Dopis 249 + Ortel nad Vaninim

249. dopis
Konrád Pavel, Vídeň
Kristiánovi z Anhaltu v Heidelbergu

22.julii

Vaší knížecí Milosti nejoddanější služebník.
Jakoby řízen rukou Vševědoucího jsem dorazil sem do Vídně právě ve vhodný okamžik - abych se stal svědkem neméně pozoruhodné události nežli v Praze. Všemocný kardinál Khlesl byl zatčen a vypovězen! A to vše se stalo v tichosti, bez císařova vědomí! Po náměstích a v uličkách se ozývají posměšné popěvky na toho, před nímž se ještě včera všichni třásli. Celou tu pletku na kardinála ušili král Ferdinand společně s arcivévodou Maxmiliánem a papežským nunciem. Prý se radili, neměli by ho raději odstranit pomocí jedu, pak od toho však upustili. Uchýlili se tedy ke lsti: král Ferdinand navštívil kardinála s mnoha lichotkami v jeho paláci. Také ho pozval k dalším rozhovorům na císařský hrad, což mohl Khlesl stěží odmítnout. Bezelstně se vydal na cestu. Vždyť ho navíc na ní doprovázel papežský nuncius, který ho osobně jel ve svém kočáře vyzvednout a během cesty s ním učeně rozmlouval. Když kardinál vstoupil do paláce, přišel mu v ústrety komorník von Stein a pod záminkou, že se král necítí dobře, jej uvedl do vedlejší místnosti. Tam však nalezl hrabata Dampierre a Collalto, kteří na něj hned zhurta, ať odloží kardinálský purpur a obleče si prostý černý kněžský šat. Když kardinál protestoval a panovačně se na ně rozkřikl, vytasili pánové dýky a pan von Preaser pohrozil, že jeho eminenci skutečně vztáhne ruku. Obvinili ho na místě z nejhroznějších zločinů, které prý jeho Císařské Veličenstvo přiměly zbavit se svého zhoubného rádce. Tu se kardinál poddal svému osudu, zbavil se purpuru a nechal se odvést speciálně k tomu zřízenou krytou chodbou. Venku již čekal krytý kočár, jenž ho spěšně odvezl. Všude na dalších zastávkách na ně čekali čerství koně a jeho cesta skončila až na zámku Ambras v Tyrolích, kde je od té doby kardinál vězněm.

Král Ferdinand a arcivévoda Maxmilián okamžitě taé intervenovali u císaře a omlouvali svůj krok nejrůznějšími vážnými důvody. Císař, jenž ležel v bolestech na loži, zrudl hněvem, ale nic neřekl, jen se zuřivě zakousl do podušky. Císařovna ale propukla v pláč a vyčetla Ferdinandovi, že se nemůže dočkat, až císař skoná. Ve městě dali spiklenci rozšířit pověst, že se kardinál dal podplatit, a Osmani mu vyplatili 200 000 dukátů, jež se nalezly v kardinálově domě, spolu se čtyřmi sty tisíci, jimiž si Benátčané vykoupili mír ve Friaulské válce. Měšťany do upokojilo a už si zase raději prozpěvují o ženách.

Ve skutečnosti nejde o nic jiného než o onu českou věc.

Zdá se, že Král Ferdinand se jen třese na nějaký nepředložený čin, ze strany evangelických stavů, aby měl záminku zrušit jím povždy nenáviděný Majestát. A když nyní k něčemu takovému konečně došlo, rozzuřila ho mírnost, kterou v této otázce Khlesl projevil Král Ferdinand nechce s Čechy žádný smír - to je čím dál zřejmější, ale žádá si pro ně přísný soud. Khlesl mu stál v cestě, proto byl odstraněn. Císař tomu bezmocně a bezvládně přihlíží a na dvoře, jemuž schází kardinálova ruka, vládne velký zmatek. A jen ten snad může zabránit, dalším rychlým a rozhodným, jež by reagovaly na čin Ferdinandův. Víme však již nyní, co od něj můžeme očekávat a musíme se o sebe postarat.

Druhé noviny
Ortel nad Vaninim, neboli Kdo popírá Boha?

Tohoto srpna, léta páně 1618 padl v Toulose následující rozsudek proti čtyřiatřicetiletému Giuliu Cesarovi Liciliu Vaninimu: "Vanini bude vydán do rukou spravedlnosti. Kat jej přivede se smyčkou okolo krku a cedulí s nápisem ateista a rouhač vůči božímu jménu na krku před hlavní portál chrámu sv.Štěpána. Tam poklekne, odprosí Boha, krále i své soudce za své rouhačství. Pak jej odvedou na náměstí des Salines a připoutají ke kůlu. Bude mu vyříznut jazyk a pak bude zardoušen. Poté bude jeho tělo spáleno a popel bude rozmetán do větru."

Čím se Vanini provinil? Učil. Odvážil se formulovat vlastní myšlenky a ne pouze nekriticky opakovat, co již bylo napsáno jinde. Své posluchače po dva roky okouzloval svou smělou a svobodnou řečí, podobně jako kdysi Giordano Bruno v Toulose. Jeden z těchto posluchačů, který se vetřel hlouběji do Vaniniho přízně, ho zradil a udal. Vanini nevěřil v inkarnaci Ježíše Krista. Učil rozpoznávat a uctívat Boha v přírodě, jejíž součástí je i člověk. Veškeré stvoření považoval za emanaci boží. Boha ze svého učení nevylučoval, ale pro něj veškeré nekonečné a nevyčerpatelné podoby veškerenstva Boha v sobě zahrnovaly. Učil posvátné úctě vůči všemu, co žije.

Vy, kdo soudíte Vaniniho, budete sami odsouzeni! Vy, co jste odsoudili Giordana Bruna, budete odsouzeni! Vy, kdož pronásledujete pravdu, se zalknete vlastní lží! Vy, kteří ve jménu Kristově šíříte záhubu, sami zahynete!

předchozí část:         andresius.pise.cz/450-dopis-248-zle-znameni-v-prespurce.html

následující část:       andresius.pise.cz/452-dopis-250-251.html