Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Dopis 171
Císař Rudolf v Praze
Králi Matyášovi v Čáslavi
19.martii
Jasnosti! Zjišťuji, že vaše Milost sem byla pozvána částí stavů české koruny. Stalo se tak sice bez mého vědomí, nicméně není mi to proti mysli. Vyzývám Vás tedy přátelsky a bratrsky, abyste v této cestě pokračoval. Podle vašeho předchozího příslibu, který jste nyní zopakoval před vévodou Brunšvickým, budete přivítán jako věrný přítel a bratr.—
Budoucnost nás poučí, zda se v Čechách právě odehrál konec jedné tragédie, nebo teprve její začátek. Konec to je však nepochybně s císařovou mocí, a nastal právě tehdy, kdy císař vládl nebývalými mocenskými prostředky. Rudolfův osud byl rozhodnut vlastně v okamžiku kdy se pasovská soldateska vedená arcivévodou Leopoldem objevila na Bílé hoře a vzápětí si rozbila hlavu o hradčanské zdi. Pokud by císaři byl vyšel v Praze jeho husarský kousek a čeští stavové na rozkaz císařův spojili s pasovskými a spojenými silami by byli připravili pronikajícím oddílům krále Matyáše zničující porážku, čehož by jistě byli schopni, byl by možná přišel zlatý věk. Nemáme však psát o tom, co by se bylo mihlo stát. ale co se skutečně událo. To je však tak krušné, že nezbývá než úpěnlivě doufat v lepší časy.
Pasovští svou bezuzdností zplodili v celých Čechách takovou nenávist, že mimo Prahu nebylo již nikde bezpečno. Některé zatoulané zběhy ubili vesničané, na malé odštěpené oddíly si počíhala zemská domobrana. Tím velice znepokojen, nemyslel obrist Ramée na nic jiného, než jak by dostal do bezpečí svůj lup a vyslal devět těžce naložených vozů do Saska, neboť si myslel, že tím směrem jsou ještě cesty otevřené. U Velvar však přepadli transport sestávající převážně stříbra a vzácného domácího vybavení Litoměřičtí a zajali přitom Tegnagela, jenž tvrdil, že je na cestě z císařova rozkazu. Oni však na to nedbali a předvedli ho k výslechu do Prahy polnímu maršálovi Herbersteinovi, jenž velel oddílům krále Matyáše.
Tegnagel, jenž byl dobře znám coby důvěrník arcivévody Leopolda, byl třikrát vyslýchán, nakonec i na mučidlech. Na příkaz krále Matyáše byly jeho výpovědi sepsány a rozeslány na evropské dvory. Podle nich se Tegnagel přiznal, že si nepřeje nic více nežli arcivévodu Leopolda ne české trůně a proto usiloval o zkázu krále Matyáše. To je také to jediné, co je Tegnagelovi možno doslova věřit. Pasovští byli podle něj najati na císařův rozkaz, aby osvobodili Lutych. Nikdy neexistoval žádný záměr je poté nebo namísto toho využít ke vpádu do Rakous nebo do Čech. Něco takového bylo arcivévodovi Leopoldovi na hony vzdáleno. Pasovští se však vymkli jakékoli vládě a poslouchali nadále jen obrista Raméeho. A jak si tedy vykládá - vyčetli pak Tegnagelovi - že se arcivévoda angažoval jako vrchní velitel při útoku na Prahu a dokonce horlivě sám rozmisťoval kanóny do šancí proti Starému Městu? A což to nebyl arcivévoda, kdo vyjednával z hrabětem Thurnem, od jeho soldatesky dosti zřízeným, aby ho přiměl kapitulovat a spojit se s ním, což on ovšem mužně odmítl a pouze nočním útěkem přes řeku unikl popravě jako zrádce? K tomu prý radil Ramée, tvrdil Tegnagel, a jen díky jeho, Tegnagelově přímluvě, byli Thurn a s ním i Lobkovic a Colonna z Felsu ušetřeni. Proč však tedy, namítli mu, když přičítá vše zlé Raméovi, svolil mu dopravit do bezpečí jeho lup? A tu Tegnagel tvrdil, že mu o nákladu na vozech nebylo nic známo. Vyslal ho císař, a to aby u kurfiřtů v Mohuči, Würzburku. Kolíně a ve Falci žádal o pomoc. O pomoc proti komu?, vyzvídali na něm. Což pasovští nepodléhali císařovu velení, alespoň tehdy, když se zřekli ostřelování Starého města?
Nakolik zahanbující je číst tento dokument arcivévodovy kreatury, o to žalostnější je samo arcivévodovo jednání. Každý ví, že se těšil důvěře a přízni císařově a že se mu císař zavázal i jistými sliby ohledně české koruny, ba i následnictví na císařském trůnu - to vše v pochopitelném zuřivém záští vůči svému bratru Matyášovi. Ale když podnik ztroskotal, nechce Leopold už o ničem slyšet. Drze popírá, že velel pasovským, ačkoli je na to na tisíce očitých svědků. Popírá, že kdy usiloval o českou královskou korunu, třebaže se snažil právě tímto svým ustanovením za následníka naklonit české stavy.
Arcivévodu Leopolda usvědčuje z viny právě ten, koho měl za svého nejbližšího spojence: Václav Kinský. Kinský byl totiž po celou dobu čilým informátorem, jenž arcivévodu zpravoval o všem, co se mu doneslo z pražského nebo vídeňského dvora. Právě od Kinského očekával Leopold, že mu vydá klíče od pražského Starého města. Ale Kinský se v poslední okamžik projevil jako straník krále Matyáše. Obratně využil nepřítomnosti zraněného hraběte Thurna, na Moravě pobývajícího Budovce z Budova a na Třeboni vyčkávajícího Voka z Rožmberka a vystoupil coby mluvčí českých stavů. Když už byli všichni náchylní pod hrozícími hlavněmi kanónů otevřít brány Starého města a spojit se s pasovskými, Kinský tomu přemrštěnými požadavky vznášenými přímo na císaře zabránil.
Tím získal čas, až nakonec Ramée, jemuž byla den ze dne jasnější bezvýchodnost celé situace, vyklouzl v noci za mlhy z tábora a unikl po Zlaté stezce - jež takto vskutku dělala čest svému jménu, neboť Ramée nepřišel u Velvar ani zdaleka o celou svou kořist - do Pasova, odkud celá pohroma vzešla. Císař vyplatil zbytek pasovských, což prý hodlal udělat před půl rokem, a většina pasovských vstoupila hned do služeb krále Matyáše, jenž jim milostivě udělil generální pardon za jejich zločiny. Pak Matyáš, jenž neskrýval svoje odhodlání využít tuto příležitost k tomu, aby svého císařského bratra konečně zbavil moci, vtáhl bez jediné rány mečem do Prahy, kde ho lid s jásotem vítal jako osvoboditele. Císař se však zdráhá svého bratra přijmout. Jeho veličenstvo, císař svaté říše římské, jenž věci dohnal tak daleko, aniž by se byl kdy rozhodně vyslovil, nebo pojal nějaké osvobozující rozhodnutí jakéhokoli druhu, nyní sedí v Hradčanském paláci, který v minulých letech sotva kdy o své vůli opustil, skoro jako zajatec. Král Matyáš postavil ke všem dveřím stráže - údajně na císařovu ochranu. Ale nejmocnější muž v Říši už nesměl ani navštívit svého churavějícího milovaného lva, jenž v těchto dnech zemřel, snad ze zármutku nad svým pánem.+++
předchozí část: andresius.pise.cz/...
následující část. andresius.pise.cz/...