Vaše milosti. Jestliže jsem Vás nechal tak dlouho čekat na odpověď, nemá to znamenat, že nesdílím vaše obavy. Zcela naopak. Veškeré mé úsilí směřuje k tomu, postavit se čelem vůči rostoucím ohrožení, jež nám protestantům hrozí z papežské strany. Nedokáži posoudit, zda to je slabost našeho pána císaře, jeho rozpolcenost, nebo jeho trpělivá velkodušnost, co nás jako hráz chrání před agresivní rozpínavostí protireformace. A je-li tomu tak, jak dlouho ještě bude chránit? Polovina Německa nemůže spojovat svůj osud ani s císařovým rozporným charakterem ani s časem, jenž je mu ještě vyměřen, ani se nedá na těchto věcech budovat budoucnost. Všechny oči se upírají k Falci a já to cítím též jako závazek a povinnost myslet na společné blaho, na němž závisí i vlastní prospěch. Můj pán , kurfiřt se bohužel ovšem dříve nebo později upije k smrti a já jsem skoro v pokušení přát si , aby k tomu došlo spíše dříve než později. Poněvadž v takovém případě bude poručníkem a regentem ustanoven strýc našeho nezletilého prince Fridricha. Filip Ludwig z Falce-Neuburgu se sice drží luterského vyznání, ale jsem přesvědčen, že ho přesvědčím, aby byli kalvinisté v rýnské Falci tolerováni až do zletilosti dědice trůnu, aby nedošlo opět v zemi k nepokojům, jak tomu bylo až doposud při každé změně vlády. Zato by mohl luterský regent sjednat dohodu, neřkuli snad spojenectví se saským kurfiřtem, což bylo doposud nemožné. Neboť jak jen škodí to nešťastné nesmiřitelné nepřátelství mezi kalvinisty a luterány naší společné věci! Občas bych nejraději proklel všechny reformátory, co vzdáleni toho, aby svrhli společného nepřítele Řím, jen povzbudili a posílili odpor katolické církve tím, že oslabují své vlastní síly. Jak bychom mohli ve spojení se Saskem triumfovat, jak hrozivými bychom se stali a mohli přejít do útoku. Se svolením kurfiřtovým, jenž mi v tom nechal volnou ruku, jsem nyní dojednal obranný spolek s Mořicem Hessenským, markrabětem Bádenským, markrabětem Braniborským a falckrabětem z Zweibrücken. Je to první skromný krok ke svazku, jenž by měl podle mého zahrnout veškeré protestantské země a nabýt takové váhy, aby se mohl zastat i protestantských stavů v katolických zemích. Přes vévodu de Bouillon, švagra kněžny Louisy Juliány jsem dosáhl akordance s francouzským králem Jindřichem, jenž si i přes svou konverzi váží německých protestantů a vidí je na Rýně raději nežli španělské oddíly. Stejné vztahy nás víží ke kněžninu strýci Mořici Nasavskému, jenž ve svém nepřátelství vůči španělskému králi nezaostává ani za mák za francouzským králem. Jakmile se naskytne vhodná příležitost, rozjedu se do Anglie a vyprosím si osobní audienci u krále Jakuba. Je prý nakloněn tomu ukončit nepřátelství se Španělskem. To ovšem nevylučuje, že by se dal získat k protektorství takového spolku v protestantském Německu. Vidíte, že zkoušíme vše, ale nic se nedá získat bez trpělivosti a vytrvalého úsilí,.—
87. dopis
Walter Raleigh, Londýn
Kristiánovi z Anhaltu, Amberg
o srpnových žních
Knížecí Jasnosti, píši Vám z Toweru, kde čekám na popravu. Nevím zda můj list vůbec dostanete. Budou-li ho před Vámi číst jiní - na tom mi nesejde. Král Jakub si s procesem pospíšil. Ve službách svému státu jsem již tolikrát hleděl smrti do očí, že mi rozsudek nemůže ukázat nic, co bych nebyl poznal. Nade všemi je vynesen rozsudek smrti už v okamžiku jejich zrodu. Jen kdy zůstává otázkou. V řeckých bájích se píše o Prométheovi, jenž přinesl lidem z nebe ukradený oheň, že prý původně chtěl lidem z nebe přinést Prozřetelnost. Pouze soucit s lidmi, kterým by takové poznání zatížilo srdce, jej prý od toho odvrátil. A nepodřekl se nakonec Prométheus přeci jen trochu? Že víme o vlastní smrti, docela stačí k tomu, aby nás to učinilo nešťastnými. Spekulace o budoucnosti, jež trvá déle nežli naše pozemské bytí, učinily už množství lidé nešťastnými. Měli bychom zachovat Prométheovo mlčení, jenž už tak prozradil až příliš mnoho.
Obvinili mne ze zrady na Essexovi. Rád přiznávám, že jsem neměl Essexe rád. Ale nespřádal jsem proti němu intriky a nepohnul jsem ani prstem, abych přivodil jeho pád. Postavy jeho typu si ho nejlépe přivodí samy. Stačí se posadit jako na divadle do lóže a sledovat, jak se drama skončí. A pokud byl v tomto kuse nějaký padouch, pak jeho jméno znělo Francis Bacon. Toho pochybného advokáta si Essex hýčkal jako vlastního bratra. Věnoval mu panství Twickenham, za nějž by byl vděčný nejeden šlechtic a stále dokola platil dluhy tohoto notorického marnotratníka. Avšak když by se Essexovi velmi hodila výmluvnost jeho chráněnce a když by ji mohl dobře po něm požadovat, tehdy obrátil Bacon své řečnické nadání proti němu. Z panického strachu, že by ho Essex při svém pádu mohl strhnout s sebou, nemlčel a nestáhl se do ústraní, ale naopak vystoupil a vrhl proti svému dobrodinci ta nejtěžší obvinění. Královnu dojala taková věrnost vůči trůnu, jež nezná ani lidských ohledů, když slouží vlastnímu prospěchu. A nyní? Bacon se dokáže vlichotit králi jako Essexův nejlepší přítel. Mizera se vždycky prosadí.
A jak se otáčeli pánové Lordi, aby byli novému pánu k službám! Jeden se dokonce nestyděl vydat se do Edinburghu na koni, aby mu složil poklonu. Král James se právě ubíral na lůžko, když supící a upocený pán lapil jeho ruku, aby ji poníženě políbil. James ho pozvedl, přátelsky se ho otázal na jméno a pak na něj zapomněl. Vládne odzbrojujícím pokrytectvím, jež překoná málokterý Angličan. ale na ně nezapomněl. Z dobrého důvodu. Obvinění stran Essexe slouží jen jako záminka. Pro Jakuba je důležitější, že platím za nesmiřitelného nepřítele Španělska a poctivě jsem si zasloužil nenávist takového krále Filipa a jeho oblíbence vévody z Lermy. Král Jakub si ale vzal do hlavy, že bude se Španělskem udržovat mír neřkuli přímo přátelství. A na tomto oltáři, jenž má být zřízen dvěma doposud nesmiřitelným božstvům, mě nyní chce obětovat. Taková slávou pokrytá a vykrmená oběť vydá jistě daleko citelnou vůni a jako dárek potěší více nežli ústní sliby nějakého vyslance. Může dokonce být, že se čeká na dojem, jaký způsobí má oznámená poprava. A to chvíli potrvá. A já se více nežli smrti děsím nudy. Čím je možno v Toweru zabíjet čas, když nezabijí mne?
Král Jakub nosí korunu ani ne čtyři měsíce a už všichni touží po návratu Alžběty. Ano, dokázala občas lidi dohánět k zběsilosti. Ale všech svých chyb se dopustila z vášně. A to učinilo Anglii velikou. Jakub bude své chyby činit z omezenosti a to zemi zničí. A aspoň toho se nechci dožít. —