Česká konfederace, Dopis 267-268

Noviny z Čech, Moravy, Rakous a dalších zemí
Konfederace Čech, Moravy, Slezska, Horní a dolní Lužice a konečné osvobození z habsburského jha

Nastal nový věk! Generální stavy v Praze přijaly ústavu proměňující České království v konfederaci jednotlivých zemí. Ve stu paragrafech se tu nezvěstuje nic méně a nic více nežli svoboda! Dolno- a Hornorakouské stavy byly vyzvány, aby se ke konfederaci připojily. Pak bude arcivévoda Ferdinand, který se nyní ve Vídni chvěje strachem o svůj trůn i o svou kůži, nakonec rád, když mu zbude útočiště ve Štýrsku.

Nejpodstatnější články nového zemského zřízení předpokládají: Záruku náboženské svobody ve všech zemích, rovná práva pro všechny, odstranění dědičného nároku na trůn a potvrzení volitelnosti českého krále; omezení královské moci vůči stavovské obci a zemím; volba stálého sboru defensorů, kteří stanoví vrchního velitele; vzájemná vojenská pomoc zemí sobě navzájem.

Latinský, český a německý dokument byl ihned rozeslán a všude vzbudil obrovské nadšení.

Konkrétně pak bylo stanoveno, že Jezuité jsou na věky vykázáni ze země a nebude nadále trpěn ani žádný podobný řád. Zakazuje rovněž králi povolávat si za rádce Jezuity nebo jiné cizozemské emisary. Osoby římsko-katolického vyznání mají být vyloučeny ze všech vyšších úřadů. Církevní zboží se nesmí převádět do cizích rukou. Evangelíci mohou všude svobodně zřizovat kostely a školy a mohou si také sami volit své kněží a preceptory. Katolíkům nebude ubližováno, budou-li se chovat pokojně.

Jako následující krok může nyní následovat sesazení krále Ferdinanda podle tohoto zemského zřízení. Vyčítají mu, že považuje tyto svobodnou volbou konfederované země za své dědičné země, a tudíž protiprávně zamýšlí v případě vymřejí jeho rodu je svěřit španělskému králi. Také to, že se ještě za panování císaře Matyáše vměšoval do vlády v Čechách, že se osobně nikdy do Prahy nedostavil, ale dal svým místodržícím volnou ruku k vykonávání moci, že hrubě porušil Majestát a dodopravdy se ho ani nehodlá držet, že válečně vytáhl proti mírumilovným Čechům a Moravanům a připravil jim velké soužení svými cizáckými vojsky. Jeho volba za krále tedy má být anulována a zneplatněna.

Ježto nové zemské zřízení přiznává českým stavům mezi ostatními zeměmi právo prvního hlasu při volbě jakož i právo navrhovat krále, využily toho hned a navrhly, zvolily a vyhlásily nového krále. Je jím nejjasnější kníže Fridrich, toho jména pátý, falckrabě Rýnský, kurtiřt, říšký vikář a arcičíšník Svaté říše Římské. Tento bohabojný pán ze vznešeného rodu a ctihodného původu se vyznačuje rozumností, moudrostí a opatrností a zdobí ho mnohé ctnosti od Boha, nadevše miluje spravedlnost a všeobecné blaho, je ve svazku s mocnými králi a s boží pomocí se hodíjako nikdo jiný k vládě nad konfedrací.

Jeho proklamace za krále má neprodleně následovat, a to ještě před císařskou volbou ve Frankfurtu. Ať již ta dopadne, jak chce, Praha opět zazáří svou starodávnou slávou!

267.dopis
Fridrich Falcký, Amberg
Vévodovi de Bouillon v Sedanu

v srpnu

Mon oncle,

před 520 léty náš ctihodný předek Gottfried dobyl Jeruzalém. Byla to hvězdná hodina křesťanstva. Ale Jeruzalém byl ztracen. A ztratili jsme i království ducha, jež dlouho přetrvalo křesťanská království ve Svaté zemi - ztratili jsme jednotu křesťanstva. A nyní hrozí i tomu ne zcela reformovanému, leč přesto svobodnému křesťanstvu veliké nebezpečí. A v této hodině mi nabídli královskou korunu; dokonce na mě naléhají, jako by celá záchrana křesťanstva záležela na tom, zda ji přijmu. Potřebuji Vaši radu. Anebo jsem se snad již rozhodl? Je pravda, že pro mě království ducha znamená neskutečně více, než veškeré državy. Toho když totiž někdo dosáhne, nikdo mu je již nevyrve. To je ovšem poněkud sobecké - od knížat se požaduje více, protože na nich závisí osudy mnoha lidí. Větší tedy než moje pýcha, jsou mé obavy. Ale splním svou povinnost.

Důladně jsem věc probral se svými rádci a chci Vám přesně vyložit, co vše mluví proti tomu, abych českou korunu přijal.

1. Očekávaná volba Ferdinanda na císařský trůn - jakkoli ho Falc nebude volit, nanejvýše se podřídí - většině ztíží pozici jeho protivníků.

2. Pokud odejmu císaři jeho české země, mohu být obviněn ze zrady. Také v Říši je malá naděje na uznání, poněvadž ještě nikdy se neoctlo dvojí kurfiřství v jedněch rukou.

3. Přijetí české koruny povede v katolických zemích a u katolických mocností k jen o to většímu zbrojení.

4. Vzhledem k předchozímu ujednání českých stavů s rakouským domem existují právní pochyby, zda je v této situaci Ferdinandovo sesazení obhájitelné.

5. Když přesídlím do Prahy, vystavím svou vlastní zemi a její poddané zvýšenému nebezpečí a podpořím zálusk, který má na mé državy bezohledný falckrabě Wolfgang Vilém.

6. Falc bude asi muset nést materiální náklady, jež dalece přesahují její možnosti.

7. Reputace, jíž se v Čechách těším, může rychle poklednout, pokud nebudu s to dodat sdostatek vojáků anebo nedosáhnu očekávaných úspěchů.

8. Má smysl usilovat o korunu, jež není dědičná?

9. Mám se vystavit neustálému nebezpečí, jež jistě musím očekávat díky nechvalně známým praktikám Jezuitů?

10. Nedostane se mi z Říše spíše odezvy v podobě závisti, nežli pomoci?

11. V případě nouze se asi nebudu moci spolehnout na pomoc Francie, která nyní udržuje s Rakouskem a s Florencií přítelské vztahy a nepostaví se ani proti papeži.

12. Svou pomoc by mohl odepřít i Savojský vévoda, rozčarovaný z toho, že mu nepřipadla ani česká, ani říšská koruna. Podobně je tomu s Benátčany.

13. Unie bude současnými zbrojními přípraami brzy vyčerpána, a nebude je moci udržet v chodu, neřkuli posílit.

14. A konečně se budeme muset připravit na všeobecnou válku o náboženství. Můj bavorský bratranec, i kolínský arcibiskup Ferdinand, dali na srozuměnou, že se můžeme klidně připravit na dvaceti, třiceti, nebo čtyřicetiletou válku, neboť Španělsko a Habsburkové vsadí vše, co na tomto světě mají, jen aby se nemuseli vzdát Čech; Španělsko je dokonce prý připraveno radši se vzdát Nizozemí, než by strpělo pohanu, jíž by jeho rod byl vystaven, kdyby mu byly násilím odňaty Čechy.

Proti těmto závažným důvodům stojí následující, které mluví pro její přijetí.

1. Čechy a ostatní s nimi konfederované země jsou nádherný kraj s převážně evangelickým obyvatelstvem.

2. O tuto jedinečnou příležitost bych neměl připravit sebe ani své potomstvo a mohu si být při jejím naplňování jist souhlasem Anglie, Generálních států a dalších přátel.

3. Pokud nastane kritická situace, muhu se spolehnout na pomoc Generálních států a Anglie; dá se počítat i s Dánskem a Braniborskem. A pokud se na Habsburskou stranu postaví Polsko, udrží je v šachu Švédský král.

4. Kdybych korunu odmítl, poškodilo by to velice evangelickou věc; stavy království českého a ostatné země koruny české by přišly o svou svobodu a své náboženství, což bych si musel navěky přičítat k tíži jako svou vinu.

5. Falc se musí beztak ozbrojit kvůli uplývajícímu příměří mezi Španělskem a Generálními státy. Je tedy možno příslušné nutné náklady využít i k získání nového důstojenství.

6. Při odmítnutí koruny je možno se obávat, že se čeští stavové obrání na sedmihradského kinížete, nebo se přímo vydají do rukou Turkům.

Zváživ to vše bedlivě, vyvozuji z toho závěr: Půjdu tam, kde jsem zapotřebí a kam mě volá Bůh. Nemám jinou nmožnost. Prosím Vás, abyste mi uvěřil, že toto rozhodnutí nepramení ze ctižádosti a z touhy po povznesení svého vlastního rodu. Můj palác v Heidelberku oplývá všým potřebným a žádoucím a nic nehovoří proto, abych tento svůj klenot dával všanc. Jestliže to přece učiním, mohu po pravdě říci, že to není v touze po vyšším důstojenství a po větší moci, ale že své štěstí hledám a nalézám jen v tom, co mi popřává Bůh. Také jsem se spíše snažil této volbě zabránit, než abych ji podněcoval. Že nakonec dopadla v můj prospěch, mě jen posiluje v úsudku, že jsem tam Bohem povolán a volání boží nemohu odmítnout. K nejvyššímu cíli dospěje jen ten, kdo si zvolí tu nejobtížnější cestu.

268. dopis
Tobias Kober, Zhořelec
Balthasaru Waltherovi v Lipsku

na den sv. Bartoloměje

Drahý kolego,

jakožto přítel a osobní lékař Vámi milovaného Jakoba Böhma, takto zdejšího ševce, bych Vám chtěl sdělit cosi, co se Vás dotkne. Böhme porušil svůj vynucený slib, že už nebude více psát. A já mu to jako lékař poradil, neboť jsem již nedokázal přihlížet, jak se trápí a jak ho tíží množství myšlenek, které nemohl nikomu sdělit. Na jeho i jinak neduživém těle se podepsal i zub času, takže jsem měl dobrý důvod alespoň v tomto konkrétním bodě mu ulehčit. A i když byl Böhme zticha, farář Georg Richtel se stejně nezdráhal pronásledovat ho posměchem a poštvávat proti němu spoluobčany. Neustále ho pronásledoval svou zloboou. A ježto se Böhme i se svojí ženou odebírali často na cesty za obchodem, pokusil se pošpinit jeho jméno i tam, kam se vydávali. Dal za tím účelem zhotovit opisy Böhmovy první knihy Aurory, kterou má stále pod zámkem magistrát, a rozeslal je po světě s kousavým komentářem. Přicházely totiž neustále dopisy, které Böhma ani zdaleka neodsuzovaly, ale naopak velice chválily a nadšeně s ním souhlasily. A ty opět jen znovu rozdmýchávaly Richterovu zášť. A některé došly přímo Böhmovi s různými otázkami, a na ty hodlá odpovědět.

Většina lidí považuje Böhma za rosikruciána, jejichž spisy jdou po celé zemi z ruky do ruky. Ovšem Böhme zvolil za svůj symbol lilii. Ať již růže či lilie - všechno tohle proticírkevní a kacířsky odchylné myšlení má nakonec za cíl totéž - svobodu ode všech dogmat. Böhme se dlouho zdráhal, jakkoli mu bylo jasné, že již déle nemůže mlčet. Poslední popud mu k tomu dal - jako u něj již opakovaně - zážitek, jenž jím hluboce otřásl. Vyšel ze svého domu a chtěl přejít most, aby se prošel ve volné přírodě, jak to často dělával, když na něj dolehlo vnitřní vidění. Aniž by věděl proč, zastavil se uprostřed mostu vyklonil se přes zábradlí a zamyšleně pohlédl na vodu plynoucí pod ním. O chvilku později se ani ne na tři lokty od Böhme s hromovým rachotem prolomil prostřední mostní oblouk a Böhme odtud v panickém strachu utekl. Kdyby byl dál šel bez zastávky svou cestou, jistě by byl utonul v hlubině. V tomto zcela nepředvídatelném neštěstí a zázračné záchraně Böhme uzřel nadpřirozenou moc Boží, již potítil na svém vlastním těle. Spatřil v tom nebeské znamení, že musí splnit své životní poslání, ať se mu již stane cokoli. A od té doby ho již nic nezastavilo. Jako posedlý píše listy i pojednání a chce, aby si je lidé opisovali a šířili je.

Pan von Ender se toho již nechtěl zúčastnit, neboť dostal títmo svým počínáním Böhma do pěkné bryndy. Ovšem v současné době se již tvoří mnohem rozsáhlejší okruh lidí dychtivých slyšet Böhmova slova. Abyste si o nich mohl udělat představu, ocituji Vám úvodní slova, první větu jeho nejnovější knihy Popis tří principů božské bytosti Zní: "Člověk si již od mateřského lůna nemůže ve svém životě před se vzít nic užitečnějšího a nutnějšího nežli toto: Aby řádně poznal sám sebe, totiž co jest, z čeho, respektive kým a k čemu byl stvořen, a co je jeho úkolem." V tom se zcela jistě ještě odráží Böhmův zážitek na mostě, který mu způsobil spásný otřes. Bojí se, že by mohl propást svoji úlohu. Spis jsem nejen pečlivě přečetl, ale také doslovně opsal. Naplňovalo mne při tom i to uspokojení, že se tak hluboké myšlenky dají vyjádřit v naší mateřštině a není k tomu potřeba latiny ani hebrejštiny, jak doposud soudí mnozí učenci. Smysl mnoha míst je ovšem nejasný, což se dá vysvětlit tím, že Böhme nestudoval žádné nauky, ale vše čerpá ze svého nitra. Je si sám vědom tohoto nedostatku a neustále na něj poukazuje. Temná místa v jeho díle jsou však zastíněna celým ohňostrojem myšlenek. Nakonec nenarážím ani tak často na jazykovou neschopnost Böhmovu, jako spíše na hranice jazykového sdělení vůbec. Znamená to, že Böhme vidí více, než se dá vyjádřit, a to znamená, že vidí pravdu. Je to zcela očividné tehdy, když se snaží vytvářet nová slova. Tak třeba píše o "Bezednu", jež předchází všechny světy a všechna jsoucna, i samého Boha. Když mluví o boží trojjedinosti, má tím na mysli něco jiného než klasická církevní nauka. Označuje tři praprincipy jako oheň, světlo a svět, ale v jiném, nežli jejich běžně omezeném smyslu slova. Kdo si pod Böhmovým "ohněm" předsatví divokou žádostivost ještě bez jakékoli formy a "světlem" její uspokojení tvůrčí, formující a utvářející schopností, a svět pak pro něj znamená vnější uskutečnění Boha, který skrze "mysterium magnum" povstal z Bezedna, ten dojde jakéhosi tušení o Böhmových vizích. Ale co Vám budu o tom dále povídat? Přečtěte si to sám. Jeho spisy z něj teď, kdy byl vysvobozen před pádem ze zříceného mostu, tryskají mohutným proudem jako sama Nisa. Böhme uvažuje o tom, že by se vypravil do Prahy, neboť si slibuje mnoho od vlády nového falckého krále. A já ho v tom utvrzuji.—

předchozí část:                         andresius.pise.cz/463-dopis-265-266.html

následující část:                       andresius.pise.cz/467-volba-ferdinanda-ii-rimskym-kralem-dopis-269-270.html