid rozhazovali mince. Lidé se na ně vrhli jako hladoví vlci na cár čerstvého masa. Také roztrhali na tisíc kousků rudý koberec, po němž císař kráčel, a nabízeli ho na prodej. Před radnicí, kterou nazývají Römer, ležela velká hromada ovsa, který chtěli podle starodávného zvyku rozdávat. V mžiku vznikla všeobecná tahanice a přišlo víc ovsa nazmar nežli lidem nebo zvířatům k užitku. Ještě hůře bylo na dřevěném lešení, kde se na rožni opékal celý vůl. Odřízli z něho šťavnatý kus pro císaře, který stoloval v radnici a zbytek chtěli rozdělit mezi lidi. Ale i zde vzal pořádek za své: rukama rvali lidé maso z kouřícího se vola, váleli se po žhavém uhlí a mlátili se prkny bortícího se lešení.

Nejhorší to však bylo u radniční studně, z jejíchž měděných trubek vytékalo po tři hodiny červené a bílé víno. Kdybych byl na císařově místě, nahnal by mi řev zástupu, který zaplňoval veškeré náměstí před radnicí, strach. Nakonec, když tento pramen vyschnul, dokonce i tuto pevnou stavbu z červeného pískovce skoro úplně poničili, rozbili její sličnou sochu a rozchvátili její bronzové ozdoby - heraldické orly a lvy. Sledoval jsem to všechno z okna takzvaného Kamenného domu a byl jsem velice šťastný, že jsem se neoctl uprostřed toho bezuzdného davu. Ať již jsou toto způsoby, jak Němci slaví svátek, nebo snad je jim vůbec vlastní tato podivuhodná směsice pořádkumilovnosti a barbarství, pomýšlím nyní znovu na to, vstoupit do vojenských služeb, a sice nejspíš v Bavorsku, kde prý vládne v mužstvu kázeň. Předtím ale ještě chci navštívit v Ulmu tvého přítele Faulhabera, a doufám, že v něm spatřím živého rosikruciána.—

Klausenburg/Kluž: Sedmihradský kníže Gábor Bethlen vpadl vojensky do Uher, na jejichž korunu si činí nárok. Předchází ho pověst mocného válečníka, který se již osvědčil v dvaačtyřiceti bitvách. Ve svém mládí strávil i několik let na dvoře sultánově v Cařihradě a pomlouvají ho, že i dnes je v tajném spojenectví se sultánem. Přesto platí za zbožného kalvinistu, ovšem hledí si nepochybně svého prospěchu, kdekoliv může k nějakému přijít.

Mnichov: Císař Ferdinand II. zvolil zpáteční cestu přes Mnichov, kde vede rozhovory s vévodou Maxmiliánem, aby ho získal za spojence. Mohučskému kurfiřtu sdělil císař naléhavou žádost, aby mu na dobu jednoho roku dal k dispozici zkušené dělostřelecké odborníky Giovanniho della Massa, Pierra Crandoleta, Nicolase de Colon, Jasquese Wina, Roberta Maiora a Gisberta Donkera del Plano.

Praha: Poté co se k české konfederaci připojili i dolnorakouští a hornorakouští stavové, jmenovali stavové generálem veškerých vojsk konfederace knížete Kristiána z Anhaltu. Jsou mu nyní podřízeny vojenské jednotky hrabat Mannsfelda, Thurna a Hohenloheho. V českých a moravských chrámech se konají děkovné bohoslužby u příležitosti volby Fridricha českým králem.

Brno: Na Moravu vtrhli se silným vojskem polní maršálek Boucquoi a obrist Dampierre. Zatímco Boucquoi chce zřejmě narušit na Moravě zbrojení a verbování, říká se že Dampierre potáhne dále k Vídni nebo Prešpurku.

Řím: Malíř Giovanni Francesco Berbieri, známý jako Guercino, byl udán u Svaté inkvizice kvůli jednomu svému obrazu. Jsou na něm dva pastýři, kteří v lese stanuli v překvapení před sarkofágem, na němž leží veliká lebka. Na víku kamenného náhrobku stojí napsáno: En in arcadie ego. Prý to je heslo nějaké tajné společnosti. Guercino tvrdil, že si tento obraz u něho objednal nějaký cizinec a on neví, co to má znamenat.

předcházející část:                                       andresius.pise.cz/463-dopis-265-266.html

následující část:                                           andresius.pise.cz/468-dopis-271-272.html