Dopis 245 + Novinky z Čech

 245. dopis

Kristián z Anhaltu, Amberg
Jáchymu Arnoštovi z Ansbachu v Ansbachu

Vaše milosti, můj milý hrabě. Je nyní na čase, abychom navázali na naše plány, a to tam, kde byly před osmi léty přervány. Od smrti krále Jindřicha se nacházíme v defenzivě, zatímco papeženci zbrojí k další ofenzívě. Reformace je v sázce. Ve Francii jsou tolerováni jako menšina Hugenoti, v Anglii katolíci. Na německé půdě však proti sobě výhružně stojí sešikovány zhruba stejné síly katolíků a protestantů. Rozhodnutí falckraběte a braniborského kurfiřta v nemilém Jülišském sporu naši pozici neposílilo. K tomu máme na druhé straně co činit nikoli s nerozhodným a churavým císařem, ale s jeho ke všemu odhodlaným nástupcem Ferdinandem. To, jak se zmocnil české koruny, pro nás znamenalo zlé překvapení. Jaká žalostná komedie, že churavý císař se dokonce předstírat císařovnino těhotenství, aby tomuto kroku zabránil. Musíme nyní prozkoumat nepochopitelnou povolnost českých stavů v této věci. Ta odporuje všemu, co jsme dříve mohli z dobrých důvodů předpokládat. Zdá se také, že již nyní se šíří lítost nad tímto rozhodnutím. a k té jistě nechybějí podněty. Tím šťastnější se můžeme cítit, že v osobě našeho pána Fridricha máme knížete, který v sobě dokáže spojit naděje všech evangelíků. Osobně se byl představit v Mohuči, v Berlíně a v Drážďanech a všude tam i jinde zanechal ten nejlepší dojem. Jeho důstojná vážnost, jeho moudrá zdrženlivost, jeho přesvědčivá dobrota dávají zapomenout na nevyzpytatelnost jeho mládí a krása jeho choti jej obklopuje jako záře. Taková panovnická dvojice nás jistě povede do šťastné budoucnosti. Teď právě prodlévají v Mnichově, kde kurfiřt obdivuje novou rezidenci svého bavorského bratrance a onen zase kněžniny půvaby. Pokud se kurfiřtovi podaří získat vévodu Maxmiliána pro kandidaturu na císařský trůn, učinili bychom rozhodující krok k sesazení Habsburků. Také by se tím zmínil uděl Donauwörthu, který stále Bavorsko drží jakožto zástavu. Jakmile se kurfiřtský pár vrátí, čeká je z naší strany překvapení. Na květen totiž připravujeme oslavy pětistého výročí smrti Balduina I:, posledního Jeruzalémského krále. Krev tohoto ctihodného hrdiny křesťanstva plyne v žilách kurfiřtových i kurfiřtčiných! Legitimita této panovnické dvojice sahá mnohem dále ke svatým počátkům, o nichž zde musí být zachováno mlčení. Navíc vůči tomuto rodu po několik staletí platí nesmiřitelné nepřátelství římské církve. Jen tolik chci napovědět: Není daleko čas, kdy se opět dá poznat král grálu a vítězně se postaví na odpor zrádcům Boha. Ve Fridrichovi se odkrývá osobnost, jež je zcela neschopna cokoli zlého chtít nebo způsobit lidem. To není jistě plodem výchovy, jakkoli pečlivá a otevřená byla.

Zde přichází ke slovu prastaré dědictví, jež se skrývalo už v jeho otci a v zde se osudově zjevuje plné čistotě. Nevěřte, že blouzním - jsou tajemství, která blouznivost nepostihne.Ale chtěl bych dodat Vám i ostatním knížatům v Unii odvahy. Ještě nikdy si nestála naše věc spravedlivěji.

Objasním to ještě blíže v pamětním spise, který v nejbližších týdnech předložím Unii.

Katoličtí císařští místodržící přitahují uzdu. V Praze upírají lidem měšťanské právo, pokud se nechtějí stát papeženci. V Hrobu si postavili evangelíci kostel, o němž arcibiskup tvrdil, že stojí na jeho pozemku a musí být tudíž zbořen. Evangelíci to odmítli, a tak to udělali sami katolíci za pomoci ozbrojené moci. To vzbudilo v celé zemi rozhořčení. V Broumově si evangelíci také postavili kostel. Proti nim vystoupil opat a požadoval, aby mu od něj předali klíče. Když mu je odepřeli vydat, předvolali místodržící šest předních Broumovských občanů do Prahy a když tito stále odmítali vydat klíče, uvrhli je do Bílé věže. Když opat s komisí vnikl do kostela, seběhl se lid s cepy a vidlemi - dokonce i děti se chopily nožů - a všechny vyhnal. Teď však má být kostel zbořen. Ve všeobecném pozdvižení se sešlo 24 defensorů evangelické víry v Karolinu na Starém městě Pražském a radilo se, co učinit. Usoudili, že poněkud zklidní hlavy, jestliže nejprve vznesou dotaz, zda dal arcibiskup strhnout kostel v Hrobu o své vůli, nebo zda se tak stalo na příkaz místodržících či dokonce jeho císařského Veličenstva. Spatřovali totiž v tomto kroku porušení Majestátu, což nemohlo být záměrem císařovým. Ale odbyli je zle. Císař velmi ostrým dopisem pokáral shromáždění v Karolinu a do budoucna si něco takového zakázal. K zatčení Broumovských měšťanů a ke zboření kostela ve Hrobu došlo na jeho příkaz, neboť evangelíci se dopustili hrubého porušení Majestátu. Soudí se, že takové odpovědi se jim dostalo na popud krále Ferdinanda, jenž v současnosti ve Štýrsku vyhání už i ty poslední příslušníky nízkých stavů, kteří lpějí na své evangelické víře.

předchozí část:                      andresius.pise.cz/446-anno-domini-1618-dopis-243-244.html

následující část:                    andresius.pise.cz/448-dopis-246-memorandum-ludwiga-cameraria-pro-unii.html