Dopis 265 - 266

18. září 2017 | 12.44 |
blog › 
Dopis 265 - 266

265. dopis
Blas Jacquot, Vídeň
hraběti Bonaventurovi Boucquoiovi v Budějovicích

14.junii


Excelence, situace se poněkud uvolnila, zůstává však vážná. Hrabě Thurn vyklidil předměstí a odtáhl asi na dvě míle. Proslýchá se, že se hodlá uchýlit zpět na Moravu, nedá se tomu ale věřit. Nemá k tomu ani potřebné čluny, které by jej přepravily přes Dunaj. A navíc veškerá jeho pakáž se vší kořistí nashromážděnou ve Vídni stojí poblíž Ebersdorfu a tam má rozmístěny také své nejlepší oddíly. Výpadem by mu bylo možné znatelně uškodit, ale král na to málo důvěřuje svým Vídeňanům. Bylo uvězněno pět luterských šlechticů, kteří Thurnovi chtěli v noci tajně otevřít brány. Thurn prý vyjednává s Uhry. Možná si od toho slibuje nějaký sukkurs, aby s jeho pomocí mohl přepadnout Vídeňany.

266. dopis
Ernst z Mannsfeldu, Plzeň
Kristiánovi z Anhaltu v Ambergu

13.junii

Jasnosti,
se stavovským velením v Praze je neustále kříž! Nikdo tam neví, co chce. Thurn si dělá, co se mu zlíbí. Aby upoutal Bucquoie, když táhl Thurn na Vídeň, podnikl jsem výpad směrem na Budějovice. A z Prahy mi měli přispět flankovacím výpadem do boku nepřítele. Ale na ten jsem čekal marně a u Písku jsem dokonce padl do léčky císařským. Statečně jsem se bil proti přesile nakonec jsem s námahou vyvázl a zachránil vlastní kůži. Budu potřebovat nejméně čtrnáct dní, abych své oddíly dal opět do pořádku. A k tomu nutně potřebuji 10 000 dukátů, poněvadž bez peněz se nedá válčit. Jestli má voják žít, patří k tomu peníze. A pokud je vojákům nedáme, vezmou si, co kde najdou, a nebývá to na účet toho, kdo jim je je dlužen. A nepočítají je ani neváží. A ukáže-li se jim škvírka, povolují své bezuzdnosti čím dál více. Pak už nepomohou ploty ani závory. A neberou jen pro svou potřebu, ale chtějí se obohatit. Tak berrou a vyrabují vše. A budou se také bít a zabijí toho, kdo se jim postaví. Souhrnem: Není žádného nepořádku a nectnosti, o jaké by se nepokusili. Jsou z různých národů, a tak jsou vzdělaní ve všemožných praktikách a všemožném čtveráctví. Němec, Holanďan, Francouz , Ital i Maďar - každý přispěje něčím ze svého, takže nevynechají jedinou lest a zchytralost, které by nevyužili. Neberou ohled na žádnou osobu, jakéhokoli stavu a důstojnosti a žádné místo jim není svaté.to všechno víme a bez obalu doznáváme, přesto jsme s velikou bolestí museli přihlížet některým excesům. A to je ta veliká potíž, která činí nepokoje a válku tak strašné. Jediným prostředkem proti tomu je dobrá disciplína. Ta se ale nedá udržet, když nejsou peníze a menáž. Neznám nikoho, kdo by je pak dokázal udržet na uzdě. Proto jsem do Prahy napsal o peníze, proviant, munici a stavební nářadí k opevnění hradeb, abych dokázal Plzeň udržet. Těch 120 000 zlatých, které jsem vyrazil z měšťanů, je už pryč. Až budu vybírat podruhé, už tolik neseženu. Navíc se teď skoro všichni hlásí ke kalvinismu, protože si myslí, že tak zůstanou ušetřeni. 

předchozí část:                     andresius.pise.cz/462-dopis-264-stavovske-oblehani-vidne.html

následující část:                   andresius.pise.cz/466-ceska-konfederace-dopis-267-268.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář