Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
v červnu
Ctěný mistře,
s úlevou jsem přijal zprávu, že jste se vyzdravil ze své těžké nemoci. Mrzí mne však, že Vam tak zeslábl zrak. Že se něco takového stane právě tomu, který prohlédl do vesmíru hlouběji než kdokoli před ním! Úryvky z rukopisu vašínové knihy mě naštěstí však přesvědčují o tom, že bystrosti vašecho ducha se to nijak nedotklo. A to až do té míry, že si dělám starost, zda Vám osobně neuškodí, když dáte tento velkolepý dárek lidstvu. Sice jste velmi obratně vzbudil dojem, že tyto dialogy zpochybňují koperníkův systém. Avšak argumenty, jež vkládáte so úst svým mrtvým přátelům Sagredovi a Salviatimu, svědčí spíše o opaku. A když se v nich zastánce všeobecného mínění církve jmenuje zrovna Simplicio a navíc hovoří doopravdy , jak odpovídá jeho jménu, určitě to zapůsobí na Vaše bdělé a nedůvěřivé protivníky, z nichž jsou Jezuité jistě stejně jako dříve pro Vás ti nejnebezpečnější, jako červená na býka. A jestliže tomuto Simpliciovi vložíte do úst výroky, které pronesl v rozhovoru s Vámi papež, zahráváte si s ohněm, s tím ohněm, který připravil o život Bruna. Jakkoli si můžete vážit něčí inteligence, málokdy ji nepřemůže marnivost. A Urban promine spíše porušení církevních dogmat nežli, kdby někdo nahlodal jeho velké sebevědomí. Zvolil jste pro svůj spis formu, jež může oklamat jen velmi bezelstného čtenáře, a když Vám pater Riccardi udělil imprimatur, měl jste štěstí, že jste v jeho osobě narazil na poměrně laskavého cenzora. Ale obsah knihy hraničí s kacířstvím a závěry, jež si z něj musí pozorný čtenář vyvodit, vedou zcela opačným směrem, nežli kam autor údajně míří. Byťsi je Váš dialog velmi umně složen, takže každého znalce naplní potěšením, přesto až příliš tomu, kdo tento grif prohlédne,vyjevuje svoji tendenci. Zrazuji Vás tedy toho, abyste dal knihu tisknout v Římě. PO smrti knížete Cesiho nemůžete již počítat s žádným mocným příznivcem. Žádný z Vašich římských příznivců nedosúponuje takovým vlivem jako onen slavný kníže. Vydejte knihu ve Florencii, a toco nejdříve. Ale, už teď, když to píši, mě přepadají pochybnosti, mám-li Vám k něčemu takovémmu vůbec radit. Asi bych na Vás měl spíše naléhat, abyste takový spsi uzamkl do své truhlice. Ale jak Vás znám, byla by taková rada marná. Sand si tedy alespoń ještě jednou rozmysléte formulaci předmluvi, jež se obrací na "rozumného čtenáře". Vždyť i věta: "Ozývají se stížnosti, že překotné zákazy pocházející od těch, kdo nemají s astroniomuickým pozorováním žádnou zkušenost, zadržují vzmach vážným ch duchů." nemůže nevzbudit s těmito stížnostmi souhlas a nebvede k tomu považovat je za neopodstatněné. A aˇž už Vám papež Urban blahovolně povpluje, abyste představil Koperního učení ajkožto možnou hypotézu, , jeho přízeň jistě zcela vyprchá, když po přečtení těchto Dialogů dojde k závěru, že není možno jinak, než že je tato hypotéza správná. Mýlíte se, jestliže se domníváte, že postačí apelovat na rozum, aby popřál sluchu pravdě. To nestačí nikomu, jemuž jeho rozum zakazuje připustit si nežádoucí pravdu. Pak se už nebude diskutovat pomocí argumentů, ale vystřídá je násilí.. Zvažte to.
Fridrich: Neříkejte mi, prosím, "králi". Lépe bude "falckrabě". Připomíná mi to domov a učí mě to skromnosti.
Fludd: Veličenstvo! Vzali Vám království, ale ve vašich žilách přesto koluje královská krev!
Fridrich: Královská krev! Sang roayl! Saint Gral! Vskutku mi připisovali dokonce božskou krev! A musím doznat, že po určitou dobu jsem blouznil o tom, že se stanu novým grálským králem. Zdálo se , že doba přímo po někom takovém volá a já se cítil k tomu povolán. Myslil jsem, že musím poslechnout hlas své krve. Viděl jsem se v úloze Percivalově, ale ve skutečnosti jsem Amfortasem Tak tedy král, chcete-li, ale král na smrt zraněný a neschopný umřít.
Fludd: Takový výklad se mi líbí. Nese v sobě tajemství, aniž by ho zneužíval. Já však nejsem tím čistým bloudem, jenž vás může vysvobodit. ale přesto s vámi mám soucit a tak si neodpustím otázku: "Jářku, cožpak Vám schází, kmotře?"
Frisrich (s úsměvem): Ostrov Bensalem.
Fludd: Ten kromě sira Francise Bacona zatím nikdo nenašel.
Fridrich: Lodí byste jej také hledal marně. Proto nás tam Bacon přenesl na křídlech ducha, abychom se v té nové Atlantidě dobře vyznali.
Fludd: To je snový svět, kam nikdo nezavítá beztrestně.
Fridrich: Vymyšlený svět. Ale co je vymyšlené, je také uskutečnitelné. Je to jen otázka času.
Fludd: "Napodobili jsme let ptáků a máme jistá stanoviště, z nichž se jako okřídlenci můžeme vznést do vzduchu. - Máme lodi, co umějí plout pod vodou a potápěcí přístroje. - Máme veškeré druhy potahů, ale s mnohonásobnou silou. Mámezvuková zrcadla, jež hlas nejen mnohočetně odrážejí, ale dokáží ho i zesílit a zeslabit. - Vynalezli jsme způsob, jak vést zvuk trubicí po zakřivené dráze. - Dokážeme vysílat světlo do veliké dálku a udělit mu takovou sílu, že se v něm dají rozeznat i nejemnější čárky a body. - Máme dalekohledy, mnohem dokonalejší, než vy, jimiž si dokážeme dokonale prohlédnout i ty nejmenší částečky a také nejvzdálenější nebeská tělesa. - Máme laboratoria na přípravu léčiv. - Dokážeme uměle vyvolat déšť, kroupy i sníh. - Máme i dům šalby, kde dokážeme předvést všemožná čtveráctví, přeludy a smyslové klamy a můžeme z nich sehrát celá představení." Tohle všechno a ještě spoustu jiných věcí si vymyslel Francis Bacon; duchaplný muž, pravda, s humorem a fantazií. Ale vy to považujete za uskutečnitelné?
Fridrich: Ovšem. Kolo není jistě poslední lidský vynález.
Fludd Ale k čemu by to vše bylo dobré?
Fridrich: Žádný vynález není dobrý sám o sobě. Může lidi obohatit a přinést jim požehnání, nebo zkázu. V Nové Atlantidě se podařilo všechna nebezpečí zažehnat a tím se lidské možnosti nesmírně zvětšily. Nejen že se podařilo prodloužit lidský život a upevnit lidské zdraví, ale také dostal mnohem větši smysl. A to nejen pro vyvolené, ale pro všechny obyvatele státu. Tento stát vzkvétá, poněvdž všechny síly byly v něm použity k podrobení přírody a nikoli jako u nás k podrobení druhých lidí.
Fludd: Podmanit si přírodu je vznešený cíl, o nějž odedávna usilují astrologové, mágové a alchymisté.Uchovávají své umění ovšem v tajnosti, což nakonec vede opět k zotročení lidí, kteří jsou součástí přírody.
Fridrich: Nezapomeňte na kněží! Dovolávají se nadpřirozených sil, v jejichž službách údajně stojí a odvozují z toho oprávnění k ještě bezpodmínečnějšímu podmanění lidí.
Fludd: A není to k jejich spáse?
Fridrich: V jednotlivých případech je to možné. Nedospělému člověku je třeba vedení. Ten, kdo ještě nedospěl, se poddá a podřídí. ale my musíme posuzovat člověka podle toho, čeho je schopen, ne podle toho, v čem zaostává. A každá podřízenost ovšem je k dobru vládnoucího. Proto je církev tím bezbožnější instituce, čím více opírá svou nmoc o pozemské. V Nové Atlanditě panuje moudrost, kterou sice nevlastní všichni v stejné míře, kterou však všichni mohou nahlédnout.
Fludd: Když se Bacon zaklíná Novou Atlantidou, dovolává se tím zároveň té předchozí, o které se dočetl u Platóna. a tu pradávnou Atlantidu pohltily vody, podobně jako se to popisuje v Bibli. A podobné katastrofy znají i jiné národy. Plynou z toho dvě otázky: Byla v dějinách lidstva jen jediná taková katastrofa? A za druhé: Nedosáhli lidé už v té dávné Atlantidě onoho vysokého stupně společenského života, jaký se popisuje v Nové Atlantidě?
Fridrich: Vzpomínáte si, že Platón řekl: "Již se odehrály mnohé a rozmanitézkázy lidstva a ještě se stanou." A připomeňme si také, že Giordano Bruno napsal: " Kdo nenahlédá, že princip plození a smrti je týž? Což není konečná zkáza počátkem nového plození?A neřekneme zároveň, že když jedno odchází, druhé se ustavuje: Ono bylo, toto je? Vskutku, promyslíme-li to dobře, musíme uznat , že zánik není nic jiného než vznik a vznik nic jiného než zánik." Stará Atlantida vždy a všude propadá zkáze a Novou Atlantidu vždy a stále tvoříme.
Fludd: Bylo by to pochopitelné, kdyby zanikalo vždy nedokonalé, aby z něho mohlo vzejít dokonalé. V přírodě neobstojí, co je nemocné a slabé, a rychle to zaniká. Ale ve staré Atlantidě zjevně panovaly ještě rajské poměry. Proč nemohly trvat dále?
Fridrich: Tyto katastrofy mají vždy nějakou spojitost s lidskou vinou. To je ovšem laciné vysvětlení. Který člověk se nikdy neobtížil žádnou vinou? Laciné odpovědi zůstávají pochybné. Příroda, o níž mluvíte, je veliké tajemství. Nepochybně se řídí určitými zákony, ale ty jsou nám z větší části neznámé. Musíme je lépe probádat, máme-li se vyrovnat s přírodou obecně a s naší přirozeností zvláště. Člověk, od pradávna vydaný na pospas přírodě, se vždy snažil jí lépe porozumět. Nevím, podaří-li se mu ji někdy podmanit, jak tomu chce Bacon. A také pochybuji, zdali to lidstvu nakonec vůbec prospěje.
Fludd: Tato Brunova slova, jež jste tu citoval, se s křesťanstvím dají sotva sloučit. A možná platí totéž i o Baconově myšlení. Ale v Nové Atlantidě dal však křesťanství přetrvat.
Fridrich: To je ale křesťanství, jaké tady nikdy nebylo. ROzhodně ne ve staré Atlantidě. Správně jste řekl, že byl Bacon muž obdařený fantazií a humorem. Tolerantní křesťanství je v Nové Atlantidě jednou z oněch zábavných kuriozit jako to, že bude člověk jednoho dne létat. Ale přesto soudím, že se spíše uskuteční to, než ono.
Fludd: Tommaso Campanella by s Vámi pravděpodobně souhlasil Soudí, že jenom vynález knihtisku pozměnil zemi výranzněji, nežli cokoli púředtím.
Fridrich:To bude mít asi pravdu; má to ale háček - dotyčné knihy se nesmějí pálit. Ale právě to křesťané vždy dělali. A ti, co pálí knihy, pálí nakonec i lidi. A to zůstává velikým a neprominutelným zločinem křesťanstva, který také způsobí jeho zánik; který musí způsobit jeho zánik, aby se mohlo vyvinout jiné, prolhanou morálkou nezatížené lidstvo. Ovšem Campanella, který k tomu podává řadu praktických návrhů, uvádí lidi jen z jednoho otroctví v jiné. Je jedno, má s námi cvičit církev nebo společnost. Bacon, který oproti Campanellovi vypadá jako fantasta, zde směřuje ke zdokonalení individua. To považuji za reálnější. LIdé , kteří se budou moci vyvíjet svobodně a ve vzájemné úctě, nakonec takovou ideální společnost vytvoří, a lépe než by se toho docílilo prostřednictvím ideálního státu, který uspůsobuje lidi ke svému obrazu.
Fludd: To by znamenalo, když tedy necháme konečně na pokoji utopisty, že člověk dnešní doby usilující o dokonalost, jí může dosáhnout jen mimo panující státní zřízení a nezávisle na církevní morálce. Individualista, který připravuje společnost zítřka, se musí dnešní společnosti odcizit a skrýt se před ní, má-li to přežít, a musí působyt vskrytu. A odvážit se toho může, poněvadž se spoléhá na podobně smýšlející. Mám to štěstí příslušet k takovému kruhu, Hodláme vybudovat Šalamounův chrám.
Fridrich: A musí to být chrám? Bacon se spokojil s Šalamounovým palácem a udělal dobře. Nic nepomůže nahradit jednu víru jinou. Luther a Kalvín nás zapletli jen pevněji do smrtelného dogmatismu. Víru musí nahradit poznání, a to zcela. Málo toho víme. LIdé jsou soustavně udržováni v nevědomosti. Pak jistě je vědění všude málo. A musí to být vědění vedené neúplatným rozumem, který se opírá o pozorování, důkazy a nutné závěry. Musí to být vědění bez předsudků a předstírání. Jednoho dne takové vědění zodpoví všechny otázky, jež si klademe, a vyřeší všechny těžkosti, jež jsou na nás vloženy. Pak již nebude Nová Atlantida omezena na ostrav Bensalem, ale bude se rozkládat po vší zemi. Snad to bude ona již často vyhlížena tisíciletá říše.
Fludd: Kéž by jí byli sesláni vládcové jako Vy.
Fridrich: Mě se to pěkně mluví, když nemám žádnou moc. Nikdo neví dopředu, co učiní, až ho posadí na trůn, aby svou vůlí řídil osudy tohoto světa. Musí to být strašlivé pokušení. Dokážu pochopit, že se někdo dá raději přibít na kříž, než aby mu podlehl. Šalamoun! Pokud vůbec byl, měl by zůstat v dějinách osamocený a jediný? Ale je pěkný nápad, zkusit mu vybudovat dům, v němž by se mohl cítit doma, až jednou přijde. Ale asi nepřijde, stejně jako ona tisíciletá říše. Možná nemůže přijít, dokud s ním lidé spojují ještě nějaké naděje.
Fludd: My chceme vybudovat Šalamounův dům, ať již přijde nebo ne. Bude pro něj připraven a bude ho hoden. Pokud se vám tato představa líbí, mohu vám uvést člověka, s nímž můžete na toto téma rozmlouvat. Musil uprchnout z Francie a nyní se usadil v Amsterodamu, aby tam v klidu a bezpečí konal svá studia. Má všechny předpoklady k tomu, aby rychle postupoval cestou, kterou nám ukázal Bacon. Jmenuje se René Descartes. Vrhl se do oblasti, kterou Bacon poněkud podcenil, do matematiky. Přírodní zákony, totiž, které se Vám tak zamlouvají, se nedají rozluštit bez matematiky. To věděli již Kepler a Galilei. Ale oba hleděli na matematiku, podobně jako Bacon, spíše jako na služku jejich umění. Descartes jí přičítá vůdčí úlohu. Považuji ho za Giordana Bruna v matematice. Jako kouzelník proměňuje smyslové hodnoty v abstraktní čísla. Smyslový svět je povrchní, je to jen mámení smyslů. Teprve v neuchopitelném se dá pochopit. Nový svět, do něhož proniká Descartes, je už tady, ale řídí se jinými zákony, nežli jsou ty, s nimiž běžně pracujeme. To posouvá Baconovy fantazie do uskutečnitelné oblasti, stejně jako odvaha doznat se k nekonečnému, ale přesto matematicky vymezitelnému univerzu, musí lidem propůjčit nekonečné možnosti. To vám může naplnit ducha, když mluvíte s Descartesem, až triumfálním očekáváním. Duše ovšem trne, do jakých rukou se taková stvořitelská moc může dostat.
Fridrich: Proč musil tento Descartes uprchnout z Francie?
Fludd: POněvadž ho tam považují za Rosikruciána.
Frodrich: A vy jím nejste?
Fludd: Ano i ne. Pátral jsem po tomto tajném bratrstvu, a Decartes pravděpodobně také. Hájil jsem ho ve svých spisech. A věřím také, že znám pár rosikruciánů. A stále je mnoho dalších, kteří se za ně vydávají. Ve skutečnosti toto bratrstvo však nikdy neexistovalo.
Fridrich: Slyšel jsem, že se bratří vystěhovali do Indie, protože se vzdali naděje na záchranu Evropy.
Fludd. Toto bratrstvo neexistovalo, existovala pouze jeho vize. A byli lidé, kteří se této vizi blížili. Mohu se k nim počítat. Byla to vize nového křesťanstva, pradávného křesťanstva, křesťanstva zmizelého v nenávratnu, jaké nakonec Bacon přemístil na Bensalem. Ale růže vyrostlá na kříži uvadla a kříž zetlel. Nazývám tyto muže dnes "mudrci západu". Je možné, že někteří ocestovali do Indie. A možná se jenoho dne opět vrátí. Ale ještě je jich mezi námi dost, kdo zde nepoznáni žijí. Jsou to moudří mužové, připravující novou Atlantidu.
Fridrich: Může být uklidněním, že ještě jsou takoví lidé. Ale svět nezmění ten, kdo se před ním skryje. Co nám prospěje, když nám zůstává toho jen málo promyslet, ale všechno vykonat?
Fludd: To se ptáte mne? Já jsem jen obyčejný lékař. Ale Vy, Vy jste král!
(Fridrich v pohnutí zmlkne. Fludd se s hlubokou úklonou vytratí.)
Nakonec i nebe otevřelo své brány v bouři a blesku a hřmění a průtrži mračen, jaké na pomořanském pobřeží v létě nepamatují. Zcela to odplavilo císařské šance, které zřídili k obléhání Stralsundu a nikdo nepočítá s tím, že by učinili ještě jeden pokus zmocnit se města. I přemocný vojevůdce Valdštejn musel uznat svoji bezmoc, když osobně nařídil město ztéci, avšak docílil jen nabídky jednání. Odsunutí generálního útoku Stralsundští bystře využili. Ale jakmile se na moři objevily dánské plachty a po zemi přitáhla švédská pěchota s kanóny, klidně odmítli se vzdát. Vévoda Frýdlantský nakonec s nevolí odtáhl do svého nového Meklenburského vévodství.
Na vídeňském dvoře připisují vzdorovitost pomořanského přístavu hlavně licoměrnosti hanzovních měst, především Hamburku a Lübecku. Ujištovaly sice císaře svou věrností, nedali mu však k dispozici svoje lodě. A tak veškeré pokusy vybudovat na Baltu císařské loďstvo uvízly na mělčině. Obchodníci z Hanzy nechtějí být zkráceni o svůj prospěch z baltského obchodu, nadto již utrpěli značnou škodu narušením plavby po Weseře, Labi a Odře. A také se an radnicích hanzovních měst míhají švédští a dánští vyslanci, ajko by ani žádné války nebylo. A nač vlastně ještě vůbec ve válce pokračovat? V celé Říši už není po celé zemi jediného nepřítele, který by se mohl císařským postavit. Ale na vodě jeho moc končí. To prokázal právě Stralsund. A je marné doufat, že se císařský orel také naučí plavat.
předchozí část: andresius.pise.cz/...
následující část: