Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
246. dopis
Jan Ámos Komenský, Fulnek
Johannu Valentinu Andreae ve Vaihingen
na velikonoční neděli
Milý můj bratře v duchu, snad Vás tak smím nazývat, poté, co jste mi dopřál svoji důvěru. Také jsem nyní dosáhl stavu, v němž se Vám vyrovnám, totiž stavu manželského, kněžského i učitelského, jen ve svém vědění za Vámi stále velice zaostávám. Přesto nyní, myslím, chápu odvahu, s níž jste chtěli roztříštěné a beznadějně rozhádané náboženství nahradit novým rosikruciánským pansofickým náboženstvím. Jistě je pravda, že všichni theologové v hrdlo lžou a popírají Boha. Ale i když se nyní všude prosazuje onen pomlouvačný a dogmatický způsob svévolného posuzování, vykládání a reinterpretování rosikruciánského poselství, jenž je nedorozuměním nebo nechtěním porozumět, neházejte ještě flintu do žita. Je to jako když se zářivý květ pampelišky promění v sametově bílou kulatou lucerničku, do které foukají děti. Foukneme do ní - a vítr roznese semínka a nikdo nedokáže říci, kam doletí a kde zapustí kořínky. Když jsem se vracel ze svého putování zpět do vlasti, zaslechl jsem v Norimberku něco o jisté tajné společnosti s názvem "Antilia". Marně jsem usiloval o to být vpuštěn do jejího kruhu, ale to, co se o ní proslýchá, ukazuje jednoznačně na rosikruciánské plány a smýšlení. Ať chcete či nechcete, způsobili jste to: zafoukali jste do pampelišky. Semínka letí daleko, do všech směrů a padají na úrodnou půdu. Všeobecná generální reformace veškerého světa je možná nad vaše síly, to dobře chápu, ale vy jste vyvolali v život a podnítili jiné síly. Nic si tedy nevyčítejte. Jestliže se podceňujete, když myslíte, že tyto ideje už nedokážete řídit, nesmíte se zároveň přeceňovat. Nejsou to jen vaše myšlenky, je to hlas touhy tohoto pokolení, co mluví z vašeho poselství. A je to také věčný hlas svědomí, jenž prostupuje všemi časy a tu se ozývá tišeji, tu hlasitěji, ale nesmí nikdy zcela umlknout. Možná byste nabyl jiného smýšlení, kdybyste působil zde ve Fulneku a ne ve vašem, promiňte mi to, poněkud úzkoprsém Vaihingen. Fulnek na moravsko-slezském pomezí je malý svět složený z různých národů. Spolu s Čechy, Moravany a Slezany tu žijí i Poláci a Slováci. Svou novou vlast zde nalezli Valdenští vyhnanci, které Čeští bratři tolerují a mají v úctě, a i s augustiniánským klášterem máme dobré sousedské vztahy. Tyto lidi sice nepojí vzájemně víra, ale také je nerozděluje. Mnohem silnějším pojítkem je mezi nimi chudoba. Bohatí a chudí bývali na zemi vždy v Bohem ustanovené rovnováze. Ale tam, kde se šíří bezohledná a nenasytná lačnost po majetku, je tato rovnováha porušena. Vztah pána a sluhy, který odpovídá přirozenému řádu, se zvrací ve vztah tyrana a jeho otroků. V tomto ohledu se papeženecká církev obtížila nemalou vinou a stále do ní více zabředá. Čím dál častěji je nám vycházet netoliko s chudými v duchu, ale se skutečnou chudobou těch, kterým nezbývá nic než naděje na blaženost v nebi. Je to nad síly kohokoli, nemůže to ale podlomit naši vůli k dobrému. Jestliže zničíme tuto naději upínající se k onomu světu, probudíme ohromné síly zoufalství. A proto je na pováženou bourat církve, nebo i jejich kostely. Proč bychom ale nemohli dosáhnout shody lidí zde na zemi? Tím chci říci, že naše země je dost bohatá statky pozemskými i duchovními, aby každého uspokojila. Mé skrovné působení ve Fulneku mě naplňuje důvěrou v to, že se to může podařit. Pokud jen ještě něco platí slova a vlastní příklad.---
Nemůže být pochyb o tom, že na naléhání papeže Pavla V. a z popudu Jezuitů se chystá křížové tažení proti evangelíkům. Prvním cílem bude přitom německá Unie, a to z následujících důvodů:
ad 1: Protože otevřeli oči a prohlédli, a neustávají v šíření "kacířských" idejí a neustále varují před úklady římské církve, a kdyby byli při tom ponecháni, získávali by čím dále větší podporu.
ad 2: Protože největší síla a potenciál Evropy je v Německu, a není je možno ponechat evangelíkům. A pokud se podaří evangelíky potlačit tam, bude snazší je přemoci i jinde.
ad 3: Protože silně projevují zdatnost ve válce, disciplínu a další německé ctnosti a to vše by mohli využít k tomu, že by německá knížata a stavy opět uhájily své dávné svobody a že by dokonce pozvedly římskou císařskou hodnost papeži a Španělům navzdory k jejímu původnímu lesku a moci.
ad 4: Protože se katolické římské církvi nebude nikdy vést v Německu dobře, nebude-li zrušen náboženský mír; pročež Jezuité všechny ohlupují tím, že císaři, kteří přivolili náboženskému smíru, budou muset zůstat tak dlouho v očistci, pokud ten jen potrvá.
ad 5: Poněvadž papež je mínění, že je nutno evangelickou víru vykořenit v Německu, neboť právě tam ponejprv zapustila své kořeny.
ad 6: Ježto katolíci soudí, že připravenost a ostražitost evangelíků v Německu zatím není na veliké výši, takže by byla nepřekonatelnou překážkou; to se však při dalším vyčkávání může změnit.
ad 7: Protože katolíci doufají, že když se nyní popadnou do křížku s Unií, mnohé z jejích členů zastraší, takže ochladnou a mohou nakonec odmítnout pomoc, zatímco ti, kdo do Unie doposud nevstoupili budou dále váhat a budou vyčkávat, co z toho všeho vzejde.
ad 8: Protože byli katolíci povzbuzeni úspěchem v Donauwörthu.
ad 9: Protože katolíky tíží špatné svědomí a pozorují, že například v Praze už se evangelíci nedají nadále vodit za nos, takže mají za patřičnější napadnout je, dříve než se budou moci náležitě ozbrojit.
ad 10: Protože katolíci počítají i s malým počinkem: ať v Jülichu, ať v nějakém švýcarském kantonu, či v Čechách; a pokud by evangelíci nečinně přihlíželi, co z toho bude, budou stále ztrácet na úctě a katolíci jí budou nabývat.
ad 11: Protože chtějí zkompromitovat Unii, že je doposud u zahraničních mocností ve velké úctě, aby ty změnily svoji politiku a nadále Unii nepodporovaly.
ad 12: Protože už byly katolíkům učiněny veliké ústupky a byly v nich vzbuzeny dalekosáhlé naděje, takže mohou usuzovat i na další povolnost, například v to, že rozpoutáním další války se jim velmi rychle uvolní ruce v Jülišsku.
Nepochybně musí nastat jedna ze dvou možností: Buď nepřátelé Unie ji shledají nepřipravenou a nedbalou a ihned přikročí k realizaci svých cílů, nebo vyvodí z obraných opatření Unie závěr, že nemohou dosáhnout svého cíle, pročež upustí od svých záměrů, jak se to také při nejrůznějších příležitostech stává, pokud se setkáváme s rozhodným postojem.
To ovšem znamená, že v rámci Unie není možno zůstat u výzev a poselstev, schůzek, porad a podobných věcí, jež jsou sice užitečné, ale že je nutno neprodleně, tedy včas zahájit přípravy a vybavit ji penězi, vojskem a jiným do té míry, aby v případě potřeby byla ihned schopná vytáhnout do pole.
Členové Unie se musí mezi sebou dohodnout a přistoupit k patřičným opatřením a vzájemně si pomáhat radou i skutkem. Navenek je třeba dodržovat obzvláště následující body:
ad 1: Vůči císaři Matyášovi je třeba zachovávat příznivé rozpoložení, pokud se on bude chovat zdrženlivě. Je třeba však nešetřit žádných výdajů a vyzbrojit se do budoucna.
ad 2: Do Francie, Anglie a do Holandska je nutno vyslat poselstva a uzavřít s nimi hmatatelné úmluvy, neboť Unie potřebuje pomoc těchto zemí spíše nežli oni její. Všichni členové Unie by měli především poslat dopisy Anglickému králi a ucházet se v nich o jeho pomoc.
ad 3: Je třeba se dohodnout s Benátčany a zajistit, že v případě nutnosti Serenissima zavře průsmyky a odepře průchod vojsku, jež stojí shromážděno v Itálii. Totéž platí pro Savojské vévodství, přičemž je ovšem nutno brát ohled na Francii.
ad 4: Je třeba udržovat těsné vztahy se Švýcary, především s kantonem Graubünden, neboť i oni mohou uzavřít na mnohých místech průsmyky a také proto, že Španělský král neustále ohrožuje Ženevu.
ad 5: Je třeba udržet spojení s Čechami, Moravou, Slezskem, Horními a dolními Rakousy, jakož i Uhrami, aby bylo možno si v případě potřeby vzájemně přispěchat na pomoc.
ad 6: Unie by neměla rezignovat na řešení Jülišského sporu, a to řešení ke všeobecné spokojenosti, aby nadále nenarůstaly rozmíšky v evangelickém táboře.
ad 7: Švédsko, Polsko a Moskvu je třeba nechat vyřídit své vlastní záležitosti, přičemž by ovšem bylo příznivé, kdyby luterské Švédsko dokázalo oslabit katolické Polsko.
ad 8: Je nutno vyslat důvěryhodné zpravodajce na všechna místa, kde se dají očekávat nepokoje, abychom o nich měli co nejspolehlivější a nejpodrobnější zprávy. Je třeba mít špehy i u katolických knížecích dvorů. Od těch, kdo nám zůstali věrni v Donauwörthu je nutno neustále vyžadovat zprávy a povzbuzovat jejich odvahu.
ad 9: Mezi nerozhodnutými katolíky je třeba šířit zprávy o tom, že evangelíci neučiní nic proti mírumilovným, ale tvrdě se mocí opřou vůči podněcovatelům nepokojů.
ad 10: Všech osm stran Unie by nadále mělo zůstat v nejužším spojení a nedovolit nikomu, aby něco podnikal vůči jinému členu.
Je mnoho varovných návěští, jež dokládají výše nastíněnou nebezpečnost situace. Především je si nutno uvědomit, že papeži stojí po boku mocný a ochotný nástroj nejen v osobě španělského krále Filipa, ale též českého krále Ferdinanda. S tím souvisí i otázka, zdali dokáží být Němci pány ve svém vlastním domě, či zda se budou musit podrobit Římu a Madridu.
předchozí část: andresius.pise.cz/...
následující část: