Můj nejmilostivější pane, podařilo se veliké dílo, dílo, o něž Falc osmnáct let usilovala! A i když zadržím svou přemíru radosti, mohu ohlásit, že bylo započato veliké dílo a pracovat na jeho přivedení k dokonalosti zůstává vznešeným cílem pro následující léta. Vaši milost všichni bolestně postrádali, ale s naprostým porozuměním pro to, že Váš zdravotní stav si zapovídá jakékoli cesty a trmácení. Všechna shromážděná knížata mě prosila, abych vyřídil vaší milosti co nejsrdečnější přání uzdravení. Do Aahausenu se osobně dostavili: vévoda Johann Fridrich Württemberský, falckrabata neuburská Filip Ludvík a Wolfgang Wilhelm, oba dva markrabí braniborští, vévoda Georg Fridrich Baden-Durlašský, markrabě z Ansbachu. Své pozorovatele vyslal lantkrabě Mořic Hessenský, s jehož vstupem do Unie se dá najisto počítat.
Náš návrh charty Unie, v němž byla vzájemná pomoc definována z opatrnosti jako poměrně nezávazná věc, byl na naléhání Neuburských falckrabat podstatně zkonkretizován, v čemž jsem pochopitelně rád ustoupil. Tak vznikl skutečný obranný pakt, který každého zavazuje vojensky pomoci každému. Unii bude řídit direktorium, jehož předsednictví pro následující tři roky připadá falckému kurfiřtovi. Vaše kurfiřtská milost přejímá i generalát, jenž se má rovněž po třech letech obměnit. Ale každému budoucímu vrchnímu veliteli bude vždy přidělen falckým domem generální obristleutnant. Unie vyhlašuje svůj výhradně obranný charakter a neplánuje žádné výboje. Základem svazku je zemský mír v Říši a neporušitelnost daných církevních a světských majetkových poměrů. Při hrozícím nebezpečí se má usilovat o vyřešení konfliktu nejprve po dobrém. Pokud takové úsilí ztroskotá povolá kníže napadené země unijní vojsko. Členové Unie si však mají i v čase míru být vzájemně nápomocni a rokovat o všech důležitých otázkách společného zájmu. Nejméně jednou ročně má být svoláno shromáždění za tímto účelem. Tím byl vytvořen předpoklad, aby v Říši, jež je neustále vystavena římskému vlivu a nátlaku katolické církve, jíž v čele stojí katolický vládce a instituce, v nichž rozhoduje katolická většina, protestantismus shromáždil své síly k odporu a ke svému prosazení. Kdyby nakonec i Sasko našlo svou cestu do Unie, bylo by možno zcela nově uspořádat říšské poměry. Ale možná takovou proměnu způsobí nový řád v celé Evropě.
V této oblasti upínám se svou nadějí především k francouzskému králi, jenž již v předchozích letech projevil veliký zájem na protestantské unii. Shoda, jíž Vaše milost v posledních dnech s Jinrřichem IV. dosáhla, bude vyjednávání na prospěch. Především velice záleží na finanční podpoře, neboť v tomto jsou členové Unie nanejvýš nevstřícní. Byl sice stanoven roční členský poplatek, ale na nejnižší možné hranici, a protože při jeho zpoždění je možno na to pouze mírně upozornit, budou hlavní tíži Unie na sobě nést Falc a Württembersko. Mé rozhovory s českými stavy posuzují členové Unie skepticky. Ale Čechy jsou bohatá země a mohly by se v rámci Říše stát pro Unii rozhodující posilou. Je však třeba nejprve vyčkat, jak se vyvinou tamější poměry a Unie do nich nebude moci vojensky zasáhnout, jak snad někteří doufají. Proto se musíme nejprve obrátit na Francii.—
133. dopis
Kristián z Anhaltu, Ahausen
Petru Vokovi z Rožmberka v Praze
18.maii
Můj milý Voku, člověk by musel být císařem, aby si mohl dopřát jako své jediné životní zaměstnání snít. Ale možná si to nemůže dopřát ani onen veliký snílek Rudolf, a musí tak trpět pod tíhou banální skutečnosti. Někdy se však i sny uskuteční, a to se stalo právě teď, kdy se stala skutkem protestantská Unie, což je snad nejdůležitější počin od samého počátku reformace. Založili jsme zatím Unii malou, alespoň podle mého názaru malou, ale ta se jistě rozroste do unie větší, ke které se mohou - a čím dříve tím lépe - připojit také Čechy. Snad by se se toho měly odvážit na vlastní pěst, bez vnějšího přinucení. Čekáme na Vás s otevřenou náručí.—