Dopis 88-89

88. dopis
Johann Valentin Andreae, Tübingen
Benediktu Figulovi, Utenhofen

v říjnu

Drahý strýče! Snad Vás tak smím nazývat jako duchovního, i když ne tělesného bratra mého otce. Vždyť svazky ducha bývají často silnější nežli svazky krve. Což nevidíme stále znova, jak lidé zapírají svou krev, aby si zachránili víru? A na druhé straně si musíme zeptat, která víra v budoucnu obstojí před poznáním. Tahle otázka mě pohání k nezkrotné vědychtivosti.
Díky za vaše rady. Snad Vás poněkud uklidní, že jsem právě složil bakalářskou zkoušku summa cum laude. Matku to potěšilo a ráda by viděla, abych usiloval o nějaký úřad a spokojil se s tím, čeho jsem dosáhl. Ale já chci být přinejmenším mistrem. A vůbec považuji toto studium jen za počátek. Tak brzy se ho nemohu nasytit. Když jsem měl možnost pohlédnout na impozantní bibliotéku profesora Besolda, teprve mi patřičně došlo, co je všechno ještě třeba vykonat. Kdybych tak mohl všechny ty knihy mít a pohřížit se do nich dnem i nocí! Vždy když se pohroužím do bezedného světa ducha, nechce se mi vracet do malicherně omezené všednosti. I když mě za to vyplísníte, nemohu jinak. Jak uboze poutá svět naše tělo potřebami, zatímco v myšlenkách zakoušíme, co znamená volnost.
Díky, tisíceré díky, za vaše poučení! Naléhavě Vás prosím, abyste v něm pokračoval. Dal jste mi do ruky kouzelný proutek, jímž dokážu v horách foliantů nalézt léčivý pramen. Kéž by se mi dostalo takového vodítka i v jiných oblastech! Neboť se mi jich v Tübingen připletlo do cesty více, až příliš. Kromě pokladů vědění, jež mi zdejší univerzita bohatě nabízí, se mne ještě zvláště ujali profesoři Mästlin a Besold. A kromě toho jsem se spřátelil se zcestovalým Holanďanem Johannem van der Linde, jenž se u nás usadil jako knihkupec. Poté co jsem získal jeho důvěru, poskytuje mi knihy, jež jsou přísně zakázány. A jakých zjevení se mi při tom dostalo! Občas myslím, že se novými, spíše zatím tušenými nežli pochopenými poznatky přímo zadusím, hučí mi v hlavě a chtěl bych mít jazyk básníka, abych dokázal vše řádně vypsat na papír.
Máte pravdu, když po mě žádáte rozhodnutí. Bude to mé předsevzetí. Nyní se ještě nemohu rozhodnout, na jaké pole zaměřím obzvláště své úsilí. Lekám se každého omezení, jež mi však teprve umožní proniknout do hloubky. Rád bych si vychutnal jádro každé disciplíny, všech dovolených i tajných nauk, zcela tak, jak jste Vy mi poodhalujete tajemství alchymie. Možná podobně tak jako mnozí přede mnou a současně se mnou jednoduše hledám kámen filosofů, lapis philosophorum. Na pouť za ním jsem se chtěl vydat už dlouho předtím, neboť láká svou dobrodružností - ani v krvavých bitvách nemůže být pro mladého válečníka více vzrušení. Myšlenka, že bych mohl "kámen mudrců" jednou skutečně najít, mě skoro znepokojuje. Ale promiňte mi mé podivínství. —

89.

dopis
Benedictus Figulus, Bamberg
Johannu Valentinu Andreae, Tübingen

v prosinci

Milý synu, tvoje vděčnost mě těší a mám radost z tvé bakalářské zkoušky, i když mě zlobí tvá dětinská nezralost, která se vůbec nehodí k tvé píli a vědychtivosti.. Ovšem ti nijak neodpouštím to "podivínství", když se vytahuješ, že nalezneš Kámen mudrců a nadto nad tím projevuješ lítost. To ukazuje, že jsi při všem svém studiu nenahlédl nic podstatného. Království ducha, jež tě tak magicky přitahuje, není rajská zahrádka. A jestliže se v ní doufáš shledat s dobrodružstvím jako válečník v boji, pak jen tak, že jako on jsi hotov položit život v boji. Jeví se mi tedy jako nezbytné pokračovat ve svých výkladech o alchymii, ale budu stručnější, abys byl nucen sám si vyvozovat závěry.
2.lekce - Dvě cesty. V alchymii existují praktická a spirituální cesta. Kdo se pustí prvou, aniž by hledal druhou, nebo když ji dokonce opustí, nutně selže. Vidíš to na příkladu zlatodějství, jímž je alchymie vykřičená. Kdo je praktikuje, aby hromadil poklady, se buď rychle prokáže jako šarlatán, nebo skončí ve sklepení nějakého knížete, jenž baží po zlatě. Z alchymického zlata se nedají razit mince. Zdařilá přeměna kovů signalizuje proměnu adepta a je jejím důsledkem.
Na praktické cestě je třeba trpělivosti, na spirituální pokory. O té první byly napsány celé knihy, druhá zůstává nezachytitelná. U první máme recepty, podle nichž může postupovat každý. Druhá se rozvíjí u každého jinak. Jestliže si mezi sebou alchymisté vyměňují zkušenosti pomocí skrytých poselství, dosahují tím jistého stupně sdílené pospolitosti, která však nechává každého v rozhodujícím úseku cesty o samotě, do níž ho nikdo nemůže následovat. Musíš se rozhodnout, zdali jsi schopen snášet to největší osamění, poté co se dostaneš dostatečně daleko.
3.lekce - Spisy. Více zakrývají nežli odhalují. To má více důvodů. Na jednu stranu myšlenkový svět alchymie se odvíjí z předkřesťanských kořenů a v mnohém se neshoduje s křesťanskou naukou a dá se na něj pohlížet přímo jako na útočiště pohanství. Ovšem pod pohany si nesmíme představovat nějaké pověrečné divochy, ale uchovavatele dávných posvátných pravd. A na obranu před pronásledováním nesnášenlivou a neprozíravou církevní vrchností tak alchymisté zapečetili svůj jazyk.
Je ovšem třeba rozlišovat mezi zprávami o alchymistických postupech, jež jsou zcela nevinné a přinášejí užitečné výsledky a umožňují nové cesty a mezi dalekosáhlými experimenty, o nichž se alchymisté šíří pouze v náznacích. Summa alchymického vědění poskytuje nezdolnější moc, nežli jaké si mohou žádat světští vládcové. Tato moc dokáže lidi učinit nesmrtelnými ještě za života skrze elixír života. Dokáže provést pradávnou přeměnu prvotní materie v materii konečnou, jak se také nazývá - méně poeticky - kámen mudrců. Tato moc však dokáže neopatrného adepta i zabít, ba , zničit celý svět. Proto směřuje veškeré úsilí alchymistů k tomu, aby tuto moc získali, ale podrželi v tajnosti a pokud možná nepoužívali.
Summou všech těchto spisů, jež se ti jevily jako horstvo mocných foliantů, je první věta Smaragdové desky egyptského mudrce Herma Trismegista: "Toto je pravda jistá a bez všeho klamu: Co je nahoře je jako to co je dole a co je dole je jako to, co je nahoře - schopno konat divy Jednoho. A jako vše z Jednoho pochází, skrze myšlení jediného, tak také pochází vše jsoucí z připodobnění Jednomu.” Ještě nikdy nebylo žádné tajemství zjevněji zvěstováno. Přijdeš-li tomu na kloub, již tě nebude trápit smutek, ale zmocní se tě údiv nad krásou stvoření a štěstí, žes byl takto dokonale zjednán podle zákona přírody.
4. lekce - Experiment. Alchymistova laboratoř ti bude na první pohled připadat zmateně. Ovšem jako u každého umění, i zde mu předchází řádné ovládnutí řemesla. Všestranně se v něm cvič, ale nenech se širokými možnostmi odvést od toho, aby ses jednoho dne dokázal rozhodnout k experimentu, který dovedeš do konce. Je to jako když se někdo učí na hudební nástroj. Teprve až je schopen kdykoliv zahrát jakýkoli tón, může tvořit vlastní melodie.
Pokud jsi přišel na vlastní experiment, nesmíš se stydět opakovat ho tisíc a tisíckrát. A neuchyl se při něm ani o píď od původního uspořádání. Vezmi si k srdci toto: Opakované pokusy se sobě navzájem podobají, ale nedojde vždy k témuž. Půjdeš-li vytrvale touto praktickou cestou, načerpáš novou sílu na cestě ducha. Budeš-li zaměňovat své laboratorium za oratorium a naopak, a tak činit stále a pravidelně, jako se střídá příliv a odliv, překvapí tě jednoho dne jako blesk znamení, jež roztrhne nebe a zemi a v němž se ti vynoří nebývalé světlo. Pak již stojíš na prahu.
5. lekce - Transmutace. Proměna hmoty platí za nejvyšší cíl alchymického umění. Lidé při tom však zapomínají, že něco takového předpokládá, důkladnou znalost veškeré materie. Proto studium všech knih na zemi ti nenahradí čtení v knize přírody. Olovo ve zlato - na to se nemusíš dívat jako na kouzelnický trik nebo na div. Neznamená to nic více, nežli se transmutace podařila. To podávají alchymisté jako ten nejočividnější důkaz. Ale, kdyby šlo jen o to, nestály by to za námahu. Jde o proměnu hmoty do jiného jejího stavu - mocí člověka. Ve vesmíru se nic neztrácí. Pokud však se hmota ukáže jako schopná proměny, sáhneme i po hlíně, z níž byl vytvořen člověk, ona hrouda obdařená duší, v níž tkví uvězněn duch se vším tím strachem a nejistotou před nepředvídatelným leč jistým koncem. Nebo novým počátkem?
Rozhodni se, zda čekat nečinně na to, co se s tebou stane, nebo začít cíleně s vlastní transmutací. To je jistě více nežli proměna z bakaláře v mistra, jež se ti jistě snadno podaří.

předchozí článek:        andresius.pise.cz/341-dopis-86-87.html
následující článek:     andresius.pise.cz/344-anno-domini-1604.html