Dopis 130 - 131

130. dopis

Vaše excelence, nejjasnější hrabě.  Jeho císařské Veličenstvo se nalézá v zoufalé situaci, je potřeba okamžitá pomoc! Scházejí vojáci a peníze. Mezitím arcivévoda Matyáš uskutečnil své hrozby a vtrhl na Moravu. Nalézá se se svým vojskem už ve Znojmě, kde ho slavnostně uvítali protestantští stavové Lichtenštejn a Žerotín a holdovali mu coby panovníkovi. Učiní-li Čechové totéž, bude císař vydán na milost svému vzbouřenému bratru. Od říšských knížat se žádné pomoci nemůže nadít, poté co se říšský sněm v řezně rozprchl jako hejno hus. Císař Rudolf pomýšlel už i na útěk a chtěl se vydat do Saska, kde se na kurfiřtovu oddanost může spolehnout. Ale "vždy věrný" Kristián nakonec odmítl, že se necítí na tak vznešenou návštěvu dostatečně připraven. Jako by se Drážďanům nedostávalo ve srovnání s Prahou  na výstavnosti! Císař měl slzy v očích, když mu tuto odpověď saský vyslanec zaobalenými slovy sděloval. Hned se utáhl do své kunstkomory, kde vždy hledá útočiště, když jej zmáhá znechucení ze státnických záležitostí. Císař si světa umění cení více nežli skutečného. Cítí se být vládcem ve světě, který si vysnila jeho fantazie. Budiž to i předivná říše, v níž může každý nalézt své štěstí, ale lidé nejsou takoví, aby se v ní nalezli také. To jim má císař za zlé. Kdyby byl tyran, přinutil by lidi ke štěstí podle svých představ. Ale císař si oškliví každé násilí. Někdy mívá člověk pocit, že si oškliví i veškeré jednání a očekává, že se běh světa sám od sebe podřídí jeho představám. Císař si nechce připustit. že by se kdokoliv opovážil proti němu zvednout zbraň, ale přitom se právě toho nejvíce bojí. On by byl s to vydat se s odkrytou hrudí vstříc napřaženým halapartnám v očekávání, že blesk s nebes vyrazí nestoudníkům z ruky vražednou  zbraň. Ale bylo by na takový blesk spolehnutí?

Poměry v Praze snad nemohou být zmatenější. Náboženská rozpolcenost zasahuje celý národ, ba i nejvlivnější rodiny. Ale důvěra v císaře všechny drží pohromadě.V jeho moci je vše - milost i nemilost. Jak často mi Hradčany připomínají Escorial. Ale kdo nepoužívá moc, vzdává se jí. Kdyby tu ještě byl generál Rusworm, měl by císař po boku spolehlivý meč. Ten by mu byl zachoval věrnost a stal by se mu jeho Spinolou. Spinola! Sotva se odvažuji žádat, aby náš výtečný generál mohl postrádat určitou část své armády, s níž bojuje proti Nizozemcům. A možná i tak by přišel pozdě, aby mohl zasáhnout do událostí v Praze, když dojde k nejhoršímu. Ale i sama skutečnost toho, že na hranicích Říše stojí španělské vojsko připravené být císaři k dispozici, by vykonala své. Já budu zatím císaře posilovat, aby vytrval v Praze, pokud vůbec k sobě nějaké rádce pustí. ---

131. dopis

Jasnosti, s potěšením vzpomínám rozhovorů, jež jsme vedli v minulých letech, a ani si neuvědomuji, jak rychle smělé plány přecházejí ve skutek. S účastí jsem sledoval váš nepoddajný postoj v Řezně a přeji vám štěstí k tomu, aby evangelická Unie, o níž usilujete, se opravdu uskutečnila, o čemž ani v nejmenším nepochybuji. Ovšem její rozšíření i na habsburské země je nyní ještě nepochybnější, nežli dříve. Arcivévoda Matyáš se nezastaví na Moravě, ale vtrhne i do Čech, třebaže mu císař několika vynucenými řádkami nabídl neomezenou vládu v Uhrách a Rakousích. Matyáš sice uzavřel spojenectví s našimi evangelickými bratry ve víře a zaručuje jim, nač si jen vzpomenou, ale zde pochybujeme, že to bude mít dlouhého trvání. Habsburkové jsou a zůstanou katolíky. Zda se za Matyáše povede lépe než za císaře Rudolfa, na to nemůže nikdo přísahat. A Matyáš také není z nejmladších a není zrovna zdráv, přičemž všichni víme, co lze očekávat od arcivévody Ferdinanda. Kdo v této nejisté situaci tedy hledí v Čechách do budoucnosti, bude se chtít spíše spojit s nějakým protestantským panovnickým rodem než s ultrakatolickým. A pokud se rýnská falc postaví do čela všech protestantských zemí, i naši vlažní luterští pánové Šlik a Thurn se spojí raději s kalvinisty nežli s papeženci. Budovec je se mnou úplně stejného názoru. Neodhodlali jsme se však připojit k Matyášovi, jakkoli na nás naléhali pánové Lichtenštejn, Žerotín a Tschernembl. Místo toho vytrváme spolu s českými katolíky při císaři Rudolfovi, který nám zato zcela jistě udělí písemnou záruku těch našich svobod, jež nám Matyáš jen slibuje. Nyní je třeba využit slabosti Habsburků a nenechat s konečnou platností zvítězit Matyáše ani Rudolfa. Roztržka obou bratří by měla trvat aspoň natolik dlouho, než evangelická Unie bude nejen založena, ale i upevněna, aby již nikdy nemohlo dojít na další Donauwörth. Českou korunu Matyášovi odepřeme Také ji nepovažujeme v Habsburském rodu za dědičnou, což jistě víte.—

předchozí část:

následující část: