Dopis 247 + Noviny o pražské defenestraci

247. dopis
Konrád Pavel, Praha
Kristiánovi z Anhaltu v Heidelbergu

24.maii

Vaší knížecí milosti nejponíženější služebník! Spěchaje splnit úlohu, jíž jste mě pověřil, dorazil jsem 21. tohoto měsíce do Norimberku, kde jsem doufal získat zprávy o dění a poměrech v Čechách. A když jsem se dozvěděl, že páni stavové se chtějí znovu sejít i přes přísnou zápověď Jeho císařského Veličenstva, spěšně jsem se odebral do Prahy, kde jsem byl svědkem nebývalé události. Páni stavové se totiž v komnatě městské rezidence pana Albrechta Smiřického tajně dohodli, že donutí složit účty katolické místodržící, jimž přičítají veškerou vinu za ono císařovo "těžké psaní" a i za - jak soudí - záměrně vyvolané porušení Majestátu. Tak se ve velkém počtu přihnali včera v čele s hrabaty Thurnem a Šlikem, s bratry Pavlem a Litvínem z Říčan, Oldřichem a Vilémem Kinským, s pány Václavem z Roupova, Colonnou z Felsu a Vilémem Lobkovicem na Pražský hrad a hrubě tam vtrhli do České kanceláře. Zastihli tam jenom čtyři z celkem deseti místodržících, nejvyššího purkrabího Adama ze Šternberka, velkopřevora Děpolda z Lobkovic, nejvyššího zemského sudího Viléma Slavatu a ministra Jaroslava Martinice. Ti jim vyčetli, jak to že se tak znenadála a v průvodu tolika rozčilených lidí vedrali do místností kanceláře a ani nevzdali povinnou úctu, dokonce ani za sebou nezavřeli dveře. Ale hned je přerušili a pan Pavel z Říčan ostrým hlasem přečetl usnesení obviňující pány místodržící jakožto císařovy špatné rádce, nepřátele náboženství a původce císařova listu. To pánové příkře odmítli, a to debatu jen vyostřilo. Vzájemně se obviňovali z nejrůznějších věcí a šli zpět až do roku 1609. Páni stavové požadovali po místodržících písemné odvolání všech urážek i všech útoků na Majestát, což ale oni nechtěli splnit. Odvolávali se na nejvyššího hofmistra Adama z Valdštejna, který ležel nemocen ve svém domě a bez něhož se nehodlali na ničem usnést. Tu vytrhl pan Litvín z Říčan zpod pláště dvě pistole a rozruch dostoupil vrcholu. Zazněly výkřiky, že viníci a rušitelé míru musí být potrestáni. Nejvyššího purkrabího a velkopřevora chtěli ušetřit, protože byli jen svedeni a ve vleku událostí. Tak jim poručili, aby kancelář ihned opustili. Leč oba největší podněcovatelé rozbrojů a nejzavilejší nepřátelé českých Utrakvistů prý nyní ponesou následky své zuřivosti. Nato přečetl pan Václav Roupovec nahlas rozsudek, který již měli připravený a sepsaný. Tu se pánové Slavata a Martinic chytili pánů Šternberka a Lobkovice a prosili je, ať je neopouštějí, že místodržící musí v těžké chvíli stát při sobě. Oba s tím i souhlasili, stavové se jich však chopili a vystrčili z kanceláře. Martinic se Slavatou myslili, že je odvedou do žaláře, ale páni je s velkým pokřikem dotlačili do Zelené komory a tam rozrazili okno nad hradním příkopem. Když ti dva pochopili, že jim jde o život, okamžitě si začali žádat zpovědníka.

Ale vysmáli se jim, že mazané Jezovity vyexpedují zvlášť, a hned nato se hrabě Thurn a někteří další chopili pana Martinice strhli mu drahokamy posázený klobouk a po hlavě ho svrhli z okna do příkopu. Pan Slavata, jehož se chopil Oldřich Kinský, Litvín z Říčan a ještě další, se zoufale bránil, a ještě když padal z okna se mu podařilo zachytit se pevně římsy. Krvavě ho však bili do prstů, až se musel pustit a s křikem se zřítil do hlubiny. Pak vyhodili z okna ještě sekretáře, který neudělal nic špatného. Ve městě propukl jásot nad touto "defenestrací"; prý je to starý český obyčej. Kupodivu si však z těch tří vyhozených z okna nikdo nezlámal vaz a obstojně nakonec ze všeho vyvázli. Pan Martinic dokonce rozhlašuje, že na jeho poslední střelnou modlitbu se mu zjevila Panna Maria a rozestřela pod ním svůj plášť, po kterém se jemně spustil na zem. Ve skutečnosti ho však nezachránila Boží Máti a její zázrak, ale - jak jinak - kupa hnoje!

Poštovské noviny
Pražská defenestrace a její důsledky

Situace v Praze je naprosto nejistá. Šíří se vzájemně si odporující zvěsti. Máme dvojí vládu a obě deklarují svoji oddanost císaři a chtějí ho svým způsobem chlácholit. Evangeličtí defenzoři ustanovili direktorium, jež převzalo vládu a již propustilo dva vymahače daní. Místodržící prý vzkázali do Vídně, že vše je jen nedorozumění, poněvadž jsou pánové Martinic a Slavata považováni za původce ono "těžkého" císařského psaní, díky němuž se určití pánové obávají o své majetky.
Má se za to, že císař zareaguje umírněně. Vyžádal si zprávu o tom, zda případ není jen výsledkem momentálního výbuchu vášní. Čechové mají prý výbušnou povahu. Ve Vídni také nevěří v otevřenou vzpouru, ale mají vše jen za náboženské rozmíšky, jež je možno pominout. Přesto však napsal císař hraběti Karlovi Bonaventurovi Bukvojovi do Bruselu, aby se dostavil do Vídně, aby jako polní maršál převzal velení nad císařskou armádou.
Také hrabě Thurn prý verbuje, ale neví se, k jakému účelu, neboť v Praze je klid. Čin defenzorů byl obyvateli přijat se sympatiemi. A když navíc ani jeden z vyhozených z okna nepřišel o život, všichni se těší z toho, že páni místodržící dostali za vyučenou. Někteří z pánů, kteří byli na Hradě při tom, ovšem toto neočekávaně vyústění jejich akce netěší. Kdo se totiž odhodlaně vydal na cestu vzpoury, usiluje o to, učinit něco, co se již nedá vzít zpět. Smrt místodržících by s sebou strhla váhavce a všechny evangelíky by zatížila stejnou vinou. Ale to, že císařovi zástupci ze všeho šťastně vyvázli, dává opatrnějším mezi nimi ještě naději na možnou shodu.
A jakoby se vůdci evangelíků obávali právě toho, vyhotovili direktorové spěšně výnos na vypovězení Jezuitů z Čech, neboť stavům v celé zemi způsobují značnou škodu. Již v dlouhém procesí opustili Prahu jen s tím, co měli na sobě. To způsobí ve Vídni zlou krev.— 

předchozí část:                           andresius.pise.cz/448-dopis-246-memorandum-ludwiga-cameraria-pro-unii.html

následující část:                         andresius.pise.cz/450-dopis-248-zle-znameni-v-prespurce.html