Dopis 287-288,Boje u Prešpurku,Bitva na Bílé hoře

287. dopis
Inigo Jones, Londýn
Českému králi Fridrichovi v Praze

14.října

Veličenstvo!

Na příkaz Vašeho královského tchána, našeho ctihodného panovníka Jakuba I. jsem prozkoumal jednu z nejpodivuhodnějších staveb na anglické půdě a snad v celé Evropě. Zbytky oné stavby, jež se tyčí na výšině nad Salisburskou plání, snesou srovnání s pyramidami a strmí tam k nebi od nepaměti a skoro se ani nedá uvěřit, že by byly povstaly lidskou rukou. Se Stonehenge, jak se ona pradávná svatyně , k níž se i dnes lidé přibližují jen s bázní, nazývá, se také pojí mnohé pověsti. Lidévěří, že ohromné skalní bloky dopravil na místo čaroděj Merlin na rozkaz krále Aurelia Ambrosia vzduchem až z Irska Jiní zase vyprávějí, že na této výšině tančili obři, kteří se z nějakého tajemného důvodu proměnili v kámen. Všechny tyto pověsti poukazují k šerému dávnověku, k éře Titánů. Král Jaku je přesvědčen, že v onom zlatém věku jistě existovalo vědění, které se tradovalo v tajných společenstvích a snad ho uchovávají samotné stavby. Já jsem zase došel k názoru, že tyto velkolepé stavby, které si ovšem musíme přiodít naší fantazií, jsou založeny na poznatcích o světě, které jsou z větší části nyní již ztraceny. Zdá se , že byly vytvořeny ještě před naším letopočtem, ale soudím, že tak mohutně založené chrámy mohli vybudovat jedině římští stavitelé. Ruiny ve Francii a Itálii, které jsem zkoumal a proměřil, umožňují tento závěr. Jenom je všem ve Stonhenge giganticky zvětšeno. V Toskánsku jsem slyšel vyprávět o svatyni zasvěcené bohu Coulovi, o němž mi však není nic dalšího známo. Stonehenge vykazuje přímo klasickou symetrii a zrcadlí v sobě onu harmonii, kterou odhalil Kepler v nebeských sférách. Je to další důkaz toho, ty nejgeniálnější a navýsost inspirované výtvory architektury představují knihu esoterní moudrosti, kterou se musíme znovu snažit přečíst - jako u pyramid nebo u Šalomounova chrámu.Jenom Vás ctí, že sníte o takové stavbě a bylo by pro mne velkou ctí vytvořit plány pro takovou svatyni budoucnosti. Bylo by k tomu ale zapotřebí přizvat ty nejosvícenější duchy naší doby.

Druhé noviny
Jak byl hrabě Dampierre poražen u Prešpurka a o válečné hydře

Protože si museli nechat zajít chuť na Prahu a protože se náčelník sedmihradských loupežníků Gábor Bethlen, který se chce vydávat za uherského krále zmocnil Prešpurku, nalodili se císařští v počtu 5000 mužů s generálem Dampierrem na bárky a pustili se po proudu Dunaje, aby Prešpurk znovu dobyli.

Překvapení ale nevyšlo. Posádka byla ve střehu a zasypala útočníky deštěm kulí. Soldateska hraběte Dampierra dokazovala své hrdinství prozatím povětšinou jen na bezbranných, a tak byla takovým necitlivým uvítáním natolik rozrušena, že se chystala stáhnout, když se jí v čelo postavil s taseným kordem sám hrabě Dampierre. Zůstal ale takřka sám, a tak při bystrém výpadu mu prohnal hlavu kulí jeden Maďar. To stačilo, aby císařská sběř vzala nohy na ramena Jeden hajduk si nakonec ještě ukojil svoji bojechtivost na mrtvém Dampierrovi a šavlí mu usekl hlavu. Jiní pak rozsekali tělo halapartnami, jako by se ho pokoušel zabít na několikrát. Potud dobře, kdyby jen se takového osudu dostalo všem generálům.

Pak si to ale při oslavách vítězství v Prešpurku rozmysleli. Král Gábor hodlal dát francouzskému vyslanci nějaký dárek. Nechal tedy rozkouskovaného Dampierra pečlivě posbírat a donést do zámku, kde mu hlavu opět umně přišili a vysparvili mu různé díry jako na roztrhaných kalhotách. Francouzský diplomat tak dostal a převzal k pohřbu v Prešpurském františkánském kostele svého z Pikardie pocházejícího poddaného, jenž padl hrdinskou smrtí v cizích službách, čistě umytého a zavinutého do vonného plátna. Jejej,jak té válečné hydře narůstají stále nové slavné hlavy, ať se jí jich utne kolikkoli! Mrtvé vojáky nechali psům a havranům, kteří si tak aspoň na lidských jatkách přijdou na své.

