Dopis 248 + Zlé znamení v Prešpurce

248. dopis


Albrecht hrabě ze Solmsu, Praha
Kristiánovi z Anhaltu v Heidelbergu

16.junii

Jasnosti! Poté co jsem si učinil jasný obrázek o pražských událostech a hovořil v Praze s mnoha pány, situace se mi jeví velice povážlivou. Za prvé onen spektakulární počin, při němž měli být nenávidění katoličtí místodržící Martinic a Slavata připraveni o život svržením s okna, jak by se to dalo náležitě očekávat, nebyl spontánní reakcí vyplývající z ostré výměny názorů, jak se tento čin většinou prezentuje. Onen skutek byl proveden sice vášnivě, ale promyšleně. A bohužel se také již předtím spekulovalo o jeho možných následcích. Nemohu jinak, nežli to označit za nešťastné, a čeští pánové nám tímto činem připravili nemenší překvapení, nežli volbou Ferdinanda za českého krále, u které by nyní byli rádi, aby vůbec nebyla. Pídil jsem se po důvodech tohoto rozhodnutí, ale nikde jsem žádné rozumné nenalezl. Téměř by se dalo věřit, že zvolili Ferdinanda bezmyšlenkovitě a lhostejně, v letargii . Nabyl jsem dojmu, že při tom nikdo ve skutečnosti nemyslel na osud Čech a evangelické věci. Spíše myslel každý jen sám na sebe. Pořádně se sice nadávalo na císaře Rudolfa i krále Matyáše a kardinála Khlesla, ale vždy se našel způsob, jak s nimi vyžít. Každý po svém a občas také na úkor druhého. A všichni doufali, že s Ferdinandem tomu bude stejně. Není zde žádná pevná a nerozborná jednota mezi evangelickými stavy, není žádné jednoty mezi ustanovenými direktory, dokonce nevládne jednota ani v rodinách. Jeden z bratrů z okna vyhozeného Slavaty ho pomáhal vyhodit; a když potkáte nějakého Lobkovice, nevíte přesně jde-li o katolickou, kalvínskou nebo luterskou odnož téhož rodu. Na druhé straně není žádného velkého záští mezi katolíky a evangelíky. Direktoři si velmi váží pana Adama z Valdštejna a i rodiny Lichtenštejnů a Dietrichštejnů se těší neztenčené úctě. Shrnuto a podtrženo: nedá se zde rozeznat žádná strana od druhé - neexistuje jedna "česká" strana, ani jedna "evangelická" strana, ale jen spleť vzájemně se křížících individuálních zájmů. A nejvíce schází hlava a vůdce.

Hnacím motorem mnohých změn je sice hrabě Thurn, ale nepatří do počtu direktorů, ale je jim podřízen. Jmenovali ho vrchním velitelem vojska, které však musí nejprve sehnat. Jeho velitelské přednosti se ještě neprokázaly, dle mého mu schází rozvaha. Tu má ve větší míře hrabě Šlik, jemu zase schází rozhodnost. Vilém Kinský nemá charakter, najdete ho vždy na straně, která má právě převahu. Václav z Roupova se mi zdá příliš prostomyslný, Budovec z Budova úzkoprsý. A tak bych Vám mohl vypočítat celý seznam. Neschází jenom hlava, také silná ruka.

K tomu je třeba přičíst, že učinili ono rozhodnutí, aniž by se byli na něm shodli s Moravany, Uhry, Slezany, nebo hornorakouskými stavy. Tak usilují nyní o podporu tam, kde vládne spíše rozladěnost, neboť ani při Ferdinandově volbě se Češi svých sousedů nezeptali. Ti je považují za namyšlené a nejsou tudíž příliš ochotni jim přispěchat v nouzi na pomoc. Karel ze Žerotína nabádá důtklivě ke zdrženlivosti a domluvě a i Erasmus Tschernembl se dal slyšet, že je snazší vyprovokovat válku, nežli ji udržet na uzdě a dovést ke šťastnému konci. Nikomu nemůže záležet na dalším šíření nepokojů, nikdo totiž není připraven na rozsáhlejší konflikt. Co si však máme myslet o tom, že direktoři na jedné straně stále znovu opakují, že zůstávají věrni císaři, avšak hodlají si mocí podmanit česká města Plzeň, Krumlov a Budějovice, jejichž převážně katolické obyvatelstvo se prohlásilo za věrné císaři a direktorům se nepoddalo?

Abych předešel zbrklým krokům, nabídl jsem Čechům vstup do Unie pod podmínkou, že vaše knížecí Jasnost převezme vojenské velení. S tím však nesouhlasí, jakkoli se vstupu do Unie velice domáhají. Pak jsem vznesl otázku, jak se hodlají dlouhodobě vyrovnat s Ferdinandem jakožto králem a dostal jsem na to hotovou odpověď, že Ferdinanda je možné opět sesadit. Je k tomu třeba jen nalézt vhodný důvod. O hraběti Šlikovi se proslýchá, že se staví za krále ze Saska, což však neodpovídá přání většiny. Thurn se mě poměrně energicky vyptával, zda v případě spojenectví s Unií by nebyl jako královský kandidát k dispozici falcký kurfiřt, koneckonců před léty uvažovali již o koruně pro jeho otce. V zásadě jsem to neodmítl, podmínil jsem však tak závažné rozhodnutí mnohými dalšími předpoklady a naznačil, že je současná situace příliš nepřehledná, aby bylo možno plánovat tak dalekosáhlá rozhodnutí. Česká půda se mi zdá skutečně velice nejistá, než aby tam bylo možno vstoupit na trůn. To i Ferdinand to má v Uhrách jistější.—

Berlínské noviny
Zlé znamení?

Při sněmování u příležitosti královské volby v Prešpurce se udály dvě záhadné příhody, které se obecně považují za znamení, ovšem málokdo ví čeho. Den před korunovací se zatáhlo do té doby zářivě čisté nebe hustými mračny a propukla bouře, během níž blesk zasáhl a zapálil hradní věž, v níž se uchovávaly královské insignie a královská roucha. Hned nato však zarachotil prudký déšť a plameny uhasil. Královských šperků se nedotkla žádná pohroma, avšak při salvách z děla po korunovaci minula jedna z kulí jen o vlas hlavu kardinála Khlesla. Ten úplně zbělel, nic se mu však nestalo a na druhý den se vrátil s králem Ferdinandem do Vídně.

předchozí část:                              andresius.pise.cz/449-dopis-247-noviny-o-prazske-defenestraci.html

následující část: