Dopis 280 - 283

280. dopis
Michael z Obentrautu, Oppenheim
Kristiánovi z Anhaltu v Praze

5.maii

Můj Kníže!
Podle rozkazu jsem netáhl za naším nejmilostivějším panem kurfiřtem do Čech, ale zaujal pevné postavení zde ve Falci. Rozkazu bylo tímto učiněno zadost, ale nyní mám pod svým velením jen 300 rejtarů, pokud odečteme městskou posádku, jež je ve věcech válečných nezkušená. Jak se mám udržet proti markýzi Spinolovi a jeho španělskému vojsku? Mám zprávy, že se chystá táhnout na Falc. Snad chce zasadit úder ještě před tím, než příští rok vyprší příměří s Generálními státy. Potřebuji tedy velmi naléhavě pomoc od Unie, jež se přeci zavázala chránit německé země proti cizím mocnostem. I pomoc z Anglie by byla žádoucí, jakkoli bych byl, s dovolením, raději, kdybychom se ubránili vlastní silou.—

281. dopis
Michael Maier, Kassel
Jiřímu Pontanovi z Breitenberka v Praze

v květnu

Můj milý a dávný příteli!
Stýská se mi po Praze. Ovšemže se o ní všude mluví, od té doby, co tam přesídlil falcký dvůr. A kdo má ponětí o tom, jaký nový, svěží vánek už po několik let vane z Heidelberku, a představí si, že se toto ranní slunéčko spojí se starobylým leskem a purpurovvou soumračností Prahy, ztěžkne srdce samou touhou. Ani si nedokážete představit, jaké naděje vzbuzuje mladý český král a jeho půvabná královna, a jak všechny k sobě přímo magicky přitahují. V nich se ztělesňuje nový věk, o němž se již asi sto let mluví a píše, který stále znovu a znovu přivoláváme, jen abychom byli opětovně jen a jen zklamáni. Nad německými zeměmi září Pražský hrad vskutku jako grálská pevnost. Dlouho jsem se vzpíral tomu, co se mi pokoušel namluvit velectěný doktor Mögling, ale teď tomu sám začínám trošku věřit. Když si tak vzpomenu na dobu císaře Rudolfa: Což nebyl jako onen Amfortas, trpící smrtelnou ranou, jenž nemůže umřít, než jej vysvobodí mladý hrdina? Legendy se ovšem obvykle nestávají skutkem, a mé přirovnání stojí proto na vratkých nohou. Ale už jen to, že je takové srovnání možné, má v sobě cosi vzrušujícího. Jistě nescházely varovné hlasy, které označovaly Fridrichovo tažení do Čech za neuvážené dobrodružství a varovaly před nedozírnými následky. Ale i ony jsou tím dobrodružstvím fascinovány, jakoby jeden jediný sebral odvahu, která všem ostatním chyběla. Německem zavanul dech svobody - neumím to popsat jinak. A ten se už jistě úplně neztratí. Také mě teď napadá, v čem je podstatný rozdíl vůči té legendě o Grálu, která nám jako symbol tak dobře posloužila. U Wolframa z Eschenbachu je to odvaha víry, jež se dá sotva snést. U Fridricha jde o odvahu vědět, jež je všemu nadřazena. Ještě nikdy nevznikla taková záplava spisů a knih, které jsou všechny vedeny přímo posedlostí vědět.

Rozpoutali ji Rosikruciáni a vlastně oni také stanovili onen dosud neslýchaný požadavek všeobecného vědění. Nemusí tedy nikoho udivovat, že tím přilákali celé houfy podvodníků a šarlatánů. A že jim všichni tak dychtivě naslouchají, neukazuje na nic jiné, nežli na to, jak velice má nevědomá většina, nejistá svou vírou, zapotřebí takových apoštolů spásy. Všichni si přejí, aby byl kámen mudrců. To pak bude i elixír života.
Nedávno jsem víceméně náhodou nalezl jeden Ježíšův výrok, který není z evangelií, ale z apokryfních spisů, nicméně by měl být zařazen do desatera přikázání.. Vy jste v této oblasti mnohem zběhlejší, ale nevím, jestli si na něj vzpomenete. Zní: "Když ze sebe vydáte, co je ve vás, to, co je ve vás, vás zachrání. Když ale nevydáte, co je ve vás, pak to, co je ve vás, vás zničí." To se mi zdá být vhodným mottem pro přítomnou dobu a také naší velikou šancí.—

Berlínské noviny
Jak se dělá z míru válka

Jen málokdy zplodila mírová smlouva, která má přece zajistit mír, tak rozsáhlé válečné akce. Bavorskému vévodovi Maxmiliánovi je třeba vzdát hold za to, jak to vše vymyslel a nakonec provedl. V Říši nastala úleva, když se v Ulmu sešli vyslanci katolické Ligy a vyslanci protestantské Unie k vyjednávání, místo toho, aby hned zkřížili zbraně. A když byla 3.července podepsána dohoda, v níž se oba tábory zavázaly neútočit navzájem na své země a državy, lidé si oddechli. Zdálo se, že je mír v Říši zajištěn. Do této úpravy však nebyly zahrnuty Čechy.
Otázka, kdo bude mít ze smlouvy prospěch, dostala brzy odpověď. Bavorský vévoda vytáhl se svým a ligistickým vojskem podél Dunaje do země nad Enží. Unie tomu musela bezmocně přihlížet a namísto toho zbrojit proti Spinolovi, pro případ, že by Španělé napadli Falc. Maxmilián měl tedy volnou ruku, přesto se překvapivě neobrátil proti Čechám, ale zamířil do dědičných císařových zemí. K tomuto kroku jej přimělo více dobrých důvodů: Území okolo Plzně bylo mansfeldskými již vyrabováno a vysáto. Přes české hory je obtížný přechod. císař ho volal ku pomoci, neboť od něj odpadli hornorakouští stavové. Ve skutečnosti se ale vévoda Maxmilián chtěl nejprve pojistit zástavou, která mu dle mnichovské smlouvy náleží za veškeré náklady, které Bavorům z této vojenské pomoci vzejdou. Takže vévoda Maxmilián počítá přesně. Válka o Čechy začala tím, že císař ztratil Horní Rakousy. Tenhle spojenec přijde císaře ještě draho. Ovšem veškeré škody stejně ponese lid.

282. dopis
Karel hrabě z Harrachu, Vídeň
Hraběti Bonaventurovi Boucquoiovi v Budějovicích

19.augusti

Vaše excelence!
Bavorský vévoda Maxmilián se s celým ligistickým vojskem obrátí do Čech, aby se tam spojil s císařskými oddíly. Tím se vyostří otázka vrchního velení, na něž si bavorský vévoda bude činit nárok. Bylo by žádoucí, aby císařský dvůr o tom co nejdříve začal s vévodou jednat.—

283. dopis
Bonaventura hrabě Boucquoi, Budějovice
Karlovi hraběti z Harrachu ve Vídni

20.augusti

Vaše milosti, důstojný pane tajný rado!
Když se jednalo můj první příchod sem, bylo jednou z podmínek, jež jsem si na příkaz jeho výsosti arcivévody Alberta vymohl, by mi v mé hodnosti polního maršála, jež mi byla udělena, nikdo nemohl vydávat rozkazy, kromě jeho císařského Veličenstva - Bůh ho zachovej - i kdyby to byl sám arcivévoda. A když jsem poté sem dorazil, přislíbili mi týmiž slovy tutéž hodnost. A vše bylo také tak až podnes dodrženo, především poté, co mě jeho Císařské Veličenstvo - Bůh ho zachovej - vyznamenalo titulem generalissima. Proto je vyloučeno, aby si kdokoli činil nárok být mým představeným, který stojí mezi císařem a jeho generalissimem.- 

předchozí část:               andresius.pise.cz/475-dopis-276-279.html

Následující část:            andresius.pise.cz/477-tazeni-maxmiliana-bavorskeho-dopis-284-286.html