Lístek

Miláčku, jsi v pořádku? Nerad tě nechávám osamocenou v tvém nynějším stavu, ale musel jsem do ležení, abych uklidnil vojáky, kteří už celé měsíce nedostali žold. Všude - právě tak v Praze jako tady v Rakovníku - po mně chtějí jen peníze. Hrabě Mansfeld vypověděl svoje angažmá a nepohne se s vojskem z Plzně, nedostne-li zálohu na nový kontrakt. Bylo by jim jedno, i kdyby Boucquoi společně s Maxmiliánem vytáhli na Prahu. To jsou mi spojenci! Anhalt a Thurn jsou neustále ve při, jak se má dále takticky postupovat. Právě teď si Bavoři od Rakovníka odvezli značnou kořist. Anhalt je chtěl pronásledovat a Thun se zase chce stáhnout do Prahy. Tak prozatím zůstáváme zde. Jen nerad spím sám a myslím na tebe. Po každé šarvátce spím beztak vždy špatně. Je strašlivé přihlížet, jak po sobě lidé jdou a jak se zabíjejí a mrzačí. Doufám, že to bylo proboha naposled, aspoň letos, protože se už hlásí chladem a mlhami zima. Snad by se dal využít čas k obnovení míru. Lidé totiž neumírají jen v bitvách, ale hynou každý den nemocemi a nekonečnými násilnostmi. Je mi líto, že Scultetus z přehnané horlivosti strhal obrazovou výzdobu pražského jezuitského kostela a tak proti nám popudil katolíky. Nemá se rozdmýchávat nenávist. Možná to není takové jako to krvavé řemeslo tady v poli, ale jedno podmiňuje druhé. Třebaže jsme to se všemi doposud myslili dobře, i my máme co napravovat. Nechtěl bych být králem potřísněným krví, a teď už jí tolik vyteklo! Nemohu ale nyní utéci z místa, ne něž mě Bůh postavil. Kdybych tak jen dokázal odvrátit vše ošklivé od Tebe!—

288.dopis
Don Martin Huerta, Klatovy
Hraběti Bonaventurovi Boucquoiovi v Písku

30. octobris

Excelence,

Bavoři obsadili celé území mezi Domažlicemi a Sušicí a vše tam vyplenili. Přes hranice do Bavor už odehnali přes tisíc kusů dobytka a proslýchá se, že se chtějí odebrat do zimních kvartýrů. Poté co Češi vévodu Maxmiliána u Rakovníka zle pocuchali, vyjádřil se prý, že se vrátí zpátky do Mnichova. A vše zde podléhá jen jeho rozkazu. Spinelliho kvartýrmeister, Pietro Calelo si mi hořce stýskal, jak s ním ošklivě naložili, když chtěl na Váš rozkaz v Horšovském Týně rekvírovat vozy a koně. Bavorský obrist mu odsekl, že mu po císařských nic není a žádný císařský generál nebo polní maršál nemá co rozkazovat byť jen jedinému bavorskému vojákovi.Štěstí, že jste Valdštejna poslali s oddílem proti Žatci; ten by ve své aroganci s Bavory určitě začal půtku. Je to kříž, že mezi Vaší excelencí a bavorským vévodou nebylo dohodnuto jednotné velení. Jak máme vytrhnout na Prahu, zůstanou-li Bavoři stát tady? A Praha se stejně nedá dobýt - mohla by se poddat jen velmi dlouhému obléhání.K úplnému sevření města císařské síly nebudou niky stačit; a ani s Bavory se nedá uskutečnit, pokud v poli operují Mansfeldští, Thurn a Anhalt se svými vojsky. Já už tu nic nepořídím; Bavoři uložili sedlákům tak vysoké kontribuce, že se jim nedá už nic sebrat. Pokud se nespojím s císařskými na východ ode mne, můžu tady se svým celým štábem umřít hlady.

Říšské noviny 
Pravdivá zpráva o hrozivé bitvě na Bílé hoře poblíž Prahy, jež se odehrála 8.Novembris a rozhodla české hádání

Nerozhodně skončilo střetnutí českých a uherských, jakož i bavorských, ligistických a císařských vojsk na druhé straně u Rakovníka. Zatímco se však král Fridrich snažil marně přimět krásnými slovy dovolat se hraběte Mannsfelda, hrabě Boucquoi ho místo toho podplatil značnou sumou, aby vytrval v Plzni a zůstal neutrální. Mezitím přisunuli Bavoři a císařští další čerstvé oddíly a proviant a s nimi se pustili přímo na Prahu.

Čechové to neočekávali a musili si pospíšit, aby byli u svého jinak dosti nekrytého hlavního města dříve než nepřítel. Několik dní a nocí pochodovala obě vojska vedle sebe, často tak blízko, že by se byla musela vidět, kdyby vše neskrývala mlha. 7 listopadu české vojsko zlezlo Bílou horu u Prahy za jasné měsíčné noci mohlo zaujmout dobré postavení. Protože byly oddíly unavené a krajina byla poměrně výhodná, nenechal kníže z Anhaltu vybudovat žádné šance, až na dvě bašty chránící pravé a levé křídlo.

Když k Bílé hoře dospěli Bavoři a císařští, dostal se vévoda Maxmilián do sporu s hrabětem Boucquoiem, zda je se možno odvážit zaútočit. Hrabě, zkušený stratég, byl rozhodně proti a navrhoval nepřítele nejprve obchvatným manévrem odlákat z návrší. Vévoda však nedokázal ovládnout svoji netrpělivost, s níž se chtěl zmocnit Prahy. Boucquoi, jenž byl těžce zraněn zbloudilou kulí při průzkumu, nakonec ustoupil., když se Bavoři odvážili udeřit.

Chráněni mlhou překročili Bavoři vedení generálem Tilly potok Šárku a napadli šance na pravém českém křídle. Byli však krvavě odraženi. Tak bylo rozhodnuto vyčkat, až se mlha poněkud projasní. Mezitím dal bavorský vévoda postavit přímo doprostřed svých dvanáct těžkých kanónů, pojmenovaných po dvanácti apoštolech, a začal ostřelovat české pozice, jakmile na ně bylo vidět.

Kníže z Anhaltu se konejšil domněnkou, že nepřítel po této kanonádě odtáhne - hrabě Boucquoi to vždycky tak dělával, když poznal, že útok by byl bezvýsledný. Když se okolo poledne zdálo, že nastává právě tento moment, ustoupil Anhalt naléhání hraběte z Thurnu a nechal českou jízdu zaútočit s kopce na levém křídle. Císařští sice neutrpěli porážku a jejich řady nebyly prolomeny, ale nadále stáli sešikováni k bitvě, přesto však to mezi ně vneslo značný zmatek. Hrabě Thurn již prý křičel "Victoria!" a nadto ještě mladý kníže z Anhaltu udeřil zezadu se svým pěším lidem, takže císařští začali doopravdy kolísat.

Tu se hrabě Boucquoi zdvihl ze svého lůžka, dal se přivázat na koně a sám vedl císařské zálohy do bitvy. Současně vydal rozkaz polským jezdcům, kteří kryli levé české křídlo, aby zaútočili na uherskou jízdu. Kozáci se na nenáviděné Uhry obořili s takovou zuřivostí, že ti se v mžiku rozprchli. Většina se jich utopila na útěku ve Vltavě.

Avšak i českou jízdu Bubnovu zasáhl Boucquoiův protiútok tak těžce, že utekli zpět na vrch rychleji, nežli předtím sjeli dolů a vnesli děs a paniku do svých vlastních řad. Brzy nato byli porubáni i pěšáci mladého knížete z Anhaltu, a on sám upadl těžce zraněn do zajetí.

Avšak uprostřed českých pluků dosud vlála zlatá královská korouhev se zeleným křížem a heslemDiverti nescio. Ale už jen málo Čechů ho bylo ochotno dodržet a skutečně "neznat útěk". Když totiž nyní císařští společně s Bavory nastoupili k útoku na celé čáře, české vojsko se rozptýlilo jako plevy ve větru. Za méně než dvě hodiny bylo vše rozhodnuto a bylo dosaženo tak rozhodného vítězství, které zpečetilo pád Prahy a konec českého povstání.

předchozí část:              andresius.pise.cz/477-tazeni-maxmiliana-bavorskeho-dopis-284-286.html

nácledující část:             andresius.pise.cz/479-dopis-289-292-vcetne-slavne-opitzovy-basne.html